Společenství čistých srdcí

Místo zrání

Kategorie: Svědectví

Snad každý z nás ve svém životě navštíví mnoho různých míst. Některá se mu nelíbí nebo mu nic neříkají, jiná ho něčím zaujmou. Někdy se stane, že si člověk určité místo oblíbí tak, že se na něj s radostí vrací a později na něj rád vzpomíná. A právě o takovém místě chci psát.







Vranov… ne nad Dyjí, ale ten druhý, u Brna. Malá obec v náručí lesů. Sama o sobě snad nevýznamná, kdyby se nad ní netyčily dvě bílé věže poutního kostela Panny Marie, při kterém před devíti lety vzniklo společnými silami školských sester sv. Františka a bratří paulánů Duchovní centrum sv. Františka z Pauly. Vranov… Pomalu se zde chýlí ke konci moje prázdninová brigáda. Je mi třiadvacet, za rok bych měla dokončit svá studia a nastoupit do práce. Vranov… Jak mnoho pro mě toto místo znamená, když se ohlédnu za předešlými sedmi lety…







Už jako školačka jsem se svými rodiči jezdívala na farní pouť na Vranov. Její smysl jsem ještě nechápala. Stačilo mi, že jsme cestou z Útěchova na Vranov v lese sbírali houby, po mši se zašli podívat do sakristie na „vranovské jesličky“ a u stánku před kostelem si koupili nějaký pamlsek.







Školské sestry a bratry paulány jsem poznala až jako šestnáctiletá gymnazistka, když jsem přijala pozvání své starší kamarádky Jany na oslavu Silvestra do Duchovního centra. Spolu s ní a s dalšími studenty i absolventy brněnského Biskupského gymnázia jsem začala pravidelně jezdit na první soboty v měsíci na duchovní obnovy pro mládež. Tady jsem poznala nové přátele, prožila chvíle ticha i smíchu, nechala se posilovat Božím slovem a Ježíšem v Eucharistii. Tady jsem na několik let našla zpovědníka, zde také po třech týdnech skončila moje první studentská láska, kterou s odstupem hodnotím jako trochu naivní, ale přesto obohacující.







Vranov… Postupně jsem si toto poutní místo, jeho krásné okolí i duchovní centrum, kde jsem vždy nalezla vytoužený klid a lidi ochotné naslouchat mým radostem i starostem, oblíbila. První soboty jen míjely, něčím úplně novým pro mě byly o letních prázdninách týdenní exercicie pro mládež. Už při nich jsem se hlásívala jako dobrovolnice na pomoc při umývání nádobí, až jsem si dodala odvahy a zeptala se, zda bych zde v létě směla pomáhat jako brigádnice. Odpověď byla kladná, takže mi rok co rok prošly rukama stovky kusů nádobí, ať už jsem je umývala, prostírala nebo obsluhovala hosty. A ti byli pokaždé jiní – veselá mládež, se kterou jsem po skončení služby hrála stolní hry, aktivní a podnikavé sestry salesiánky, německy mluvící poutníci nebo řeholnice různých řádů a kongregací, které zde v tichu a Božím slově čerpaly duchovní osvěžení. Kolik zajímavých lidí jsem zde směla poznat! Bohu díky, že na světě nejsme sami!







Vranov, požehnané místo, které mi i přes práci přinášelo také osvěžení pro duši. Modlitba breviáře se sestrami, denně možnost účastnit se mše svaté, růženec na rozkvetlých lukách a v lesích jásajících ptačím zpěvem, ticho při ruční práci či četbě v zahradě, rozhovor s Ježíšem ve svatostánku a s Pannou Marií v poutní svatyni…







Ze všeho nejvíc je pro mě Vranov místem postupného zrání. Rozesmátá sedmnáctiletá divoška musela být občas napomenuta, kdy je třeba zachovávat klid. O rok později zde nastávající maturantka hledala útěchu pro duši rozbolavělou depresemi a napjatými vztahy doma i ve škole. Absolventka gymnázia prožívala strach a znovu naději, zda jí nemoc nezabrání v účasti na světovém setkání mládeže. Již vysokoškolačka se těšila na řeholní závoj, avšak o rok později si lízala rány po zřetelném poznání, že tudy cesta nevede.







Jak jsem nyní vděčná za každé, mně adresované slovo od bratří a sester, ať už znamenalo povzbuzení či napomenutí! Stále více si uvědomuji, že už chci být ženou a ne ufňukaným dítětem. Jak snadné je nechat se od druhých utěšovat a podpírat! Jak často pohodlnost brání to méně příjemné obětovat Pánu a snažit se vidět potřeby druhých víc než ty svoje! Vím, že je to běh na dlouhou trať. Zde na Vranově z celého srdce děkuji svým přátelům na zemi i v nebi, kteří mi na této dráze pomáhají. Buď za to Bohu chvála!








