Pravý smysl sexuality
Kategorie: Zajímavé
Proč je nemožné používat antikoncepci a proč se tolik propaguje metoda PPR (přirozené plánování rodičovství)? Není PPR druhem antikoncepce? Na tyto otázky odpovídá článek v oběžníku Hnutí pro život.
Přemýšleli jste někdy nad tím, kdy manželství
jako „svátostný stav“ začíná? Má
ve skutečnosti dva začátky. Ten první se
odehrává (obvykle) v kostele a druhý (obvykle)
v ložnici. Manželský slib a spojení
v „jedno tělo“. Slovo se stává tělem. Sex
totiž totéž, co manželé říkají ve svém slibu,
dokáže vyjádřit jiným jazykem. Je (nebo
lépe: má být!) obnovou, zpřítomněním,
uskutečněním manželské přísahy, oboustranné
posvátné smlouvy.
„Ve své manželské smlouvě, která se
zpřítomňuje při pohlavním styku, se manželé
jeden druhému dávají se vším, co jsou,
jako tělesné osoby. Tento dar zahrnuje jejich
mužství a ženství a schopnost stát se
otcem nebo matkou, která je mu vlastní.
Jak papež [ Jan Pavel II.] poznamenává,
‚lidské tělo mluví jazykem, jehož ono není
autorem‘.“3
To, co manželský slib vyjadřuje prostými
slovy „přijímám tě za manžela, za manželku
– odevzdávám se ti“, má velikou hloubku.
Znamená to: Dávám se ti, přijímám tě. Se
vším všudy. Chci s tebou všecko sdílet, nic,
na co máš právo, si nechci nechat jen pro
sebe. Chci s tebou zůstat na celý život.
Sex právě toto dokáže vyjádřit řečí těla:
muž a žena se intimně spojují, stávají se
„jedno tělo“. Muž v okamžiku extáze dává
část svého těla ženě. A ona jeho dar svým
tělem přijímá. Jejich těla „mluví“. Dokonce
křičí: „Vezmi si mě! Patřím tobě! Celý, celá,
beze zbytku.“ Tato úplnost je znakem manželství.
Nejtěsnější jednoty dvou dospělých
lidí na tomto světě.
„Každý pokus úmyslně tento styk učinit
neplodným, ať pomocí antikoncepce,
sterilizace nebo jiným způsobem, řeč těla
pokřivuje. Znamená to mluvit o úplném
sebedarování, a přitom jednu část sama
sebe – svoji plodnost – nechtít dát, nebo
odmítnout plodnost toho druhého.“4
Tím
se z řeči lásky stává lež.
Dva odlišné způsoby plánování rodiny
Jak tedy odpovědně plánovat rodinu,
a přitom hovořit pravdivě řečí těla? Tomuto
způsobu se říká „přirozené plánování
rodičovství“ (PPR). Spočívá ve sledování
příznaků plodnosti ženského těla a zachovávání
sexuální abstinence v plodném
období, pokud manželé mají vážný důvod
nemít další dítě.
Antikoncepce (vědomé způsobení neplodnosti)
a PPR (zdrženlivost v plodném
období) mají oba stejný cíl: vyhnout se početí
při pohlavním styku. Ale to neznamená,
že mezi nimi není z morálního hlediska
rozdíl. Naopak – ten je obrovský. Účel nesvětí
prostředky! V čem tento rozdíl spočívá?
Nejprve si musíme vyjasnit používané
pojmy:
„Antikoncepce je z definice rozhodnutí
mít pohlavní styk, ale udělat pak něco
jiného, co ho učiní neplodným. Lze toho
dosáhnou pomocí různých prostředků,
hormonů, chirurgických postupů a prastarou
metodou přerušovaného styku (coitus
interruptus).
Manželé, kteří používají přirozené plánování
rodičovství (PPR), když mají spravedlivý
důvod vyhnout se těhotenství, nikdy
nečiní svůj sexuální akt neplodným;
nikdy nepoužívají antikoncepci. Sledují
svoji plodnost, abstinují, když jsou plodní,
a, pokud si tak přejí, objímají se, když
jsou přirozeně neplodní.“5
Důležité je, že
se manželé při sexuálním aktu stále přijímají
v plnosti a bez výhrad tak, jak právě
v souladu s Boží vůlí jsou – ať právě plodní
nebo neplodní.
Antikoncepce a PPR představují dva
zcela odlišné pohledy na lidské tělo, plodnost,
sexualitu a Stvořitele.
