Společenství čistých srdcí

Zázraky se dějí - i velké

Kategorie: Svědectví

Příběh, který se stal v Africe. Bůh slyší a vyslyší když k Němu s hlubokou důvěrou voláme. Nejlépe to umí děti. Jedna malá slečna tak pomohla zachránit život dítěte.





Působil jsem už delší čas jako lékař v Jižní Africe. Jednou v noci jsem pomáhal jedné matce na porodním sále, ale přes všechno, co jsme udělali, zemřela a zanechala nám slabé předčasně narozené děťátko a plačící dvouroční dcerku.

Bylo velmi těžké udržet děťátko při životě, protože jsem neměli inkubátor (a elektřinu, která by inkubátor poháněla). Také jsme neměli speciální příslušenství na krmení.
I když jsme bydleli na rovníku, noci byly často mrazivé se zrádným průvanem. Jedna studentka, budoucí porodní asistentka, odešla pro krabici, která sloužila pro takové děti a pro bavlněnou látku, do které bychom dítě zabalili. Jiné děvče šlo zapálit oheň a naplnit lahev vřelou vodou. Přišla nám však s velkým sklamáním oznámit, že se lahev při plnění roztavila (guma se v tropickém podnebí taví rychleji). "A toto byla poslední lahev na vřelou vodu," konstatovala. Na západě se pláče nad rozlitým mlékem, ale ve Střední Africe by se to považovalo za pláč nad roztavenou lahví na vodu. Lahve bohužel nerostou na stromech a nikde v lese není obchod, kde by se dali koupit.



"V pořádku", odpověděl jsem, vemte děťátko a přibližte ho co nejblíž a co nejbezpečněji, jak můžete k ohni a spěte mezi děťátkem a dveřmi, abyste ho chránili před průvanem. Vaše úloha je zachovat ho v teple."
Násedující poledne, jak jsem měl ve zvyku, jsme se šli společně modlit se sirotky, kteří se mnou chtěli tuto bolest sdílet. Dal jsem nejmladším několik návrhů na modlitbu a řekl jsem jim o tom maličkém slabém děťátku. Vysvětlil jsem jim náš problém, jak se ho snažíme zachovat v teple, vzpoměl jsem na lahev na horkou vodu a na to, že děťátko může lehce podlehnout nočním mrazům.



Také jsem jim řekl o jeho dvouroční sestřičce, která pláče, protože její maminka umřela. Při modlitbách se jedno desetiroční děvčátko, Rút, modlilo obvykle a stručně modlitbu afrických dětí: "Prosím, Pane, pošli nám flašku, nebo zítra bude špatný den, když to děťátko zemře, tak prosím pošli nám ju po obědě." Když jsem začal vnitřně lapat po dechu, přidalo:" A když se o to postaráš, mohl by si, prosím, poslat panenku pro jeho malou sestřičku, aby věděla, že ju máš opravdu rád?" Teď a jako i často při dětských modlitbách, jsem byl úplně dojatý. Mohl jsem říct upřímně "Amen".



Nemohl jsem uvěřit, že něco takového by mohl Bůh skutečně udělat. No, samozřejmě, že jsem věděl, že Bůh dokáže udělat cokoliv, vždyť to říká Bible. Ale existují i určité hranice, ne? Jedinou cestou, jakou by mohl Bůh odpovědět na tuto konkrétní modlitbu, by bylo poslat mi balík z domova. Právě tehdy jsem byl v Africe už čtyři roky a nikdy, ani jednou jsem nedostal balík z domova, tedy z mé rodné krajiny. I kdyby mi už někdo poslal balík, kdo by tam vložil flašku na horkou vodu? Vždyť jsem byl na rovníku!
Odpoledne, když jsem učil ve škole pro sestřičky, mi byl doručený vzkaz, že před dveřmi mého domu stojí auto. Když jsem přišel domů, auto bylo pryč, ale na verandě ležel obrovský, asi desetikilový balík. Cítil jsem, jak mi slzy vytékají z očí. Nedokázal jsem otevřít balík sám, tak jsem poslal pro sirotky. Společně jsme odtrhli špagát a opatrně rozuzlovali uzlík po uzlíku. Složili jsme papír a dávali pozor, abychom ho moc nepotrhali. Vzrušení nabývalo vrcholu. Několik - třicet nebo čtyřicet párů očí bylo zaměřených na tuto obrovskou kartonovou krabici.



