Společenství čistých srdcí

Sex v naší rodině nebyl tabu

Kategorie: Svědectví

Dopis jedné dívky, která chce vstoupit do SČS (Společenství čistých srdcí). Vždycky to jde znovu.





O prázdninách jsem začala navštěvovat vaši stránku. Upozornil mě na ni dnes už bývalý přítel. Byla jsem vychovaná v rodině, ve které sex nebyl před manželstvím tabu a byl brán od od jistého věku jako součást moderní doby.
V roce 2009 se pro mě změnilo hodně věcí. Moje mamka i rodina z její strany jsou katolíci, nikdy jsem nepřemýšlela nad tím, jestli je můj postoj v souladu s vírou nebo ne, připadal mi normální. Rodiče se rozvedli, když mi bylo 14. Už od mých 13 spolu ale nežili. Soudní spor se táhl celý rok. Řečeno bylo spoustu ošklivých věcí, jak na adresu otce, tak matky. Soudní tahanice o majetek a o nás, mě a dva moje mladší sourozence, neměly konce. Díky stresu jsem začala být neuvěřitelně podrážděná a nepříjemná. To se samozřejmě projevilo na přístupu ke škole, k učení a co hůř, moje kamarádky si toho všimly a raději se se mnou přestaly bavit. Zůstala jsem sama. Naštěstí se ve třídě objevila jedna spolužačka, taková samaritánka, Zuzka se jmenovala, která se mě ujala a dotáhla se mnou celou střední až do konce. Ještě dnes jsme v kontaktu, i když už ne tolik, jako dřív.



Mamka s taťkou nejsou schopní spolu normálně komunikovat. Všechno závisí na dohodě, kterou jim předepsal soud, kdyby té nebylo, nic by neplatilo. Mamka vyzvídá pokaždé, když přijedeme od taťky, co jsme dělali. Vím, že to nemyslí zle, ale vím, že z toho ani nemá radost, protože si táty neváží a myslí si, že na nás nemá dobrý vliv. Znovu se vdala. Vzala si člověka, se kterým jsme my, já a moji sourozenci, od začátku zápasili a asi nikdy zápasit nepřestaneme. Má i svoje světlé chvíle, ale ze všeho nejvíc touží po tom, abychom vyklidily pole. U mě se mu to už podařilo. Vyhazoval mě z domu a často mi ošklivě nadával. Jsem bohužel horkokrevný člověk, takže mě vždycky rozčílilo, že se nás matka nezastane. Nemělo cenu dál zůstávat doma. Bydlím teď v malém bytě s babičkou. Táta se snaží zabezpečit nás děti materiálně. Stará se o nás dle svého přesvědčení, věří v sebe, svou práci, věří v nás, ale nikoliv v Boha. Pokaždé, když déle mluví, dostane se zpět k mamce a nenechá na ni suchou nit. Moje vztahy k opačnému pohlaví vypadaly podobně jako rodinná situace. Nejprve jsem je vůbec nebrala vážně. Zamiloval se do mě jeden můj spolužák z gymnázia, se kterým jsem toho času dost kamarádila. Nechtěla jsem ho jako kamaráda ztratit a on dost naléhal. Řekla jsem si tehdy, proč ne. Bylo mi 17. Po pár dnech jsem zjistila, že je to přesně to, co skutečně nechci. Byla jsem ale příliš zbabělá na to, abych mu to přiznala. Snažila jsem se proto, abychom se viděli co nejméně. Po měsíci jsem odjela studovat na rok do Německa. Skutečně jsem si oddychla. Vůbec jsem se v tom vztahu necítila dobře. Změnil se. Najednou byl jako poslušný pejsek, nosil mi dárky, květiny, zasypával komplimenty. Z toho kamaráda, se kterým jsem si tak rozuměla, nezbylo vůbec nic. Za hranicemi jsem všechno pustila z hlavy, začala jsem žít úplně jiný život. Život, který jsem si vždycky přála. V kruhu skvělých lidí, kteří táhnou za jeden provaz, mají se rádi a problémy řeší společně.



