Společenství čistých srdcí

Evangelium na týden

Kategorie: Pro inspiraci

Bible, zdroj: www.pixabay.com, CC0 Public Domain Nabízíme úryvek evangelia na každý den od neděle 26. března do neděle
2. dubna...







Neděle 26. března (Jan 11,1-45)

Byl jeden nemocný, Lazar z Betánie, vesnice, kde bydlela Marie a její sestra Marta. To byla ta Marie, která pomazala Pána olejem a utřela mu nohy svými vlasy. Ten nemocný byl její bratr Lazar. Sestry tedy poslaly k Ježíšovi se vzkazem: „Pane, ten, kterého miluješ, je nemocen.“ Když to Ježíš uslyšel, řekl: „To není nemoc k smrti, ale k slávě Boží, aby jí byl oslaven Boží Syn.“ Ježíš měl rád Martu a její sestru i Lazara. Když tedy uslyšel, že je nemocen, zůstal ještě dva dni v místě, kde byl. Potom teprve řekl svým učedníkům: „Pojďme znovu do Judska!“ Učedníci mu odpověděli: „Mistře, nedávno tě chtěli židé ukamenovat – a zas tam jdeš?“ Ježíš na to řekl: „Nemá den dvanáct hodin? Kdo chodí ve dne, neklopýtne, protože vidí světlo tohoto světa. Kdo však chodí v noci, klopýtne, protože v něm není světlo.“ Po těch slovech ještě dodal: „Náš přítel Lazar spí, ale jdu tam, abych ho probudil.“ Učedníci mu řekli: „Pane, jestliže spí, uzdraví se.“ Ježíš však mluvil o jeho smrti, ale oni mysleli, že mluví o skutečném usnutí. Ježíš jim tedy řekl otevřeně: „Lazar umřel. A jsem rád, že jsem tam nebyl, kvůli vám, abyste uvěřili. Ale pojďme k němu!“ Tomáš – řečený Blíženec – vyzval ostatní učedníky: „Pojďme i my, ať zemřeme s ním!“ Když Ježíš přišel, shledal, že Lazar je už čtyři dny v hrobě. Betánie byla blízko Jeruzaléma, jen asi patnáct honů od něho. K Martě a Marii přišlo mnoho židů, aby je potěšili v žalu nad bratrem. Když Marta uslyšela, že Ježíš přichází, chvátala mu naproti. Marie zůstala v domě. Marta řekla Ježíšovi: „Pane, kdybys tu byl, můj bratr by byl neumřel. Ale vím i teď, že ať bys žádal Boha o cokoli, Bůh ti to dá.“ Ježíš jí řekl: „Tvůj bratr vstane.“ Marta mu odpověděla: „Vím, že vstane při vzkříšení v poslední den.“ Ježíš jí řekl: „Já jsem vzkříšení a život. Kdo věří ve mne, i kdyby umřel, bude žít a žádný, kdo žije a věří ve mne, neumře navěky. Věříš tomu?“ Odpověděla mu: „Ano, Pane, věřím, že ty jsi Mesiáš, Syn Boží, který má přijít na svět.“ Po těch slovech odešla, zavolala svou sestru Marii stranou a řekla jí: „Mistr je tu a volá tě.“ Jak to Marie uslyšela, rychle vstala a šla k němu. Ježíš totiž dosud nedošel do vesnice, ale byl ještě na tom místě, kam mu Marta přišla naproti. Když uviděli židé, kteří byli u Marie v domě a těšili ji, že rychle vstala a vyšla, šli za ní; mysleli si, že jde k hrobu, aby se tam vyplakala. Jakmile Marie došla tam, kde byl Ježíš, a uviděla ho, klesla mu k nohám a řekla mu: „Pane, kdybys tu byl, můj bratr by byl neumřel.“ Když Ježíš viděl, jak pláče ona a jak pláčou i židé, kteří přišli zároveň s ní, v duchu byl hluboce dojat, zachvěl se a zeptal se: „Kam jste ho položili?“ Odpověděli mu: „Pane, pojď se podívat!“ Ježíš zaplakal. Židé říkali: „Hle, jak ho miloval!“ Ale někteří z nich řekli: „Copak nemohl ten, který otevřel oči slepému, také dokázat, aby on neumřel?“ Ježíš byl znovu hluboce dojat a přišel ke hrobu. Byla to jeskyně a na ní ležel kámen. Ježíš řekl: „Odstraňte ten kámen!“ Sestra zemřelého Marta mu namítla: „Pane, už zapáchá, vždyť je tam čtvrtý den.“ Ježíš jí odpověděl: „Řekl jsem ti přece, že budeš-li věřit, uvidíš slávu Boží.“ Odstranili tedy kámen. Ježíš obrátil oči vzhůru a řekl: „Otče, děkuji ti, že jsi mě vyslyšel. Já jsem ovšem věděl, že mě vždycky vyslyšíš. Ale řekl jsem to kvůli zástupu, který stojí kolem mě, aby uvěřili, že ty jsi mě poslal.“ Po těch slovech zavolal mocným hlasem: „Lazare, pojď ven!“ Mrtvý vyšel, ovázán na nohou i na rukou pruhy plátna a s tváří omotanou šátkem. Ježíš jim nařídil: „Rozvažte ho a nechte odejít!“ Mnoho z těch židů, kteří přišli k Marii a uviděli, co Ježíš vykonal, v něj uvěřilo.