Sdílet

Související články:
Děkovat i za to "málo" (10.09.2014)
Žárlivost je jako rakovina, co ničí vztahy (11.06.2014)
Kdo má žízeň... (10.05.2013)
Domácí násilí v křesťanských rodinách - svědectví z praxe (05.04.2013)
Čistá láska není břemeno, ale poklad (20.02.2013)
Kdo chce jít za mnou... (13.07.2012)
Nejsme Bohu lhostejní (03.05.2012)
Benedikt v mém životě (01.05.2012)
Vstoupila jsem do SČS (Společenství čistých srdcí) (23.03.2012)
Jak je v nebi a pekle aneb o čem někdy hovořím s kolegy v lékárně (16.01.2012)
O všem spolu hovořit! (11.01.2012)
Sex v naší rodině nebyl tabu (11.01.2012)
Láska je shovívavá (08.12.2011)
Zranění ze vztahů nejsou vždycky stejná, ale Bůh uzdravuje všechny (01.12.2011)
První den se stříbrným prstýnkem (26.11.2011)
Dostala jsem ještě víc (07.11.2011)
Až dovršíš lidskou pouť, předstoupíš před Boží soud... (07.11.2011)
Požehnaná nemoc? (06.11.2011)
I takto může Bůh promlouvat (25.10.2011)
Postřeh ze života (15.09.2011)
Francouzská bojová pilotka obětovala svůj život. (18.07.2011)
Drama se štastným koncem aneb Jak sv. Cyril a Metoděj zachovali Velehrad víry (04.07.2011)
Láska, která dává (28.06.2011)
Jak vybrat tu správnou životní cestu? (20.06.2011)
Sv. Felicita se přimluvila (29.05.2011)
Beseda o Společenství čistých srdcí v Odrách (05.05.2011)
Není věřit jako věřit…Nevěřící Tomáš…Ztracená Víra…20 let života…Víra je dar!…My testimony (25.04.2011)
Sama jsem prodělala potrat. (13.04.2011)
Patrik a Blanka (05.12.2010)
Šok z malého šoku (30.11.2010)
"Kolik sestřiček máš?" (16.11.2010)
Až po okraj (01.11.2010)
I Pán Ježíš prožíval samotu (17.10.2010)
Ježek (15.10.2010)
Díky za ně, Pane. (01.10.2010)
Jdi na Hradiště! (15.09.2010)
Adaptační kurs pro mladé apoštoly (13.09.2010)
Zkřísnutá (28.07.2010)
Tři odpovědi Josepha kardinála Ratzingera (současného papeže Benedikta XVI. (22.07.2010)
Kdyby... (07.07.2010)
Má Bůh právo? (29.06.2010)
Potkala jsem muže z plátna (20.05.2010)
Můžu ke sv. Přijímání? (15.05.2010)
Vzpomínka na křtinskou pouť (24.04.2010)
Jak jsme jeli jeníkovskou škodovkou zvanou "Koudelníkův syn" na Pochod pro život do Prahy (07.04.2010)
Fotbal s Biblí (23.02.2010)
Radost nedělního odpoledne (18.02.2010)
Tehdy a dnes (25.01.2010)
Srdíčka ve sněhu (22.01.2010)
Poprask v autobuse (31.12.2009)
Budu to ukazovat svým dětem (07.12.2009)
„Kdyby byl Bůh, jak by se na to mohl dívat?“ (23.11.2009)
Až nás časem uvidí tlačit kočárek... (07.11.2009)
Když bolí duše... (03.11.2009)
Aby všichni jedno byli (29.09.2009)
Smysl života (27.09.2009)
Prosila jsem o nohy a dal mi křídla... (19.09.2009)
Pláč (12.09.2009)
Návštěva u babičky a Ježíšův dar (12.07.2009)
Byly jsme vychované ve víře, ale Boha jsme odsunuly. (22.05.2009)
Postřeh z lidových misií (21.04.2009)
Plody lidových misií (15.04.2009)
Snad jste se Mu vysmívali (06.04.2009)
Míšina cesta do ČL (02.04.2009)
Sestři, vy jste věřící? (30.03.2009)
O kráse (26.03.2009)
Zážitky z klinické smrti (24.02.2009)
Zázraky se dějí - i velké (18.02.2009)
Když matka obětuje svou bolest pro dítě (zpráva o jednom porodu) (09.02.2009)
Nezabila jsem, ale stačilo málo (06.02.2009)
Byla jsem v pekle (19.01.2009)
O věčných Vánocích (04.01.2009)
Drogy mu málem zničily život, ale zasáhl Bůh (29.12.2008)
Měsíc po svatbě. (24.12.2008)
Soudek medu, kapka jedu, v tomhle s váma nepojedu. (03.11.2008)
O celibátu, Božím humoru - a prázdném místě vedle mne. (18.09.2008)
[Akt. známka: 0 / Počet hlasů: 0] 1 2 3 4 5

Autor: Míša Klímová | Vydáno dne 31. 07. 2009 | 4779 přečtení
Počet komentářů: 0 | Přidat komentář | Informační e-mailVytisknout článek


Důležité kontakty:
P. Marek Dunda koordinátor SČS, marek@fatym.com
P. Vilém Štěpán, villelmus@seznam.cz, spoluzakladatel iniciativy SČS přijímá do SČS s přesahem za hranice ČR zvlášť Medžugorje.
Tisková mluvčí SČS Jana Julinková (roz. Brabcová)
zástupkyně tiskové mluvčí, na kterou je možné směřovat dotazy:
Anna Bekárková annabekarkova@gmail.com tel.: 736 522 818

phpRS PHP MySQL Apache
Tento web běží na upraveném redakčním systému phpRS.

Vyhledávání
Ubytování v České KanaděKomorníkUbytování KunžakChata rybníkaUbytování větších skupinChata KomorníkChata Jižní ČechyPenzion skupinyChata Česká KanadaPenzion Česká KanadaUbytování StrmilovRybařeníChata na Samotě

Přihlásit se (upravit nastavení)
Zapomenutí hesla
Zrušení účtu

Odhlášení

Registrace nového čtenáře