Zvrchu jsem vytáhl jasné barevné svetříky. Oči jim zářily, když jsem je vytahoval ven. Potom tym byly obvazy pro malomocné. Děti začaly působit trošku znuděně. Potom přišla krabice plná různých sušených rozinek, ze kterých se dala na víkend uvařit várka sladkých šišek. Když jsem tam znovu vložil ruku, ... může to opravdu být...? Lapal jsem po dechu a vytáhl to ven - ano, úplně nová gumová flaška na horkou vodu. Plakal jsem. Neprosil jsem Boha, aby ji poslal? _Vlastně jsem vůbec nevěřil, že by to mohl udělat. Rút stála v přední řadě v tom houfu dětí. Přiběhla dopředu a vykřikla: "Když nám Bůh poslal lahev, musel nám poslat i panenku!" Přehrabujíc se na dně krabice, vytáhla malou, krásně oblečenou, panenku. Oči jí zářily, nepochybovala! Podívala se na mě a zeptala se:



" Můžu jít s tebou a dát tuto panenku tomu děvčátku, aby vědělo, že Ježíš ji má opravdu rád?"

Tento balík byl na cestě celých pět měsíců. Naplnila ho moje bývalá nedělní škola, jejíž vedoucí slyšel a poslechl Boží volání, aby poslal lahev na horkou vodu, dokonce až na rovník. A jedno z děvčat vložilo panenku pro africké dítě - o pět měsíců později jako odpověď na modlitbu desetiročního věřícího děvčátka, aby ji přinesli "toto odpoledne." "Před tím, než budou volat, já odpovím." (Iziáš 65,24) - tato úžasná modlitba zabere méně než minutu. Když si přečteš tento list, vyslov danou modlitbu. Modlitba je jedna z nejlepších bezplatných darů, které můžeme přijímat. Nic nestojí, ale přináší velkou odměnu:



"Prosím Tě, požehnej mým přátelům, veď jejich ducha. Kde je bolest, dej jim pokoj a milost.
Kde je pochybnost, obnov a dodej jistotu skrze jejich práci.
Kde je únava a vyčerpání, prosím, dej jim pochopení, vedení a sílu, aby se mohli poddat Tvému vedení.
Kde to duchovně stojí a neroste, prosím Tě, abys obnovil a odkryl Svoji blízkost a vystav je velké důvěře v Tebe.
Kde je strach, odkryj Svoji lásku a dodej Svoji statečnost. kde hřích zabraňuje, odkryj ho a zlom jeho obklíčení v životě mých přátel. Amen."


Nakonec jedno přísloví:

Nežádej Boha, aby vedl Tvoje kroky, když netoužíš pohnout svojí nohou."