Pondělí 27. března (Jan 8,1-11)

Ježíš odešel na Olivovou horu. Ale brzo ráno se zase objevil v chrámě a všechen lid přicházel k němu. On se posadil a učil je. Tu k němu učitelé Zákona a farizeové přivedli ženu přistiženou při cizoložství. Postavili ji doprostřed a řekli mu: „Mistře, tato žena byla dopadena v cizoložství při činu. Mojžíš nám v Zákoně nařídil takové ženy ukamenovat. Co říkáš ty?“ Tou otázkou ho chtěli přivést do úzkých, aby ho měli z čeho obžalovat. Ježíš se však sehnul a psal prstem na zem. Když na něj nepřestávali dotírat otázkami, vzpřímil se a řekl jim: „Kdo z vás je bez hříchu, ať po ní hodí kamenem první.“ A sehnul se opět a psal na zem. Když to uslyšeli, jeden za druhým se vytráceli, starší napřed, až zůstal on sám a žena před ním. Ježíš se vzpřímil a řekl jí: „Ženo, kam se poděli? Nikdo tě neodsoudil?“ Odpověděla: „Nikdo, Pane.“ Ježíš řekl: „Ani já tě neodsuzuji. Jdi a od nynějška už nehřeš!“

Úterý 28. března (Jan 8,21-30)

Ježíš řekl farizeům: „Já odcházím. Budete mě hledat, ale zemřete ve svém hříchu. Kam jdu já, tam vy přijít nemůžete.“ Židé říkali: „Chce si snad vzít život, že prohlašuje: `Kam jdu já, tam vy přijít nemůžete'?“ A on jim řekl: „Vy jste zdola, já jsem shora. Vy jste z tohoto světa, já z tohoto světa nejsem. Proto jsem vám řekl, že zemřete ve svých hříších. Ano, jestliže neuvěříte, že jsem to já, zemřete ve svých hříších.“ Zeptali se ho: „Kdo (tedy) jsi?“ Ježíš jim odpověděl: „Stále vám to říkám. Měl bych o vás hodně co mluvit a co soudit; ale ten, který mě poslal, je pravdivý, a já mluvím k světu to, co jsem slyšel od něho.“ Nepochopili, že k nim mluvil o Otci. Ježíš jim řekl: „Až povýšíte Syna člověka, tehdy poznáte, že jsem to já a že sám ze sebe nic nekonám, ale tak mluvím, jak mě naučil Otec. A ten, který mě poslal, je se mnou. Nenechal mě samotného, protože já stále konám to, co se mu líbí.“ Když tak mluvil, mnozí v něho uvěřili.