Pro toho, kdo používá antikoncepci,
je plodnost v tu chvíli „špatná část těla“,
kterou je třeba co nejbezpečněji potlačit,
zbavit se jí. Lidské tělo, jak ho Bůh stvořil,
není „úplně dobré“, je potřeba ho „napravit“,
„změnit“.
Antikoncepce zároveň jako by předpokládala,
že plodnost se nijak netýká milované
osoby. Je to jen jakási „biologie“. Jak
by se ale žena tvářila, kdyby jí muž při milování
řekl, aby si zakryla obličej, protože
se mu v tuhle chvíli „nelíbí“? A přesto lidé
potlačují schopnost s Bohem spolupracovat
na předávání života, protože se jim „nelíbí“,
že dnes mohou dát nový život.
Přirozené plánování rodičovství oproti
tomu „přijímá plodnost jako dobro a jako
něco, co je neoddělitelnou součástí osoby,
a ne jako nemoc, kterou je třeba potlačit.
Manželé, kteří se z dobrých důvodů zdržují
pohlavního styku v manželčině plodném
období, nepřekrucují řeč těla tím, že by
odmítli svoji schopnost stát se otcem nebo
matkou. Buď touto řečí při pohlavním styku
hovoří pravdivě, nebo si svoji lásku vyjadřují
nesexuálními způsoby. Řečí těla „mluví“
pouze pravdu.
Na druhé straně páry, které používají
antikoncepci, narušují ono vnitřní spojení
mezi láskou a životem, které Bůh vepsal
do jejich těla. „Podrobují Boží plán své libovůli.
‚Manipulují‘ s lidskou sexualitou
a snižují ji, … protože odnímají sexualitě
charakter ‚úplného‘ sebeodevzdání.“6
„Rozdíl mezi PPR a antikoncepcí v řeči těla
je jako rozdíl mezi tím, když chvíli mlčím,
a tím, když lžu.“7¨
PPR znamená potvrzení ženy: „Jak jsi
krásná! Je dobře, že jsi, jaká jsi. Nemusíš
být jiná.“ Je to radostný souhlas se stvořením,
touha ho poznávat, chápat, spolupracovat
s ním. Žena při něm může každý den
říkat: „Jak nádhernou jsi mě, Pane, stvořil!“
Plán milujícího Otce
Trojjediný Bůh stvořil manželství jako svaté
místo, kam zve muže a ženu, aby s nimi
bydlel. Chce jim žehnat, obdarovávat je.
Jejich láska může čerpat sílu z jeho lásky.
Manželská láska je podivuhodná!
Bůh stvořil mužské a ženské tělo se
všemi jeho úžasnými schopnostmi a půvaby.
Stvořil ženu s jejím tělem, s obdobími
plodnosti, kdy je připravené přijmout dar
nového života, i neplodnosti, kdy její tělo
odpočívá.
Bůh svěřil manželům krásný úkol: být
pro druhého znamením Boží lásky. Říkat
řečí těla, polibkem, objetím, pohlazením,
všemi intimními projevy: „Tak tě miluje
Bůh. A ještě mnohem víc.“
Takový je nádherný Boží plán se sexualitou.
Antikoncepce ho odmítá a mrzačí.
„Čím víc člověk Boha poznává jako milujícího
Otce, jehož srdce přetéká láskou
k nám a kterému jde o naše štěstí, tím víc
důvěřuje opodstatněnosti i těch zákonů,
které třeba na první pohled nedávají smysl.
Tato důvěra v našeho Stvořitele musí stát
u základu každého pokusu rozlišit dobro
od zla, zvlášť když jde o „obtížně stravitelné“
učení církve [o nemorálnosti antikoncepce]...“
8
Mgr. Karel D. Skočovský, Ph.D.
Autor je psycholog a kandidát kněžství.
1 WEST, Ch. Teologie těla pro začátečníky. Praha:
Paulínky, 2006, str. 105
2 HEALYOVÁ, M. Muži a ženy jsou z ráje. Praha: Paulínky,
2009, str. 93
3 Tamtéž, str. 96-97
4 Tamtéž, str. 97
5 WEST, Ch. Teologie těla pro začátečníky. Praha:
Paulínky, 2006, str. 108
6 JAN PAVEL II. Familiaris consortio, 32
7 HEALYOVÁ, M. Muži a ženy jsou z ráje. Praha: Paulínky,
2009, str. 97
8 Tamtéž, str. 98-99
Celý článek zde.
Sdílet
Autor: Magdaléna Jírová |
Vydáno dne 25. 06. 2012 | 5764 přečtení
Počet komentářů: 1 |
Přidat komentář |
| Zdroj: HNUTÍ PRO ŽIVOT leden 2012