Našla jsem kamarády, rodinu i nového přítele, jenže tomu starému, kterého jsem nechala doma, jsem to neřekla, ačkoliv jsem ho dávno za svého přítele nepovažovala. Příliš jsem mu neodepisovala na maily, ani mu nevolala. Musím říct, že jsem byla vyloženě zlá. Možná jsem si myslela, že vztah na dálku stejně nemá budoucnost a až se vrátím, zvyknu si. Zjistila jsem ale, že takhle to přece nefunguje. 3 týdny před mým návratem domů jsem do Čech zavolala, že se s ním rozcházím. Byla jsem ale příliš zbabělá a alibistická na to, abych mu svěřila pravý důvod. Neřekla jsem mu ani o novém příteli. Zdrtilo ho to. Chvíli prosil, chvíli byl naštvaný, chvíli myslel, že mě ohromí, když se bude chlubit tím, kolik holek by mohl mít. Když zjistil, že nic z toho nefunguje, začal mi pomáhat. Stali jsme se přáteli. Spolužáci na mě koukali skrz prsty, ve třídě se velmi rychle rozkřiklo, jak jsem mu ublížila a tak všichni považovali za svou povinnost, házet mi klacky pod nohy. Nicméně on se mnou mluvil a trávil se mnou čas. S mým německým přítelem to po roce vztahu na dálku začalo skutečně skřípat. Hádali jsme se i po icq. Naši ho vůbec neměli rádi. Považovali ho za nevychovaného sobce a to situaci jenom stěžovalo, protože nechtěli, aby mě navštěvoval. Těsně před maturitou jsme se rozešli. Bylo to zvláštní po takové době. Byl to kluk, se kterým jsem přišla o panenství. V té době se příležitosti znovu chopil ten první. Začala jsem si ho vážit, objevovat jeho kladné stránky a skutečně litovat toho, co jsem mu udělala. Zamilovala jsem se do něj. Chovali jsme se jako pár. Ostatní si mysleli, že jsme pár. Dokonce i já sama jsem o tom byla přesvědčená. Dala jsem se mu. Po čase jsem zjistila, že on náš vztah bral jen jako fyzické povyražení. Prý je taky jen chlap a kamarádská výpomoc nezaškodí. Nemůže přece být s někým, komu už nevěří, to ale neznamená, že si s ním nemůže užít. Vrátil mi to. Dlouho jsem se z toho dostávala. Bylo mi zle. Ze všeho, co se v posledních letech stalo. Pak jsem potkala jeho. Byl úplně jiný. Hrozně plachý a rozvážný. Chodili jsme spolu na dlouhé procházky a celou dobu si povídali. Vlastně já hodné mluvila a on hodně poslouchal. Věřila jsem mu. Měla jsem pocit, že mu můžu říct všechno a on mě neodsoudí. Poznala jsem jeho duši, zásady a předsevzetí a měla jsem chuť je napodobit. Svým chováním mě přiměl přemýšlet o Bohu, svými postoji o víře. On byl ten, od koho jsem slyšela o čistém vztahu, bez sexuálního podtextu. Šlo mu o mě, mojí osobnost, duši, o náš vztah a ne o moje tělo. Bylo to něco, co jsem neznala. Začala jsem se hodně měnit, ale než ta změna stačila proběhnout, byl pryč. Byli jsme spolu 5 měsíců. Všechno nasvědčovalo tomu, že jsme na správné cestě, že máme šanci spolu zůstat. Asi to tak připadalo pouze mě. Odjel na týden do Taize, vrátil se a po lásce nebylo ani stopy. 14 dní se ke mně choval jako k hadru na podlahu a pak se se mnou rozešel. Prý bychom spolu nemohli zůstat, nerozumíme si v duchovní rovině a tlačila jsem ho do fyzického vztahu. Vlastně jsem ho možná uhnala a nikdy mě doopravdy nemiloval. Nechápu dodnes, co se stalo. Je to tři měsíce. On si už dávno našel přítelkyni, kterou možná nemusel zas až tak hledat. Možná ona byla ten pravý důvod našeho rozchodu. Ráda bych to věděla, ale asi už mi to k ničemu nebude. Bohužel jsem ztratila důvěru v upřímnost ve vztahu. Nechápu, jak mi mohl tvrdit, že jsem ten nejdůležitější člověk, provní holka, kterou doopravdy miluje, která ho vrací k Bohu, a potom tvrdit pravý opak. Ztratila jsem k němu důvěru a už nejsme ani přáteli, vůbec spolu nekomunikujeme. Ale nechci ztratit to, co jsem díky němu poznala. Nechci ztratit postoje, víru, kterou jsem teprve začala hledat a krůček po krůčku poznávat. Zjistila jsem ale, že na to sama nestačím. Potřebuju podporu a společenství lidí, kteří se snaží jít stejným směrem. Chtěla bych vás požádat, abyste mi napsali na můj mail, jestli je možné, abych vstoupila do vašeho společenství, ačkoliv se moje smýšlení změnilo až po 2 fyzických vztazích. Chtěla bych zásadně změnit svůj život a svoje rozhodnutí potvrdit.


