Sdílení
Kategorie: Svědectví
Milý Štěpáne,
čím dál víc si uvědomuji, jak jsem ráda za to, že se můžeme navzájem poznávat v tolika různých situacích.
Díky, že spolu můžeme jít ruku v ruce, přírodou i městem, za vzájemného hovoru i mlčky, a že i to ticho je naplněné.
Díky, že si spolu povídáme o všem, co nás naplňuje, těší, trápí, co prožíváme. Díky, že dokážeme jeden druhému naslouchat.
Díky, že si denně vyměňujeme vzkazy, a i když se nevidíme každý den, můžeme se na sebe o to víc těšit.
Díky, že se spojujeme v modlitbě - když jsme spolu nebo i na dálku. Díky, že můžeme Bohu společně předkládat všechno, co je v nás. Díky, že vedle sebe sedíme při mši, klečíme po svatém přijímání, navzájem na sebe čekáme, když jdeme ke svátosti smíření.
Díky i za ty chvíle, které naplňujeme činností pro druhé. Díky, že se tak smíme poznávat i v úplně obyčejných situacích - když spolu vaříme, uklízíme, připravujeme nástěnku. Díky, že jsi se mnou, když vedu scholu. Díky, že mi trpělivě napovídáš, když řídím auto, ačkoli bys to sám zvládl mnohem lépe.
Chci být v duchu s Tebou, když pracuješ, když jedeš domů, když odpočíváš. Chci být s Tebou ve chvílích radosti i v okamžicích, kdy Tě něco rozzlobí či rozesmutní.
Víc a víc poznávám, že Tě miluji, a z celého srdce si přeji, aby naše láska rostla spolu s námi.
Tvá Monika
Sdílet
Autor: Míša Klímová |
Vydáno dne 18. 01. 2012 | 5033 přečtení
Počet komentářů: 2 |
Přidat komentář |