Společenství čistých srdcí

Šok z malého šoku

Kategorie: Svědectví

„...než koně doběhly (Velkou Pardubickou), děda už nebyl mezi námi...“ taťka





Ano, ano. Po více než příjemném víkendu se vracím domů. Už strkám klíče do zámku, procházím verandou a jsem doma! Počky, tady něco nehraje...
Na chodbě je nějak moc hemžení a všichni mají nějak vážné obličeje. Všichni co jsou v domě se mimoděk shromáždili přede mnou. Mamka, taťka, babička i teta, co přišla na návštěvu. Po chvilce, která mohla trvat jakkoliv dlouho, promluvil taťka a jeho slova si budu pamatovat asi až do smrti:
„Přicházíš synu v těžké chvíli. Před deseti minutama umřel děda.“




Jediné, na co jsem se v tu chvíli zmohl, byl, řekněme že, překvapený obličej a v duchu jsem si řekl jen: „Heh?!?“.
Shodit krosnu ze zad, a udělat těch pět kroků do pokoje prarodičů bylo dílo okamžiku. Hm, takže je to pravda. Moje oči vidí (ne)milosrdnou pravdu. Samozřejmě že jsem věděl že podobný okamžik jednou nastane, i když jako každý člověk jsem toto pomyšlení zapuzoval. Když jsem dříve přemýšlel nad tím co se asi bude dít, když někdo blízký zemře, moje představy vypadaly asi takhle: proudy slz, já probrečím celé noci a nebudu schopnej myslet na nic jinýho, mamka totálně na prášky...
Situace byla ale naprosto jiná. Zatím sem nervózně přecházel po kuchyni abych se s tím vyrovnal. Místo smutku se spíš dostavoval pocit „srovnání se“. Je to tak a tak to má taky být. Dala se ve mně najít i radost nad tím že děda už je u našeho Pána. V tu chvíli jsem si uvědomil jakým obrovským darem je víra. Pocit radosti mezitím rostl a překryl smutek. Když se ten čas po 12.10. dívám zpětně tak jsem doslova šokován tím, jak málo mě ta smrt „šokovala“. (proto ten nadpis)



Taťka jednou prohlásil že v dědově životě bylo krásně vidět Boží řízení. Když ještě žili sami na vesnici, tak měli slepice. No a ty začaly pomalu vymírat... A zanedlouho potom, co chcípla poslední, tak se dědův stav zhoršil natolik, že se o něj babička nedokázala sama postarat a museli se stěhovat k nám... Náhoda?

Nebo: Děda poslední dva roky života permanentně ležel na posteli, maximálně seděl. Teprve po těchto dvou letech se mu na začátku října začaly dělat proleženiny. Pak přišel den 12.10.2008... Náhoda?
Jen tak na odlehčení bych si dovolil jednu vsuvku: Když sem tuhle informaci volal rodině své sestřenice, tak mi její manžel odpověděl jen: „Si děláš srandu?!“ Když jsem o dědově smrti přemýšlel více, tak mi docházelo jak mu takovou smrt „závidím“. Zemřít takhle v klidu, doma, se svou milovanou manželkou sedící u postele... Když nad tím tak přemýšlím tak si myslím že modlit se za dar dobré smrti stojí opravdu za to!

Pokud si někdo myslí že staří lidé jsou zbyteční a nepotřební tak bych mu dovolil oponovat. Sice již nevládnou silou v rukách. Vládnou ale růženci v rukách. Netroufám si odhadnout za co všechno vděčím(e) tomu, že se za mě (nás) děda (a nejen on) modlil. A kromě toho nám i přináší radost. Děda měl radost vždycky když mě viděl. A já měl radost že on má radost. Vždyť ta nejkrásnější radost je radost z radosti druhých!



Na závěr si dovolím další úsměvnou historku: Když všichni smuteční hosté doházeli takovou tou malou lopatkou hlínu na rakev a pokondolovali babičce, shromáždilo se u hrobu všech pět dědových pravnoučat (ve věku 4-10 let) a dělaly to co ještě nikdy nedělaly: sypaly lopatkou hlínu do hrobu, a to tímhle způsobem: Nejstarší Terezka sypala jednotlivé lopatky hlíny a to stylem: „Ták jedna za mě, druhá za tebe, třetí za Tobiáška, čtvrtá za Barborku a pátá za Tomáška.“ Tenhle obraz mi vyvolal opravdu široký úsměv na tváři a z celého pohřbu mi nejvíc utkvěl v paměti. (a že na pohřbech prej není sranda).



„...a hlavně nezapomeň na Pána Boha!“ tohle mi děda říkal dost často když sem za ním přišel.

Neboj, díky tobě jen tak nezapomenu!


Díky Ti Pane, že nám skrze život a smrt našich bližních zjevuješ svou slávu a moc!

