Společenství čistých srdcí

Poprask v autobuse

Kategorie: Články

K Silvestru jeden humorný příběh.





Nejspíš neprozradím žádnou novinu, když vám povím, že biskupové bývají často pokládáni za zbabělce, protože mnohdy odmítají jednoznačně zakročit. V průměru jednou za čtrnáct dní musím vyslechnout vždycky stejnou písničku:
„Proč mlčíte?“
„Proč plamennými slovy neprotestujete!“
„Copak nevidíte, že celé Rakousko se stává bažinou hříchu?“
„Kam se poděl váš prorocký zápal?“
A když pak k určité otázce nějaké stanovisko zaujmu, hned se na mě sesype: „Teď mluvíte, ale k tam tomu problému se nevyjádříte?“
Ono to vážně není snadné. Občas je nějaký ten dobře míněný pokyn, který vyslechnu, docela na místě, ale nezřídka se bubnová palba ozývá právě z těch kruhů, kde těžko rozlišitelná směsice svaté, leč nepříliš osvícené horlivosti vytváří spolu s podezřívavou umanutostí chorobnou atmosféru, ve které má roztrpčený boj proti zlu daleko větší váhu než radost z vykoupení.
Připouštím, že nejsem zrovna rozený Savonarola. Jenže celá ta záležitost s neustálými protesty proti kdečemu je poněkud dvojsečná. Vzpomínám si na trubače od hasičů ve vsi, v níž jsem prožil svá dětská léta. Nebyl to žádný velký umělec, a tak večer co večer poctivě trénoval a nacvičoval poplašný signál. Když pak jednou doopravdy hořelo, byli už vesničané na jeho každodenní vytrubování tak zvyklí, že mu nikdo nevěnoval pozornost…
Znám spoustu zanícených moralistů, na jejichž poplašné vytrubování už nikdo nereaguje. V lidském společenství, do kterého dnem i nocí buší nejrůznější agitace, musíme své protesty vážit na lékárnických vážkách. A pronášíme – li je s pěnou vzrušení u úst, riskujeme, že dosáhneme zcela opačného cíle. Závažný morální nesouhlas vyžaduje klidnou mysl a vnitřní rozvahu. Před vřeštivým zvukem polnice si lidé spíš ucpávají uši.
V této souvislosti bych vám chtěl vyprávět o jednom poprasku, jež byl sice zcela nezávažný, ale přesto velmi poučný.

Malý autobus zrána loudavě opouštěl horské údolí a postupně se plnil cestujícími, kteří jím dojížděli za prací do blízkého městečka. Hned za řidičem seděl drobný kapucín, který vypomáhal v jednom odlehlém vesnickém kostele a teď se vracel do svého kláštera. Čas jízdy trávil tím, že se – pokud to v kodrcavém dopravním prostředku šlo – snažil číst v breviáři.
Jenomže na příští zastávce přistoupil nový, trochu hlučný pasažér, na němž bylo znát, že hojně tankoval v místní hospodě. A protože si nebral servítky, byl brzy autobus plný jeho obhroublých a samolibých plků, ve kterých sebe sama pasoval na pupek světa. Po chvíli si všiml maličkého kapucína. Konečně nalezl tu pravou oběť.







