Společenství čistých srdcí

"Ale opet se ptam, dal jsem Bohu vsechnu svou lasku a duveru, abych mohl "rozdelovat i jim". Proc prosit u primluvu, kdyz mohu stejny cas venovat primo Bohu."

- Myslím, že Pán Bůh si lásku představuje právě tak, že ji "rozdělujeme" těm, které máme rádi, těm, kdo nás odmítají, i k těm, kteří už náš předešli do nebe, pro lásku k Němu. Láska se přece nějak musí projevovat.
Svatí došli do Božího království a mají moc nám do něj také pomáhat dojít. Tak proč je neprosit o přímluvu? Když v životě chceme něco udělat a nestačíme na to, také prosíme o pomoc. Bůh si zasluhuje naši lásku, úctu, důvěru..., kterou Mu dokazujeme zachováváním přikázání a i ctěním svatých. Kristus je cesta a oni jsou mantinely na ní, které pokud budeme jejich příklad následovat, nám pomůžou nevybočit z cesty. Oni tu cestu prošli před námi. Proto je ctím a jsem za ně vděčná jako i katolická církev.

Pán Bůh zasluhuje chválu a k té se dopracováváme postupně - k její intenzitě. Třeba i skrze přímluvu svatých. :+) Oni jsou prostě napřed.

" I mě církev na jednu stranu táhne."
- Vždyť ji ustanovil Kristus. :+)

"Ac je nevesta a zenich pozdeji jedno telo, neni nevesta zenichem a zenich nevestou."

- Moc pěkné přirovnání o jednom těle. Připomělo mi to mši svatou v okamžiku proměňování, kdy se kněz tajemně stává Kristem.
Rozhodnutí nevěsty nemusí být v souladu s rozhodnutím ženicha ale mohou a mají být.

"Osobne cirkev hajim pred ostatnimi, vidim v ni a citim, ze prevazuje to dobre, ale nejsem s slepi k vecem jez se v ni udali."

- Je třeba vidět pravdu a podle ní jednat. Ale nenechme si vnutit jen částečné poznání.

"A sel bych jeste dal, stanme se soucasti jejich rukou, nohou, srdce, hlavy a podilejme se na jejim rozkvetu a zivotu kazdy dle svych moznosti, pro radost k Bohu a ne z pychy jez jako lide nekdy propadame (ja priznavm, ze nekdy ano)."

- Moc pěkně řečeno! Děkuju.