Středa 29. března (Jan 8,31-42)

Ježíš řekl židům, kteří v něho uvěřili: „Když vytrváte v mém slovu, budete opravdu mými učedníky. Poznáte pravdu, a pravda vás osvobodí.“ Namítli mu: „Jsme potomci Abrahámovi a nikdy jsme nikomu neotročili. Jak ty můžeš říci: `Stanete se svobodnými'?“ Ježíš jim odpověděl: „Amen, amen, pravím vám: Každý, kdo páchá hřích, je otrokem hříchu. Otrok nezůstává v domě navždy, syn zůstává navždy. Když vás Syn osvobodí, budete skutečně svobodní. Vím, že jste potomci Abrahámovi, ale ukládáte mi o život, protože mé slovo se u vás neuchytí. Já mluvím, co jsem viděl u svého Otce, a vy děláte, co jste slyšeli od vašeho otce.“ Řekli mu na to: „Náš otec je Abrahám.“ Ježíš jim řekl: „Kdybyste byli děti Abrahámovy, konali byste skutky jako Abrahám. Nyní však mě chcete zabít – toho, kdo vám mluvil pravdu, kterou slyšel od Boha. Tak Abrahám nejednal. Vy konáte skutky vašeho otce.“ Odpověděli mu: „My jsme se nenarodili ze smilstva, máme jednoho Otce, Boha.“ Ježíš jim řekl: „Kdyby byl vaším otcem Bůh, milovali byste mě, vždyť já jsem vyšel od Boha a od něho přicházím. Nepřišel jsem totiž sám od sebe, ale on mě poslal.“

Čtvrtek 30. března (Jan 8,51-59)

Ježíš řekl židům: „Amen, amen, pravím vám: Kdo zachovává mé slovo, neuvidí smrt navěky!“ Židé mu řekli: „Teď už jsme si jisti, že jsi posedlý zlým duchem. Umřel Abrahám, stejně i proroci a ty tvrdíš: `Kdo zachovává mé slovo, nezakusí smrt navěky!'Jsi ty snad větší než náš otec Abrahám? On umřel, stejně i proroci umřeli. Co ze sebe děláš?“ Ježíš odpověděl: „Kdybych oslavoval sám sebe, moje slova by nic neznamenala. Je to můj Otec, který mě oslavuje, o kterém vy říkáte: `Je to náš Bůh!' Vy jste ho nepoznali, já však ho znám; a kdybych řekl, že ho neznám, byl bych lhář stejně jako vy. Ale znám ho a zachovávám jeho slovo. Váš otec Abrahám zajásal, že uvidí můj den. Uviděl ho a zaradoval se.“ Židé mu namítli: „Není ti ještě ani padesát let a viděl jsi Abraháma!“ Ježíš jim odpověděl: „Amen, amen, pravím vám: Dříve než byl Abrahám, já jsem.“ Tu popadli kameny, aby po něm hodili. Ježíš se však skryl a vyšel z chrámu.

Pátek 31. března (Jan 10,31-42)

Židé brali kameny, aby Ježíše kamenovali. Ježíš jim na to řekl: „Ukázal jsem vám mnoho dobrých skutků od Otce. Pro který z nich mě chcete kamenovat?“ Židé mu odpověděli: „Pro dobrý skutek tě nechceme kamenovat, ale pro rouhání: ty jsi jen člověk, a děláš ze sebe Boha.“ Na to jim Ježíš řekl: „Ve vašem Zákoně je přece psáno: `Já jsem řekl: Jste bohové.' Jestliže nazval bohy ty, kterým se dostalo Božího slova – a Písmo nemůže být zrušeno – můžete vy říkat o tom, kterého Otec posvětil a poslal na svět, že se rouhá, protože jsem řekl: `Jsem Syn Boží'? Nekonám-li skutky svého Otce, nevěřte mi. Jestliže však je konám a nevěříte mně, věřte těm skutkům, abyste poznali a (konečně) pochopili, že Otec je ve mně a já v Otci.“ Znovu by se ho byli rádi zmocnili, ale on jim unikl. Zase odešel za Jordán na to místo, kde dříve křtíval Jan, a tam zůstal. Přišlo k němu mnoho lidí. Říkali: „Jan sice neudělal žádné znamení, ale všechno, co Jan řekl o něm, bylo pravda.“ A mnoho jich tam v něho uvěřilo.

