Společenství čistých srdcí

Od srdce k srdci

Kategorie: Pro inspiraci

P. Arrupe, který byl v letech 1965-1981 generálním představeným jezuitů, prožil ve svém životě působivá setkání. To, co může vyprávět má obojí: všednost i jedinečnost. Setkání, o kterých vypráví, jsou setkání od srdce k srdci a v hloubce každého setkání září Pán, jediný skutečný průvodce, který sám u nás zůstává v nejhlubší samotě...

Před několika lety jsem navštívil naši provincii na jihu Ameriky. S určitými rozpaky mě pozvali do jednoho předměstí, tzv. favely, abych tam sloužil mši svatou. Řekli mi, že je to nejchudší čtvrť v celém kraji. Žije tam asi 100 000 lidí ve špíně a blátě, protože tato chudá čtvrť leží v dolině, která je při každém větším dešti zaplavena. Ihned jsem přijal toto pozvání, protože jsem věděl: když navštívíme chudé, učíme se vždy mnohému. Mše se konala v jakémsi baráku, který byl sestaven z nejrůznějších materiálů a na všechny strany byl otevřený, protože tu nebyly žádné dveře, procházeli se tu psi a kočky.

Mše začala. Písně doprovázel kytarista, který nebyl žádný virtuóz. Ale výsledek byl vynikající. Vzpomínám si na následující slova: milovat znamená darovat sám sebe, zapomenout na sebe a hledat to, co druhého udělá šťastným.

Jak krásné je žít pro lásku! "Jak velké je, když můžeme dávat! Dávat štěstí a radost, dávat sám sebe, to je láska. Když druhého miluješ jako sám sebe a pro druhého se vydáváš, uvidíš: nebude egoismu, který bys nepřemohl. Jak krásné je žít pro lásku!"

Zatímco tento zpěv zněl za mnou, stáhlo se mi hrdlo. Musel jsem se namáhat, abych pokračoval ve mši. Lidé, kteří sami nic neměli, byli ochotni se rozdávat, sdílet radost a štěstí! Když jsem při proměňování pozvedl hostii, cítil jsem v hlubokém mlčení radost z Pána, který přebývá u svých miláčků. Tak to přece Ježíš řekl. "Poslal mě ohlásit chudým radostnou zvěst (Lk 4,18). Blahoslavení chudí duchem (Mt 5,3).

Když jsem rozdával svaté přijímání, viděl jsem na lesklých, tvrdých a opálených tvářích téci slzy jako perly. Tito lidé se potkali s Ježíšem, svoji jedinou útěchou. Moje ruce se chvěly.

Měl jsem kázání ve formě dialogu. Řekli mi věci, které při slavnostních promluvách neuslyšíme Jedna starší žena se mě zeptala: "Vy jste nadřízený těch kněží, nebo ne? Nuže, Seňore, tisíckrát vám děkuji. Protože tito jezuitští kněží nám dali to, co jsme nejvíce postrádali a nejvíce potřebovali: totiž mši svatou."

Jeden mladý muž vyznal přede všemi: "Otče, musíte vědět toto, my jsme velice vděčni za to, že tito kněží nás naučili milovat nepřátele. Před týdnem jsem si připravil nůž, abych zabil jednoho kamaráda. Ale když jsem slyšel, co kněz četl v evangeliu, šel jsem koupit zmrzlinu a dal jsem ji svému nepříteli."

Jeden velký chlapík mi řekl, jehož divoký pohled mohl nahánět hrůzu: "Pojďte se mnou do mého domu. Musím vám něco dát." Byl jsem nerozhodný, zda mám pozvání přijmout nebo ne. Ale doprovázející kněz mi řekl: "Jen s ním běžte. To jsou opravdu dobří lidé." Šel jsem s ním do je "domu", napolo rozpadlé chýše. Posadil mě na vratké křeslo. Mohl jsem se z toho místa dívat na západ slunce. Ten obr mi řekl. "Podívejte se, jak je to krásné." Několik minut jsme mlčeli. Slunce zapadlo. Pak muž opět začal: "Nevěděl jsem, jak bych vám měl poděkovat za všechno, co jste pro nás udělali. Nemůže vám nic dát. Ale myslel jsem si, že tenhle západ slunce by vám udělal radost. Že jste měl radost? Dobrý večer!" A podal mi svou ruku.



Zdroj: Týdeník Matice Cyrilometodějské, č. 27/XI. ročník, 2003, str.

---

Sdílet

Autor: Anička Balintová | Vydáno dne 20. 02. 2023 | 367 přečtení
Počet komentářů: 0 | Přidat komentář |

---

Vyhledávání

Ubytování v České KanaděKomorníkUbytování KunžakChata rybníkaUbytování větších skupinChata KomorníkChata Jižní ČechyPenzion skupinyChata Česká KanadaPenzion Česká KanadaUbytování StrmilovRybařeníChata na Samotě

Přihlásit se (upravit nastavení)
Zapomenutí hesla
Zrušení účtu

Odhlášení

Registrace nového čtenáře