„Poslyš, páteříčku,“ oslovil ho provokativně, „jedno ti povím: „Pokud jde o ženský, tak jsem parádní bejk, jasný?“
Mnich neodpověděl, jen se hlouběji ponořil do četby breviáře. Tím ale chlubivého proutníka ještě popíchl. Frajer se zřejmě rozhodl, že toho kněze přivede do takových rozpaků, že nebude vědět kudy kam.
„A věřil bys, panepáter,“ pokračoval, „že ačkoli jsem, jak říkám, parádní bejk, doteďka nemám žádný fakany?“
V autobuse zavládlo zaražené ticho.
Vtom však už mníšek pozvedl tvář od breviáře a pěkně nahlas odpověděl:
„To jsi teda spíš parádní vůl, ne?“
A po těch slovech se znovu začetl do Davidova žalmu…
Všichni cestující se rozesmáli, až okénka autobusu drnčela. Řidič, který nebyl s to udržet přímý směr, raději zajel ke krajnici, zastavil, otočil se za sebe a rozchechtal se na plné kolo.
Velkohubý mládenec hned na příští zastávce podezřele rychle vystoupil. Ale i tam ho ještě provázel pobavený smích z nitra autobusu.
Nevěřili byste, jak je legrace nebezpečná! Až se autobus v podvečer vrátí a rozveze lidi po jednotlivých zastávkách horského údolí, pronikne historka o býkovi, ze kterého se nakonec vyklubal pouhý vůl, do všech vísek, samot a usedlostí. Chlapi si ji budou vyprávět u piva po hospodách a ženské ráno v samoobsluze ve frontě na košíčky. A snad se o nich dozví i ta či ona vesnická krasavice, a sex- appeal místního donchuána utrpí v jejích očích nezanedbatelnou újmu.
Ach, ta síla posměchu!
Co by se asi stalo, kdyby se vysmívaný kapucín zachoval tak, že by s tváří zrudlou hněvem plamenně vystoupil proti mladému neotesanci? Kdyby hrozil, že učiní patřičné kroky k potrestání nestoudné urážky své kněžské důstojnosti, k níž došlo ve veřejném dopravním prostředku, a tak podobně? Jak by to asi dopadlo?
Myslím, že malý zlomyslný čertík, který v tu chvíli seděl obkročmo na výfuku toho venkovského autobusu, by se pobaveně rozhihňal.
Ale takhle ho smích docela určitě přešel. A na příští zastávce nejspíš seskočil – zrovna jako ten parádní vůl…