Sobota 1. dubna (Jan 11,45-56)

Mnoho z těch židů, kteří přišli k Marii a uviděli, co (Ježíš) vykonal, v něj uvěřilo. Někteří z nich však odešli k farizeům a pověděli jim, co Ježíš vykonal. Velekněží a farizeové svolali proto veleradu a radili se: „Co máme dělat? Vždyť ten člověk koná mnoho znamení! Necháme-li ho tak, všichni v něho uvěří, a pak přijdou Římané a vezmou nám (svaté) místo i národ.“ Jeden z nich, Kaifáš, který byl v tom roce veleknězem, jim řekl: „Vy vůbec nic nevíte ani nemyslíte na to, že je pro vás lépe, když jeden člověk umře za lid, než aby zahynul celý národ.“ To neřekl ze sebe, ale jako velekněz toho roku prorokoval, že Ježíš musí umřít za národ – a nejen za národ, ale i proto, aby rozptýlené Boží děti shromáždil vjedno. Od toho dne se rozhodli, že ho zabijí. Proto Ježíš už mezi židy veřejně nevystupoval, ale odešel odtamtud do kraje blízko pouště, do města zvaného Efraim, a tam pobýval s učedníky. Byly blízko židovské velikonoce a mnozí z toho kraje putovali před svátky vzhůru do Jeruzaléma, aby se posvětili. Hledali Ježíše, a jak stáli v chrámovém nádvoří, říkali si mezi sebou: „Co myslíte? Nepřijde na svátky?“ Velekněží a farizeové vydali nařízení, že kdo se doví, kde on je, má to oznámit, aby se ho mohli zmocnit.

Neděle 2. dubna (Mt 26,14 - 27,66)

