Společenství čistých srdcí

Verim, ze nam Svati mohou pomahat. Ale opet se ptam, dal jsem Bohu vsechnu svou lasku a duveru, abych mohl "rozdeloovat i jim". Proc prosit u primluvu, kdyz mohu stejny cas venovat primo Bohu. Kristus je cesta, Svati nam pri ni mohou pomahat, pokud tak cini dekuji jim, jako svym rodicim, snoubencem pretelum a ostatnim, ale nemodlim se k nim...

"Výroky z Písma vytržené často z kontextů nevedou k pravdě."

Plne s Vami souhlasim, nemam takovedle zavery na zakalde vytrzenych slov rad. Rad veci studuji do hloubky a mam vzdy mnoho otazek. Konverzaci, debatu mam moc rad. Ale zavery cinim vzdy sam, a to sveti i sam Nejvyssi, tim, ze nam dal svobodnou vuli, ikdyz vedel kam to mnohdy povede...

"Pokud ji člověk nepřijme, nemůže být plně katolíkem."

Abych rekl pravdu, tak veta me tak trochu taha za usi, nevim proc. Nevite proc?

Co se tyce obrazu, Krista, nekdy i Otce, me osobne to trosku zneklidnuje, ne ze bych neocenoval jejich nadheru, ale je to ma pozemskost, ktera kdyz vidi obraz, sosku, moc si ji zosobnuje a to mam v hlave snad i trochu "srovnane ;-)" (clovek je clovek) Proto mam radeji naznaky, Kristus jako Kriz, Duch jako Holubice, Trojjediny Buh - Oko v Trojuhelniku, Jezis jako postav otocena ke Svetlu atd.

Autorita je v nasich zivotech neocenitelna, v co bychom bez v ni vyrostli. Souhlasim. I me Cirkev na jednu stranu tahne, ale nejsem nekriticky, jako takovy nejsem k sobe.

Ac je nevesta a zenich pozdeji jedno telo, neni nevesta zenichem a zenich nevestou. A pokud da zenich k necemu autoritu nejsou rozhodnuti nevesty rozhopdnutim zenicha, ac jsou znacne podeprena a v pripade klopitnuti, zenich prispecha na pomoc.

Osobne cirkev hajim pred ostatnimi, vidim v ni a citim, ze prevazuje to dobre, ale nejsem s slepi k vecem jez se v ni udali. Proto ac je pro me autoritou, neni autoritou bezmeznou... Mozna pro nekoho v cirkvi muzu pusobit jako nekdo "otravujici, stale se tazajici", ale je to dano tim, ze jsem zvidavy, ale ne nekriticky.

Cirkev jako spolecenstvi krestanu je nesmirne dulezita, co bychom bez ostani bratrich a sester delali, byl by to smutny a sedy svet, jako mel Robinson na ostrove, samota, osameni...

A sel bych jeste dal, stanme se soucasti jejich rukou, nohou, srdce, hlavy a podilejme se na jejim rozkvetu a zivotu kazdy dle svych moznosti, pro radost k Bohu a ne z pychy jez jako lide nekdy propadame (ja priznavm, ze nekdy ano).

Tim, ale nepopiram pravo na vlastni cestu, pokud JE v ramci cirkve, ikdyz v ni nemusi byt mainstreamem a nekomu to muze byt proti srsti.