Sdílet

Související články:
Děkovat i za to "málo" (10.09.2014)
Žárlivost je jako rakovina, co ničí vztahy (11.06.2014)
Kdo má žízeň... (10.05.2013)
Domácí násilí v křesťanských rodinách - svědectví z praxe (05.04.2013)
Čistá láska není břemeno, ale poklad (20.02.2013)
Kdo chce jít za mnou... (13.07.2012)
Nejsme Bohu lhostejní (03.05.2012)
Benedikt v mém životě (01.05.2012)
Vstoupila jsem do SČS (Společenství čistých srdcí) (23.03.2012)
Jak je v nebi a pekle aneb o čem někdy hovořím s kolegy v lékárně (16.01.2012)
O všem spolu hovořit! (11.01.2012)
Sex v naší rodině nebyl tabu (11.01.2012)
Láska je shovívavá (08.12.2011)
Zranění ze vztahů nejsou vždycky stejná, ale Bůh uzdravuje všechny (01.12.2011)
První den se stříbrným prstýnkem (26.11.2011)
Dostala jsem ještě víc (07.11.2011)
Až dovršíš lidskou pouť, předstoupíš před Boží soud... (07.11.2011)
Požehnaná nemoc? (06.11.2011)
I takto může Bůh promlouvat (25.10.2011)
Postřeh ze života (15.09.2011)
Francouzská bojová pilotka obětovala svůj život. (18.07.2011)
Drama se štastným koncem aneb Jak sv. Cyril a Metoděj zachovali Velehrad víry (04.07.2011)
Láska, která dává (28.06.2011)
Jak vybrat tu správnou životní cestu? (20.06.2011)
Sv. Felicita se přimluvila (29.05.2011)
Beseda o Společenství čistých srdcí v Odrách (05.05.2011)
Není věřit jako věřit…Nevěřící Tomáš…Ztracená Víra…20 let života…Víra je dar!…My testimony (25.04.2011)
Sama jsem prodělala potrat. (13.04.2011)
Patrik a Blanka (05.12.2010)
"Kolik sestřiček máš?" (16.11.2010)
Až po okraj (01.11.2010)
I Pán Ježíš prožíval samotu (17.10.2010)
Ježek (15.10.2010)
Díky za ně, Pane. (01.10.2010)
Jdi na Hradiště! (15.09.2010)
Adaptační kurs pro mladé apoštoly (13.09.2010)
Zkřísnutá (28.07.2010)
Tři odpovědi Josepha kardinála Ratzingera (současného papeže Benedikta XVI. (22.07.2010)
Kdyby... (07.07.2010)
Má Bůh právo? (29.06.2010)
Potkala jsem muže z plátna (20.05.2010)
Můžu ke sv. Přijímání? (15.05.2010)
Vzpomínka na křtinskou pouť (24.04.2010)
Jak jsme jeli jeníkovskou škodovkou zvanou "Koudelníkův syn" na Pochod pro život do Prahy (07.04.2010)
Fotbal s Biblí (23.02.2010)
Radost nedělního odpoledne (18.02.2010)
Tehdy a dnes (25.01.2010)
Srdíčka ve sněhu (22.01.2010)
Poprask v autobuse (31.12.2009)
Budu to ukazovat svým dětem (07.12.2009)
„Kdyby byl Bůh, jak by se na to mohl dívat?“ (23.11.2009)
Až nás časem uvidí tlačit kočárek... (07.11.2009)
Když bolí duše... (03.11.2009)
Aby všichni jedno byli (29.09.2009)
Smysl života (27.09.2009)
Prosila jsem o nohy a dal mi křídla... (19.09.2009)
Pláč (12.09.2009)
Místo zrání (31.07.2009)
Návštěva u babičky a Ježíšův dar (12.07.2009)
Byly jsme vychované ve víře, ale Boha jsme odsunuly. (22.05.2009)
Postřeh z lidových misií (21.04.2009)
Plody lidových misií (15.04.2009)
Snad jste se Mu vysmívali (06.04.2009)
Míšina cesta do ČL (02.04.2009)
Sestři, vy jste věřící? (30.03.2009)
O kráse (26.03.2009)
Zážitky z klinické smrti (24.02.2009)
Zázraky se dějí - i velké (18.02.2009)
Když matka obětuje svou bolest pro dítě (zpráva o jednom porodu) (09.02.2009)
Nezabila jsem, ale stačilo málo (06.02.2009)
Byla jsem v pekle (19.01.2009)
O věčných Vánocích (04.01.2009)
Drogy mu málem zničily život, ale zasáhl Bůh (29.12.2008)
Měsíc po svatbě. (24.12.2008)
Soudek medu, kapka jedu, v tomhle s váma nepojedu. (03.11.2008)
O celibátu, Božím humoru - a prázdném místě vedle mne. (18.09.2008)
[Akt. známka: 3,00 / Počet hlasů: 2] 1 2 3 4 5

Autor: Magdaléna Jírová | Vydáno dne 30. 11. 2010 | 5632 přečtení
Počet komentářů: 1 | Přidat komentář | Informační e-mailVytisknout článek


Důležité kontakty:
P. Marek Dunda koordinátor SČS, marek@fatym.com
P. Vilém Štěpán, villelmus@seznam.cz, spoluzakladatel iniciativy SČS přijímá do SČS s přesahem za hranice ČR zvlášť Medžugorje.
Tisková mluvčí SČS Jana Julinková (roz. Brabcová)
zástupkyně tiskové mluvčí, na kterou je možné směřovat dotazy:
Anna Bekárková annabekarkova@gmail.com tel.: 736 522 818

phpRS PHP MySQL Apache
Tento web běží na upraveném redakčním systému phpRS.

Vyhledávání
Ubytování v České KanaděKomorníkUbytování KunžakChata rybníkaUbytování větších skupinChata KomorníkChata Jižní ČechyPenzion skupinyChata Česká KanadaPenzion Česká KanadaUbytování StrmilovRybařeníChata na Samotě

Přihlásit se (upravit nastavení)
Zapomenutí hesla
Zrušení účtu

Odhlášení

Registrace nového čtenáře