Pašije podle Matouše (Mt 26,14 - 27,66) V - Vypravěč J - Ježíš Ji - Jidáš Pe - Petr Vk - Velekněz Sl1 - první služka Sl2 - druhá služka Pi - Pilát D - dav, vojáci, zákoníci, apoštolové... UMUČENÍ NAŠEHO PÁNA JEŽÍŠE KRISTA PODLE MATOUŠE V: Tehdy jeden z Dvanácti - jménem Jidáš Iškariotský - odešel k velekněžím a zeptal se jich: Ji: Co mi dáte, když vám ho zradím?" V: Oni s ním smluvili třicet stříbrných. Od té chvíle hledal vhodnou příležitost, aby ho zradil. První den po svátcích nekvašeného chleba přistoupili učedníci k Ježíšovi s otázkou: D: "Kde chceš, abychom ti připravili velikonoční večeři?" V: On řekl: J: "Jděte do města k jistému člověku a vyřiďte mu, že Mistr vzkazuje: Můj čas je blízko, budu se svými učedníky slavit velikonoční večeři." V: Učedníci udělali, jak jim Ježíš nařídil, a připravili velikonočního beránka. Když nastal večer, zaujal místo u stolu s dvanácti učedníky. Při jídle jim řekl: J: "Amen, pravím vám: Jeden z vás mě zradí." V: Velmi se zarmoutili a začali mu říkat jeden přes druhého: D: "Jsem to snad já, Pane?" V: Odpověděl: J: "Kdo si se mnou namáčí ruku v míse, ten mě zradí. Syn člověka sice odchází, jak je o něm psáno, ale běda tomu člověku, který Syna člověka zradí. Pro toho člověka by bylo lépe, kdyby se nebyl narodil." V: V: Také Jidáš, který ho chtěl zradit, se zeptal: Ji: "Jsem to snad já, Mistře?" V: Odpověděl mu: J: "Ano, ty." V: Když jedli, vzal Ježíš chléb, požehnal ho, lámal a dával ho svým učedníkům se slovy: J: "Vezměte a jezte. To je mé tělo." V: Potom vzal kalich, vzdal díky, podal jim ho a řekl: J: "Pijte z něho všichni. Neboť to je má krev /nové/ smlouvy, která se prolévá za všechny na odpuštění hříchů. Pravím vám: Od této chvíle už nikdy nebudu pít z tohoto plodu révy až do toho dne, kdy z nového /plodu/ budu pít s vámi v království svého Otce." V: Potom zazpívali chvalozpěv a vyšli na Olivovou horu. Tehdy jim Ježíš řekl: J: "Vy všichni se dnes v noci nade mnou pohoršíte, neboť je psáno: Budou bít pastýře a ovce ze stáda se rozprchnou. Ale po svém vzkříšení vás předejdu do Galileje." V: Petr mu na to řekl: Pe: "Kdyby se všichni nad tebou pohoršili, já se nikdy nepohorším!" V: Ježíš mu odpověděl: J: "Amen, pravím ti: Dnes v noci, dříve než kohout zakokrhá, třikrát mě zapřeš." V: Petr mu však tvrdil: Pe: "I kdybych měl s tebou jít na smrt, nezapřu tě!" V: Podobně mluvili i všichni ostatní učedníci. Potom s nimi šel Ježíš na venkovský dvorec zvaný Getsemany a řekl učedníkům: J: "Poseďte se tady, zatímco se půjdu tamhle pomodlit." V: Petra a Zebedeovy syny vzal s sebou. Pak se ho zmocnil smutek a úzkost. Řekl jim: J: "Má duše je smutná až k smrti, zůstaňte zde a bděte se mnou!" V: Trochu poodešel, padl tváří k zemi a modlil se: ( " Zůstaňte zde" - H 629 ) J: "Otče můj, jestliže je to možné, ať mne mine tento kalich; avšak ne jak já chci, ale jak ty chceš." V: Potom se vrátil k učedníkům a našel je, jak spí. Řekl Petrovi: J: "To jste nemohli ani jednu hodinu se mnou bdít? Bděte a modlete se, abyste nepřišli do pokušení. Duch je sice ochotný, ale tělo je slabé." V: Odešel podruhé a modlil se: J: J: "Otče můj, nemůže-li mě tento kalich minout, a musím ho vypít, ať se stane tvá vůle." V: Znovu se vrátil a našel je, jak spí, protože se jim únavou zavíraly oči. Nechal je, opět odešel a modlil se potřetí stejnými slovy. Potom se vrátil k učedníkům a řekl jim: J: "Jen spěte a odpočívejte dál! - Už je tady ta hodina: teď bude Syn člověka vydán do rukou hříšníků. Vstaňte, půjdeme! Hle, už je tady můj zrádce." V: Když ještě mluvil, přišel Jidáš, jeden ze Dvanácti, a s ním velký houf s meči a kyji, jak je poslali velekněží a starší lidu. Jeho zrádce s nimi smluvil znamení: Ji: "Koho políbím, ten to je; toho se chopte." V: A hned přistoupil k Ježíšovi a řekl: Ji: "Buď zdráv, Mistře." V: A políbil ho. Ježíš mu odpověděl: J: "Příteli, učiň jen, k čemu jsi přišel." V: Lidé z houfu přistoupili, vztáhli ruce na Ježíše a zmocnili se ho. Vtom jeden z těch, kdo byli s Ježíšem, sáhl po meči, vytasil ho, udeřil veleknězova služebníka a uťal mu ucho. Ježíš mu však řekl: J: "Zastrč svůj meč tam, kam patří. Každý, kdo sahá po meči, mečem zahyne. Anebo myslíš, že by mi můj Otec neposlal ihned víc jak dvanáct pluků