Vrátila jsem se na cestu
Kategorie: Svědectví
Cesta zpět?
Dlouhou dobu jsem přemýšla o tom jak napsat své svědectví o vstupu do Společenství čistých srdcí. Zprvu jsem sice nevěděla jak začít, ale po modlitbě k Duchu svatému jsem dostala odvahu.
Než začnu hovořit o tom jak jsem se dostala k SČS, bych zmínila, že jsem dříve nežila zcela čistý život. Má vůle byla slabá a nedokázala jsem ovládnout svou sexualitu.
Když jsem se poprvé doslechla o společenství čistých srdcí, byla jsem si nejistá sama sebou, začala jsem pochybovat o svém dosavadním životě a přemýšlela jsem o tom, zda to co dělám, je správné. Svěřila jsem se s tím svým přátelům, ale ty mne v tom nepodpořili a vysmáli se mi. Po té jsem myšlenku předmanželské zdrženlivosti nechala být.
Postupem času, jsem se ale častěji k této otázce vracela, až do chvíle, kdy jsem poznala, že s tehdejším přítelem jsme žili spíše tělesnou lásku a že v přátelském vztahu jsme si moc nerozuměli. Byli jsme oba jiného názoru. V mém srdci se utkvěla myšlenka žít čistě a dodržovat předmanželskou zdrženlivost (i když jsme s přítelem měli tělesnou zkušenost, nikdy jsme však spolu nespali). Jeho názor byl „před svatbou se to přece musí vyzkoušet.“ Tehdy se se mou rozešel a musím říci, že jsem mu do teď za mnoho vděčna, vždyť vlastně díky němu jsem začala přemýšlet o životě v čistotě a tudíž také o přijetí Krista do svého života.
Po uplynutí asi osmi měsíců, kdy jsem pocítila, že bez jakéhokoliv tělesného kontaktu s druhým je to mnohem krásnější, jsem se dozvěděla „o celostátním setkání společenství čistých srdcí“ ve Vranově nad Dyjí.
Neváhala jsem ani minutu a ihned jsem se nahlásila, že bych chtěla přijet a také vstoupit, byla jsem přesvědčena, že tohle je ta správná Boží cesta. A nemýlila jsem se…
Když jsem přijela na setkání, které se konalo v dubnu, přivítali mě mezi sebou nový lidé, stvoření, které jsem doposud neznala, jejich přístup byl pro mě nový, příjemný. Hned mě ubytovali a pozvali na večeři, byli ke mně milí. Tehdy se nás na faru sjelo kolem 60 lidí. Z toho asi 20, kteří do společenství čistých srdcí prozatím nepatřili. Když tak plynul víkend, uvědomovala jsem si více Boží přítomnost a také vědomí, že takový život opravdu chci žít! Že toužím po tom „být čistým křesťanem“. Hodně jsem se za to modlila a také za Boží prozřetelnost, kterou mi sám Pán ukázal. Nakonec jsem nevstupovala sama, ale vstupoval se mnou nový životní přítel.
Jak jsem vlastně prožila nedělní mši svatou, při které jsem stvrdila slib čistoty před Bohem? Má odpověď je nádherně, stále jsem se usmívala a nemohla jsem tomu uvěřit, byla jsem nadšena z Boží přítomnosti a stále jsem děkovala Bohu za okamžik, který mi dal. Do teďka nemohu zapomenout na klečení u obětního stolu, kdy otec četl slib, kterým se zavazujeme. Děkuji Pánu Bohu za tuto chvíli a také za to, že jsem tam neklečela sama, ale že tam se mnou klečelo společně dalších 13 lidí. Nakonec jsme všichni povstali a dostali jsme od otce „stříbrný prstýnek“ na znamení toho, co jsme slíbili. (V prstenu je napsáno: „čistá láska“.) Po skončení mše, jsem samou radostí a nadšením chválila Boha a prožívala první chvíle s ostatními členy.
Když se na to teď zpětně dívám. Jsem vděčná Bohu za přijetí a také za odpuštění. Do konce života nezapomenu na to, co pro mne udělal a co stále dělá. Děkuji mu, že mne vzal pod ochranitelská křídla Boží moci. A tohle také přeji vám všem ostatním. Přála bych vám poznat, to co jsem prožila já, aby jste se nebáli přijít k němu a nebáli se ho poprosit o odpuštění. Přijďte nás posílit! Stále jezdím na setkání SČS a vždy si cením chvíle, kdy mohu mezi nás přivítat nové členy.
Možná by vás zajímalo, proč jsem vlastně do společenství vstoupila… Mým snem je jít cestou Boží a chtěla bych naplňovat Boží vůli. A právě tím, že jsem vstoupila do společenství čistých srdcí, jsem byla posílena na této cestě, zvlášť když jsem bývala tak slabá. Vědomí, že nejsem ve zdrženlivosti sama, mi dodává sílu a nadšení. A když si k tomu všemu uvědomím, že se za mne každý den modlí nad 1000 lidí modlitbu „Pod ochranu tvou“ je nádherné! Na druhou stranu bych chtěla lidem pomáhat k této odvaze, odvaze vzdát se sexuality, Božího daru, v přátelském vztahu s druhým a nechat si ho do manželství. Snažím se lidi kolem sebe povzbudit, protože vím, že to za to stojí a že stále máme novou naději.
Sdílet
Autor: Anežka Havlíčková |
Vydáno dne 13. 04. 2010 | 5975 přečtení
Počet komentářů: 0 |
Přidat komentář |