Sdílet

Související články:
Děkovat i za to "málo" (10.09.2014)
Žárlivost je jako rakovina, co ničí vztahy (11.06.2014)
Kdo má žízeň... (10.05.2013)
Domácí násilí v křesťanských rodinách - svědectví z praxe (05.04.2013)
Čistá láska není břemeno, ale poklad (20.02.2013)
Kdo chce jít za mnou... (13.07.2012)
Nejsme Bohu lhostejní (03.05.2012)
Benedikt v mém životě (01.05.2012)
Vstoupila jsem do SČS (Společenství čistých srdcí) (23.03.2012)
Jak je v nebi a pekle aneb o čem někdy hovořím s kolegy v lékárně (16.01.2012)
O všem spolu hovořit! (11.01.2012)
Sex v naší rodině nebyl tabu (11.01.2012)
Láska je shovívavá (08.12.2011)
Zranění ze vztahů nejsou vždycky stejná, ale Bůh uzdravuje všechny (01.12.2011)
První den se stříbrným prstýnkem (26.11.2011)
Dostala jsem ještě víc (07.11.2011)
Až dovršíš lidskou pouť, předstoupíš před Boží soud... (07.11.2011)
Požehnaná nemoc? (06.11.2011)
I takto může Bůh promlouvat (25.10.2011)
Postřeh ze života (15.09.2011)
Francouzská bojová pilotka obětovala svůj život. (18.07.2011)
Drama se štastným koncem aneb Jak sv. Cyril a Metoděj zachovali Velehrad víry (04.07.2011)
Láska, která dává (28.06.2011)
Jak vybrat tu správnou životní cestu? (20.06.2011)
Sv. Felicita se přimluvila (29.05.2011)
Beseda o Společenství čistých srdcí v Odrách (05.05.2011)
Není věřit jako věřit…Nevěřící Tomáš…Ztracená Víra…20 let života…Víra je dar!…My testimony (25.04.2011)
Sama jsem prodělala potrat. (13.04.2011)
Patrik a Blanka (05.12.2010)
Šok z malého šoku (30.11.2010)
"Kolik sestřiček máš?" (16.11.2010)
Až po okraj (01.11.2010)
I Pán Ježíš prožíval samotu (17.10.2010)
Ježek (15.10.2010)
Díky za ně, Pane. (01.10.2010)
Jdi na Hradiště! (15.09.2010)
Adaptační kurs pro mladé apoštoly (13.09.2010)
Zkřísnutá (28.07.2010)
Tři odpovědi Josepha kardinála Ratzingera (současného papeže Benedikta XVI. (22.07.2010)
Kdyby... (07.07.2010)
Má Bůh právo? (29.06.2010)
Potkala jsem muže z plátna (20.05.2010)
Můžu ke sv. Přijímání? (15.05.2010)
Vzpomínka na křtinskou pouť (24.04.2010)
Jak jsme jeli jeníkovskou škodovkou zvanou "Koudelníkův syn" na Pochod pro život do Prahy (07.04.2010)
Fotbal s Biblí (23.02.2010)
Radost nedělního odpoledne (18.02.2010)
Tehdy a dnes (25.01.2010)
Srdíčka ve sněhu (22.01.2010)
Poprask v autobuse (31.12.2009)
Budu to ukazovat svým dětem (07.12.2009)
„Kdyby byl Bůh, jak by se na to mohl dívat?“ (23.11.2009)
Až nás časem uvidí tlačit kočárek... (07.11.2009)
Když bolí duše... (03.11.2009)
Aby všichni jedno byli (29.09.2009)
Smysl života (27.09.2009)
Prosila jsem o nohy a dal mi křídla... (19.09.2009)
Pláč (12.09.2009)
Místo zrání (31.07.2009)
Návštěva u babičky a Ježíšův dar (12.07.2009)
Byly jsme vychované ve víře, ale Boha jsme odsunuly. (22.05.2009)
Postřeh z lidových misií (21.04.2009)
Plody lidových misií (15.04.2009)
Snad jste se Mu vysmívali (06.04.2009)
Míšina cesta do ČL (02.04.2009)
Sestři, vy jste věřící? (30.03.2009)
O kráse (26.03.2009)
Zážitky z klinické smrti (24.02.2009)
Když matka obětuje svou bolest pro dítě (zpráva o jednom porodu) (09.02.2009)
Nezabila jsem, ale stačilo málo (06.02.2009)
Byla jsem v pekle (19.01.2009)
O věčných Vánocích (04.01.2009)
Drogy mu málem zničily život, ale zasáhl Bůh (29.12.2008)
Měsíc po svatbě. (24.12.2008)
Soudek medu, kapka jedu, v tomhle s váma nepojedu. (03.11.2008)
O celibátu, Božím humoru - a prázdném místě vedle mne. (18.09.2008)
[Akt. známka: 2,00 / Počet hlasů: 4] 1 2 3 4 5

Autor: Pepinda | Vydáno dne 18. 02. 2009 | 6444 přečtení
Počet komentářů: 0 | Přidat komentář | Informační e-mailVytisknout článek


Důležité kontakty:
P. Marek Dunda koordinátor SČS, marek@fatym.com
P. Vilém Štěpán, villelmus@seznam.cz, spoluzakladatel iniciativy SČS přijímá do SČS s přesahem za hranice ČR zvlášť Medžugorje.
Tisková mluvčí SČS Jana Julinková (roz. Brabcová)
zástupkyně tiskové mluvčí, na kterou je možné směřovat dotazy:
Anna Bekárková annabekarkova@gmail.com tel.: 736 522 818

phpRS PHP MySQL Apache
Tento web běží na upraveném redakčním systému phpRS.

Vyhledávání
Ubytování v České KanaděKomorníkUbytování KunžakChata rybníkaUbytování větších skupinChata KomorníkChata Jižní ČechyPenzion skupinyChata Česká KanadaPenzion Česká KanadaUbytování StrmilovRybařeníChata na Samotě

Přihlásit se (upravit nastavení)
Zapomenutí hesla
Zrušení účtu

Odhlášení

Registrace nového čtenáře