andělů, kdybych ho o to poprosil? Ale jak by se potom splnily výroky Písma, že se tak musí stát?" V: V té chvíli řekl Ježíš onomu houfu: J: "Jako na zločince jste vytáhli s meči a kyji, abyste mě zatkli. Sedával jsem den co den v chrámě a učil, a nezmocnili jste se mě. To všechno se však stalo, aby se splnily výroky Písma u Proroků." V: Tu jej všichni učedníci opustili a utekli. Ti, kdo se Ježíše zmocnili, vedli ho k veleknězi Kaifášovi, kde se shromáždili učitelé Zákona a starší. Petr šel zpovzdálí za ním až k veleknězovu dvoru. Vešel dovnitř a sedl si k služebníkům, aby viděl, jak to skončí. Velekněží a celá velerada hledali proti Ježíšovi živé svědectví, aby ho mohli odsoudit na smrt, ale nenašli, třebaže se dostavilo mnoho falešných svědků. Nakonec přišli dva a řekli: D: "On prohlásil: Mohu zbořit Boží chrám a ve třech dnech ho zase vystavět." V: Velekněz povstal a zeptal se ho: Vk: "Nic neodpovídáš na to, co tito lidé proti tobě vypovídají?" V: Ježíš však mlčel. Tu mu velekněz řekl: Vk: "Zapřísahám tě při živém Bohu, abys nám řekl, zdali jsi Mesiáš, Syn Boží!" V: Ježíš mu odpověděl: J: "Ano, jsem. Ale říkám vám: Od této chvíle uvidíte Syna člověka, jak sedí po pravici Všemohoucího a jak přichází v nebeských oblacích." V: Tu roztrhl velekněz své roucho a řekl: Vk: Vk: "Rouhal se! Nač ještě potřebujeme svědky? Právě jste sami slyšeli rouhání. Co o tom soudíte?" V: Odpověděli: D: "Hoden je smrti." V: Pak mu plivali do tváře a tloukli ho pěstmi; někteří ho bili do tváře a říkali: D: "Když jsi prorok, pověz nám, Mesiáši, kdo tě udeřil!" V: Petr mezitím seděl venku na dvoře. Tu k němu přistoupila jedna služka a tvrdila: Sl1: "Tys byl také s tím Galilejcem Ježíšem." V: Ale on to přede všemi zapřel: Pe: "Nevím co povídáš." V: Když odešel k chodbě u brány, uviděla ho jiná služka a řekla těm, kdo tam byli: Sl2: "Tady ten byl s tím nazaretským Ježíšem." V: Ale zase to zapřel, a to pod přísahou: Pe: "Toho člověka vůbec neznám!" V: Za chvilku přistoupili ti, kdo tam stáli, a řekli Petrovi: D: "Opravdu, i ty k nim patříš. Vždyť už tvé nářečí tě prozrazuje." V: Tu se začal zaklínat a zapřísahat: Pe: "Neznám toho člověka!" V: Hned na to zakokrhal kohout a Petr si vzpomněl na slova, která Ježíš řekl: "Dříve než kohout zakokrhá, třikrát mě zapřeš." A vyšel ven a hořce se rozplakal. Když nastalo ráno, všichni velekněží a starší lidu se usnesli proti Ježíšovi, že ho vydají na smrt. Dali ho proto spoutat a odvést a vydali ho Pilátovi. Když teď zrádce Jidáš viděl, že Ježíš je odsouzen, hnulo se v něm svědomí. Přinesl velekněžím a starším těch třicet stříbrných nazpátek a řekl: Ji: "Zhřešil jsem: zradil jsem nevinnou krev." V: Odpověděli mu: D: "Co je nám do toho? To je tvá věc." V: Tu hodil ty stříbrné dovnitř chrámu, utekl odtamtud, šel a oběsil se. Velekněží vzali ty peníze a řekli: D: "Do chrámové pokladny je dát nesmíme, protože je to odměna za krev." V: Usnesli se tedy, že za ně koupí hrnčířovo pole na pohřbívání cizinců. Proto se tomu poli až do dneška říká Pole krve. Tak se splnilo, co řekl prorok Jeremiáš: `Vzali třicet stříbrných, odhadní cenu za toho, kterého Izraelité tak odhadli, a dali je za hrnčířovo pole, jak mi nařídil Pán.' Ježíš pak byl předveden před vladaře. Vladař se ho zeptal: Pi: (ZAČÁTEK KRATŠÍ VERZE) Pi: "Ty jsi židovský král?" V: Ježíš odpověděl: J: "Ano, já jsem!" V: Na žaloby velekněží a starších neodpověděl nic. Tu mu řekl Pilát: Pi: "Neslyšíš, co všechno proti tobě vypovídají?" V: Ale Ježíš mu neodpověděl ani na jednu otázku, takže se vladař velmi divil. Bylo zvykem, že o svátcích vladař propouštěl lidu jednoho vězně, kterého chtěli.Právě tehdy měli pověstného vězně, jmenoval se Barabáš. Proto když se lidé shromáždili, zeptal se jich Pilát: Pi: "Koho chcete abych vám propustil? Barabáše, anebo Ježíše, kterému říkají Mesiáš?" V: Věděl totiž, že ho vydali z nenávisti. Když zasedl na soudní stolec, poslala k němu jeho žena se vzkazem: "Nic neměj s tím spravedlivým! Kvůli němu jsem dnes ve snu mnoho vytrpěla." Velekněží a starší však přemluvili lid, aby si vyžádali Barabáše, a Ježíše aby dali popravit. Vladař se jich ptal: Pi: "Kterého vám z těchto dvou mám propustit?" V: Začali volat: D: "Barabáše!" V: Pilát jim řekl: Pi: "Co tedy mám udělat s Ježíšem, zvaný Mesiáš?" V: Všichni volali: D: "Na kříž s ním!" V: On však namítl: Pi: "Ale co udělal špatného?" V: Oni však křičeli ještě víc: D: "Na kříž s ním!" ( "Crucem Tuam" - H 605 ) V: Pilát viděl, že tím nic nedosáhl, ba naopak, že bouře stále vzrůstá. Dal si tedy přinést vodu, před očima lidu si umyl ruce a řekl: Pi: "Nemám vinu na krvi tohoto člověka. To je vaše věc." V: Všechen lid odpověděl: D: "Jeho krev ať padne na nás a na naše děti!" V: Tu jim propustil Barabáše, Ježíše pak dal zbičovat a vydal ho, aby byl ukřižován. Vladařovi vojáci vzali Ježíše do vládní budovy a svolali k němu celou četu. Svlékli ho, přehodili mu nachově rudý plášť, upletli korunu z trní, vsadili mu ji na hlavu, do pravé ruky mu dali rákosovou hůl, klekali před ním a posmívali se mu: D: D: "Buď zdráv, židovský králi!" V: Plivali na něj, brali mu hůl a bili ho po hlavě. Když se mu dost naposmívali, svlékli mu plášť, oblékli mu zase jeho šaty a odvedli ho, aby ho ukřižovali. Když vycházeli, potkali jednoho člověka z Kyrény, jmenoval se Šimon. Toho přinutili, aby mu nesl kříž. Když došli na místo zvané Golgota, což znamená 'Lebka', dali mu pít víno smíchané se žlučí. Okusil, ale pít nechtěl. Přibili ho na kříž a rozdělili si jeho šaty losováním. Potom si tam sedli a hlídali ho. Nad hlavu mu připevnili nápis s udáním jeho provinění: "To je Ježíš, židovský král." Zároveň s ním byli ukřižováni dva zločinci, jeden po pravici, druhý po levici. Ti, kdo přecházeli okolo, potupně proti němu mluvili. Potřásali hlavou a říkali: D: "Chceš zbořit chrám a ve třech dnech ho zase vystavět. Zachraň sám sebe! Jsi-li syn Boží, sestup z kříže!" V: Stejně tak se mu posmívali i velekněží s učiteli Zákona a staršími a říkali: D: "Jiným pomohl, sám sobě pomoci nemůže. Je prý to izraelský král! Ať nyní sestoupí z kříže, a uvěříme v něho. Spoléhal na Boha, ať ho teď vysvobodí, má-li v něm zalíbení. Přece řekl: 'Jsem Boží syn!'" V: Stejně ho tupili i ti, kdo byli spolu s ním ukřižováni. Od dvanácti hodin nastala tma po celém kraji až do tří odpoledne. Kolem tří hodin zvolal Ježíš mocným hlasem: J: "Eli, Eli, lema sabachthani?" V: To znamená: "Bože můj, Bože můj, proč jsi mě opustil?" Když to uslyšeli někteří z těch, kdo tam stáli, říkali: D: "On volá Eliáše!" V: Jeden z nich hned odběhl, vzal houbu, naplnil ji octem, nastrčil ji na rákosovou hůl a chtěl mu dát pít. Ostatní však říkali: D: "Počkej, chceme vidět, zdali ho přijde Eliáš zachránit." V: Ježíš však znovu vykřikl mocným hlasem a skonal. ------------------- Chvíle tiché modlitby v kleče ----------------- (" O Christe" - H 620 ) V: Vtom se chrámová opona roztrhla vpůli odshora až dolů, země se zatřásla, skály se rozpukly, hroby se otevřely a mnoho těl zesnulých svatých bylo vzkříšeno. Po jeho vzkříšení vyšli z hrobů, vešli do Svatého města a ukázali se mnoha (lidem). Když setník a jeho lidé, kteří měli u Ježíše stráž, viděli to zemětřesení a všechno, co se dělo, hrozně se polekali a říkali: D: "To byl opravdu syn Boží!" (KONEC KRATŠÍ VERZE) V: V: Zpovzdálí tam přihlíželo i mnoho žen: byly to ty, které následovaly Ježíše už z Galileje a sloužily mu. Mezi nimi byla Marie Magdalská, Marie, matka Jakubova i Josefova, a matka Zebedeových synů. Když nastal večer, přišel bohatý člověk pocházející z Arimatie, jmenoval se Josef. I on byl Ježíšovým učedníkem. Došel k Pilátovi a žádal o Ježíšovo tělo. Pilát poručil, aby mu ho vydali. Josef vzal tělo, zavinul ho do čistého lněného plátna a uložil ho do své nové hrobky, kterou si dal vytesat ve skále. Před vchod do hrobky přivalil velký kámen a odešel. Marie Magdalská a druhá Marie přitom seděly naproti hrobu. Druhý den, to je po dnu příprav na svátek, přišli velekněží a farizeové společně k Pilátovi a řekli: D: "Pane, vzpomněli jsme si, že ten podvodník ještě zaživa prohlásil: 'Po třech dnech vstanu z mrtvých.' Dej tedy rozkaz zajistit hrob až do třetího dne. Jinak by mohli jeho učedníci přijít, ukradnout ho a říci lidu: 'Vstal z mrtvých.' Pak by ten poslední podvod byl ještě horší než první." V: Pilát jim odpověděl: Pi: "Tady máte stráž. Jděte a zajistěte hrob, jak uznáte za dobré." V: Oni šli a zajistili hrob tím, že zapečetili kámen a postavili stráž.

