Společenství čistých srdcí

Milá Míšo,
Váš článek byl velmi romantický, ale to je asi všechno. Také znám z vyprávění ženu, která by si nechala dítě i po znásilnění. Bohužel o několik let později skutečně byla v parku nějakým ...... zneužita. Naštěstí byl Bůh tak "milosrdný" ( píši uvozovky, protože znásilnění je jediná věc, kterou nedokáži pochopit jak Bůh může dopustit), že neotěhotněla. Řekla, že po tak hnusném zážitku už není tak přesvědčena o tom, že by dítě donosila. Jste na vysoké škole, proto nerozumím tomu, že jste nenapsala, že plod (dítě) je ovlivněno již početím. Tzn. dítě si "pamatuje" otřesný zážitek svého vzniku - to se pak po celý jeho život projevuje v různých potížích. Znám i jedno dítě (teď už dospělou ženu) počatou tímto způsobem. Sama řekla, že je to hnus být produktem znásilnění. Matka ji to však nikdy nepřimomínala nebo nevyčítala. Možná je to tím, že na počátku v církvích byli muži a ti si asi sotva dovedou představit odpornost tohoto zážitku. Pak mohou napsat všechny ty věci o špatnosti umělého ukončení těhotenství.
Další hrůza jsou ty romantické nesmysly o šťastných, postižených dětech a co děti co mají epileptické záchvaty 100x den jsou v bolestivých křečích a moderní farmacie jim dokáže pramálo pomoci. Jistě použila jsem taky extrém, vím že takto netrpí všechny děti, ale několik jich znám. Vlastně docela dost.
A chci se zeptat na jednu věc. Proč v případě ohrožení života matky také nepřistoupíte na modlitbu a důvěru v Pána. Vždyť bylo mnoho žen, kterým bylo doporučováno ukončit těhotenství a ony to riskly a teď žijí všichni.
Jsem odpůrkyní UUT, ale vždycky jsem opatrná v tom co vyslovím, protože každá mince má dvě strany a nemusíme nutně vidět na tu druhou. Díky Pánu neznám hrůzu zneužití, ale NIKDY bych ani nenaznačila ženě takto zničené, že možná mohla postupovat jinak. Anna