Osamělost
Kategorie: Pro inspiraci
Panovníku, vyslyš můj hlas! Kéž tvé ucho pozorně vyslechne moje prosby. (Žalm 130,2)
Kdo z nás nezná pocit osamělosti? Když přijdete domů a není tu osoba, kterou máte rádi... Když bloudíte ulicemi velkoměsta a nenacházíte člověka, který by vás měl opravdu rád a kterému byste mohli důvěřovat... Když zrovna stojíte u otevřeného hrobu a víte, že už nikdy nepřijde ten, jehož smrtelná schránka byla právě pohřbena.
Pak tato tíseň může velmi skličovat a někdo si asi myslí: Má pro mě život vlastně ještě nějaký smysl? Proč zrovna já musím zůstat sám? Proč nenacházím nikoho, kdo mě opravdu miluje, komu mohu důvěřovat a na koho se mohu v nesnázi obrátit?
Opravdu sám? Snad to tak z vašeho pohledu vypadá. Ale ještě je tu Jeden, který se o nás chce starat. Je to všemohoucí, milující Bůh, který tu skutečně je. Jeho jste dosud přehlíželi? Přitom od nás není tak daleko, jak si to často představujeme. Dříve než vás přepadne tato hrozná, skličující osamělost, zkuste mluvit s všemohoucím Stvořitelem všech věcí.
Poděkujte Mu, že vás miluje. Řekněte mu přesně o své nouzi. Proste Ho ale také, aby Vám ukázal, kolik příčin k děkování ještě přese všechno máte. Jmenujte Mu všechno ve svém životě, o čem víte, že to nemůže schválit, a proste Ho o odpuštění. A potom si čtěte v Bibli, hlavně v evangeliích, vše, co najdete o Pánu Ježíši Kristu. Zcela jednoduše o tom mluvte s Bohem. Zakusíte, že ten, kdo zná Boha, není sám.
Sdílet
Autor: Míša Klímová |
Vydáno dne 29. 06. 2011 | 5439 přečtení
Počet komentářů: 0 |
Přidat komentář |
| Zdroj: Dobrá setba 1998