Sdílet

Související články:
Děkovat i za to "málo" (10.09.2014)
Žárlivost je jako rakovina, co ničí vztahy (11.06.2014)
Kdo má žízeň... (10.05.2013)
Domácí násilí v křesťanských rodinách - svědectví z praxe (05.04.2013)
Čistá láska není břemeno, ale poklad (20.02.2013)
Kdo chce jít za mnou... (13.07.2012)
Nejsme Bohu lhostejní (03.05.2012)
Benedikt v mém životě (01.05.2012)
Vstoupila jsem do SČS (Společenství čistých srdcí) (23.03.2012)
Jak je v nebi a pekle aneb o čem někdy hovořím s kolegy v lékárně (16.01.2012)
O všem spolu hovořit! (11.01.2012)
Sex v naší rodině nebyl tabu (11.01.2012)
Láska je shovívavá (08.12.2011)
Zranění ze vztahů nejsou vždycky stejná, ale Bůh uzdravuje všechny (01.12.2011)
První den se stříbrným prstýnkem (26.11.2011)
Dostala jsem ještě víc (07.11.2011)
Až dovršíš lidskou pouť, předstoupíš před Boží soud... (07.11.2011)
Požehnaná nemoc? (06.11.2011)
I takto může Bůh promlouvat (25.10.2011)
Postřeh ze života (15.09.2011)
Francouzská bojová pilotka obětovala svůj život. (18.07.2011)
Drama se štastným koncem aneb Jak sv. Cyril a Metoděj zachovali Velehrad víry (04.07.2011)
Láska, která dává (28.06.2011)
Jak vybrat tu správnou životní cestu? (20.06.2011)
Sv. Felicita se přimluvila (29.05.2011)
Beseda o Společenství čistých srdcí v Odrách (05.05.2011)
Není věřit jako věřit…Nevěřící Tomáš…Ztracená Víra…20 let života…Víra je dar!…My testimony (25.04.2011)
Sama jsem prodělala potrat. (13.04.2011)
Patrik a Blanka (05.12.2010)
Šok z malého šoku (30.11.2010)
"Kolik sestřiček máš?" (16.11.2010)
Až po okraj (01.11.2010)
I Pán Ježíš prožíval samotu (17.10.2010)
Ježek (15.10.2010)
Díky za ně, Pane. (01.10.2010)
Jdi na Hradiště! (15.09.2010)
Adaptační kurs pro mladé apoštoly (13.09.2010)
Zkřísnutá (28.07.2010)
Tři odpovědi Josepha kardinála Ratzingera (současného papeže Benedikta XVI. (22.07.2010)
Kdyby... (07.07.2010)
Má Bůh právo? (29.06.2010)
Potkala jsem muže z plátna (20.05.2010)
Můžu ke sv. Přijímání? (15.05.2010)
Vzpomínka na křtinskou pouť (24.04.2010)
Jak jsme jeli jeníkovskou škodovkou zvanou "Koudelníkův syn" na Pochod pro život do Prahy (07.04.2010)
Fotbal s Biblí (23.02.2010)
Radost nedělního odpoledne (18.02.2010)
Tehdy a dnes (25.01.2010)
Srdíčka ve sněhu (22.01.2010)
Budu to ukazovat svým dětem (07.12.2009)
„Kdyby byl Bůh, jak by se na to mohl dívat?“ (23.11.2009)
Až nás časem uvidí tlačit kočárek... (07.11.2009)
Když bolí duše... (03.11.2009)
Aby všichni jedno byli (29.09.2009)
Smysl života (27.09.2009)
Prosila jsem o nohy a dal mi křídla... (19.09.2009)
Pláč (12.09.2009)
Místo zrání (31.07.2009)
Návštěva u babičky a Ježíšův dar (12.07.2009)
Byly jsme vychované ve víře, ale Boha jsme odsunuly. (22.05.2009)
Postřeh z lidových misií (21.04.2009)
Plody lidových misií (15.04.2009)
Snad jste se Mu vysmívali (06.04.2009)
Míšina cesta do ČL (02.04.2009)
Sestři, vy jste věřící? (30.03.2009)
O kráse (26.03.2009)
Zážitky z klinické smrti (24.02.2009)
Zázraky se dějí - i velké (18.02.2009)
Když matka obětuje svou bolest pro dítě (zpráva o jednom porodu) (09.02.2009)
Nezabila jsem, ale stačilo málo (06.02.2009)
Byla jsem v pekle (19.01.2009)
O věčných Vánocích (04.01.2009)
Drogy mu málem zničily život, ale zasáhl Bůh (29.12.2008)
Měsíc po svatbě. (24.12.2008)
Soudek medu, kapka jedu, v tomhle s váma nepojedu. (03.11.2008)
O celibátu, Božím humoru - a prázdném místě vedle mne. (18.09.2008)
[Akt. známka: 0 / Počet hlasů: 0] 1 2 3 4 5

Autor: Míša Klímová | Vydáno dne 31. 12. 2009 | 4524 přečtení
Počet komentářů: 0 | Přidat komentář | Informační e-mailVytisknout článek | Zdroj: Cyrilometodějský kalendář


Důležité kontakty:
P. Marek Dunda koordinátor SČS, marek@fatym.com
P. Vilém Štěpán, villelmus@seznam.cz, spoluzakladatel iniciativy SČS přijímá do SČS s přesahem za hranice ČR zvlášť Medžugorje.
Tisková mluvčí SČS Jana Julinková (roz. Brabcová)
zástupkyně tiskové mluvčí, na kterou je možné směřovat dotazy:
Anna Bekárková annabekarkova@gmail.com tel.: 736 522 818

phpRS PHP MySQL Apache
Tento web běží na upraveném redakčním systému phpRS.

Vyhledávání
Ubytování v České KanaděKomorníkUbytování KunžakChata rybníkaUbytování větších skupinChata KomorníkChata Jižní ČechyPenzion skupinyChata Česká KanadaPenzion Česká KanadaUbytování StrmilovRybařeníChata na Samotě

Přihlásit se (upravit nastavení)
Zapomenutí hesla
Zrušení účtu

Odhlášení

Registrace nového čtenáře