Společenství čistých srdcí

Fotbal s Biblí

Kategorie: Pro inspiraci

Příběh z knihy Andělé nás neopouštějí od Eduarda Martina.

„Když jsem šel o přestávce po školní chodbě, zažil jsem něco, co mě ohromilo,“ začal vyprávět dějepisec dr.K.V.,„na chodbě si hráli děti fotbal, nejenom chlapci, i děvčata… Nezaujalo mě tak, že si udělali z botníčků branky a hráli se zaujetím, jako by kopali na mistrovství světa, šlo o něco docela jiného a to něco jiného mě šokovalo. Zaujalo mě, s čím si děti na chodbě fotbal hrály. Hrály si fotbal…s Biblí.
Kopaly do Bible.
Kdyby se tohle stalo někdy v dobách vlády ateistického režimu, který boří kostely a zabíjí kněze, pak bych to považoval za očekávatelné. Ale dnes, kdy je svoboda vyznání a kdy se, pokud jsem věděl, na naší škole žádná ateistická výchova nerozmáhala…
Krátce před tím byli na naší škole evangelizátoři. Přišli z nějaké zahraniční organizace, která má za úkol rozdávat Bible, šířit je.
Rozdávají je zadarmo, každé dítě dostalo nějakou Bibli. Jenomže, jak už to bývá, usoudil jsem, když je něco zadarmo, považuje se to za bezcenné.
Uvažoval jsem, co bych měl udělat.
Tvářit se, jako že se nic neděje?
Měl jsem naopak děti okřiknout?
Měl jsem je odvést do ředitelny a nechat ředitele, aby zasáhl, seřval je, promluvil o neúctě ke knihám i neúctě k Bibli?
Při hodině dějepisu jsem jim radši vyprávěl o tom, co to Bible je.
Vyprávěl jsem jim, o čem je.
Vyprávěl jsem jim o Ježíši…
Poslouchaly napjatě a viděl jsem na těch dětech, co hrály fotbal s Biblí, že vůbec nevěděly, co dělají.
Nevědí, co bylo v knize, do které kopaly…
A že se stydí.
Potom jsem řekl, že ty, které se chtějí dozvědět víc, mohou si se mnou udělat procházku kolem řeky. A že se mě mohou ptát, na co budou chtít.
Byla to moc hezká procházka.
‘Duchovní fotbal s Biblí’ bych to mohl nazvat.
Přihrávali jsme si různé myšlenky, různé pasáže, odpovídal jsem jim na otázky, které byli často velice naivní.
Ty děti kolikrát ani neměly pojem o tom, co to Bible je…ateistická výchova se znamenitě podařila.
A po té procházce začala řada dětí chodit na náboženství.
A jeden z těch chlapců dokonce o sobě prohlašuje, že bude knězem.
Kdo ví…
Já vím, že stačilo, abych je tehdy okřikl, abych udělal nějaký výstup, a nikdo by nevěděl, co to je za hloupost kopat do Bible, naopak by se ještě utvrdili.
Stačilo trochu vlídnosti, stačilo trochu zasvěcení, vysvětlit to, co ony děti jaksi neměly nikde příležitost poznat, pochytit.
Kolik vítězství v životě mine…
Kolik příležitostí zvítězit člověk opomene…
Jenom proto, že křičí, místo aby se snažil pochopit, křičí, místo aby se snažil porozumět.
Kolik darů se rozplyne jenom proto, že ten, kdo je podával, je nepodával laskavě.
Kolik štěstí se rozplyne, protože se nepodávalo vlídně…”

---

Sdílet

Autor: Anička Bekárková | Vydáno dne 23. 02. 2010 | 4888 přečtení
Počet komentářů: 2 | Přidat komentář |

---

Vyhledávání

Ubytování v České KanaděKomorníkUbytování KunžakChata rybníkaUbytování větších skupinChata KomorníkChata Jižní ČechyPenzion skupinyChata Česká KanadaPenzion Česká KanadaUbytování StrmilovRybařeníChata na Samotě

Přihlásit se (upravit nastavení)
Zapomenutí hesla
Zrušení účtu

Odhlášení

Registrace nového čtenáře