Při loučení po setkání členů SČS



Sdílet

Související články:
Děkovat i za to "málo" (10.09.2014)
Žárlivost je jako rakovina, co ničí vztahy (11.06.2014)
Kdo má žízeň... (10.05.2013)
Domácí násilí v křesťanských rodinách - svědectví z praxe (05.04.2013)
Čistá láska není břemeno, ale poklad (20.02.2013)
Kdo chce jít za mnou... (13.07.2012)
Nejsme Bohu lhostejní (03.05.2012)
Benedikt v mém životě (01.05.2012)
Vstoupila jsem do SČS (Společenství čistých srdcí) (23.03.2012)
Jak je v nebi a pekle aneb o čem někdy hovořím s kolegy v lékárně (16.01.2012)
O všem spolu hovořit! (11.01.2012)
Láska je shovívavá (08.12.2011)
Zranění ze vztahů nejsou vždycky stejná, ale Bůh uzdravuje všechny (01.12.2011)
První den se stříbrným prstýnkem (26.11.2011)
Dostala jsem ještě víc (07.11.2011)
Až dovršíš lidskou pouť, předstoupíš před Boží soud... (07.11.2011)
Požehnaná nemoc? (06.11.2011)
I takto může Bůh promlouvat (25.10.2011)
Postřeh ze života (15.09.2011)
Francouzská bojová pilotka obětovala svůj život. (18.07.2011)
Drama se štastným koncem aneb Jak sv. Cyril a Metoděj zachovali Velehrad víry (04.07.2011)
Láska, která dává (28.06.2011)
Jak vybrat tu správnou životní cestu? (20.06.2011)
Sv. Felicita se přimluvila (29.05.2011)
Beseda o Společenství čistých srdcí v Odrách (05.05.2011)
Není věřit jako věřit…Nevěřící Tomáš…Ztracená Víra…20 let života…Víra je dar!…My testimony (25.04.2011)
Sama jsem prodělala potrat. (13.04.2011)
Patrik a Blanka (05.12.2010)
Šok z malého šoku (30.11.2010)
"Kolik sestřiček máš?" (16.11.2010)
Až po okraj (01.11.2010)
I Pán Ježíš prožíval samotu (17.10.2010)
Ježek (15.10.2010)
Díky za ně, Pane. (01.10.2010)
Jdi na Hradiště! (15.09.2010)
Adaptační kurs pro mladé apoštoly (13.09.2010)
Zkřísnutá (28.07.2010)
Tři odpovědi Josepha kardinála Ratzingera (současného papeže Benedikta XVI. (22.07.2010)
Kdyby... (07.07.2010)
Má Bůh právo? (29.06.2010)
Potkala jsem muže z plátna (20.05.2010)
Můžu ke sv. Přijímání? (15.05.2010)
Vzpomínka na křtinskou pouť (24.04.2010)
Jak jsme jeli jeníkovskou škodovkou zvanou "Koudelníkův syn" na Pochod pro život do Prahy (07.04.2010)
Fotbal s Biblí (23.02.2010)
Radost nedělního odpoledne (18.02.2010)
Tehdy a dnes (25.01.2010)
Srdíčka ve sněhu (22.01.2010)
Poprask v autobuse (31.12.2009)
Budu to ukazovat svým dětem (07.12.2009)
„Kdyby byl Bůh, jak by se na to mohl dívat?“ (23.11.2009)
Až nás časem uvidí tlačit kočárek... (07.11.2009)
Když bolí duše... (03.11.2009)
Aby všichni jedno byli (29.09.2009)
Smysl života (27.09.2009)
Prosila jsem o nohy a dal mi křídla... (19.09.2009)
Pláč (12.09.2009)
Místo zrání (31.07.2009)
Návštěva u babičky a Ježíšův dar (12.07.2009)
Byly jsme vychované ve víře, ale Boha jsme odsunuly. (22.05.2009)
Postřeh z lidových misií (21.04.2009)
Plody lidových misií (15.04.2009)
Snad jste se Mu vysmívali (06.04.2009)
Míšina cesta do ČL (02.04.2009)
Sestři, vy jste věřící? (30.03.2009)
O kráse (26.03.2009)
Zážitky z klinické smrti (24.02.2009)
Zázraky se dějí - i velké (18.02.2009)
Když matka obětuje svou bolest pro dítě (zpráva o jednom porodu) (09.02.2009)
Nezabila jsem, ale stačilo málo (06.02.2009)
Byla jsem v pekle (19.01.2009)
O věčných Vánocích (04.01.2009)
Drogy mu málem zničily život, ale zasáhl Bůh (29.12.2008)
Měsíc po svatbě. (24.12.2008)
Soudek medu, kapka jedu, v tomhle s váma nepojedu. (03.11.2008)
O celibátu, Božím humoru - a prázdném místě vedle mne. (18.09.2008)
[Akt. známka: 2,00 / Počet hlasů: 2] 1 2 3 4 5

Autor: Magdaléna Jírová | Vydáno dne 11. 01. 2012 | 11103 přečtení
Počet komentářů: 2 | Přidat komentář | Informační e-mailVytisknout článek


Důležité kontakty:
P. Marek Dunda koordinátor SČS, marek@fatym.com
P. Vilém Štěpán, villelmus@seznam.cz, spoluzakladatel iniciativy SČS přijímá do SČS s přesahem za hranice ČR zvlášť Medžugorje.
Tisková mluvčí SČS Jana Julinková (roz. Brabcová)
zástupkyně tiskové mluvčí, na kterou je možné směřovat dotazy:
Anna Bekárková annabekarkova@gmail.com tel.: 736 522 818

phpRS PHP MySQL Apache
Tento web běží na upraveném redakčním systému phpRS.

Vyhledávání
Ubytování v České KanaděKomorníkUbytování KunžakChata rybníkaUbytování větších skupinChata KomorníkChata Jižní ČechyPenzion skupinyChata Česká KanadaPenzion Česká KanadaUbytování StrmilovRybařeníChata na Samotě

Přihlásit se (upravit nastavení)
Zapomenutí hesla
Zrušení účtu

Odhlášení

Registrace nového čtenáře