zdroj: pixabay.com, CCO

Sdílet

Související články:
Evangelium na týden (14.07.2024)
Evangelium na týden (22.06.2024)
Evangelium na týden (02.06.2024)
Evangelium na týden (25.05.2024)
Evangelium na týden (20.05.2024)
Evangelium na týden (05.05.2024)
Evangelium na týden (14.04.2024)
Evangelium na týden (06.04.2024)
Evangelium na týden (24.03.2024)
Evangelium na týden (09.03.2024)
Evangelium na týden (02.03.2024)
Evangelium na týden (24.02.2024)
Evangelium na týden (17.02.2024)
Evangelium na týden (10.02.2024)
Evangelium na týden (03.02.2024)
Evangelium na týden (21.01.2024)
Neděle Božího Slova: 21. ledna 2024 (12.01.2024)
Evangelium na týden (06.01.2024)
Evangelium na týden (09.12.2023)
Evangelium na týden (14.10.2023)
Evangelium na týden (08.10.2023)
Evangelium na týden (30.09.2023)
Evangelium na týden (24.09.2023)
Evangelium na týden (18.09.2023)
Evangelium na týden (02.09.2023)
Evangelium na týden (20.08.2023)
Evangelium na týden (13.08.2023)
Evangelium na týden (06.08.2023)
Evangelium na týden (29.07.2023)
Evangelium na týden (16.07.2023)
Evangelium na týden (08.07.2023)
Evangelium na týden (01.07.2023)
Evangelium na týden (24.06.2023)
Evangelium na týden (11.06.2023)
Evangelium na týden (03.06.2023)
Evangelium na týden (27.05.2023)
Evangelium na týden (14.05.2023)
Evangelium na týden (08.05.2023)
Evangelium na týden (29.04.2023)
Evangelium na týden (15.04.2023)
Evangelium na týden (08.04.2023)
Evangelium na týden (19.03.2023)
Evangelium na týden (12.03.2023)
Evangelium na týden (05.03.2023)
Evangelium na týden (25.02.2023)
Evangelium na týden (18.02.2023)
Evangelium na týden (11.02.2023)
Evangelium na týden (04.02.2023)
Evangelium na týden (28.01.2023)
Evangelium na týden (21.01.2023)
Evangelium na týden (15.01.2023)
Evangelium na týden (08.01.2023)
Evangelium na týden (24.12.2022)
Evangelium na týden (18.12.2022)
Evangelium na týden (11.12.2022)
Evangelium na týden (03.12.2022)
Evangelium na týden (26.11.2022)
Evangelium na týden (20.11.2022)
Evangelium na týden (30.10.2022)
Evangelium na týden (26.09.2022)
Evangelium na týden (17.09.2022)
Evangelium na týden (11.09.2022)
Evangelium na týden (04.09.2022)
Evangelium na týden (27.08.2022)
Evangelium na týden (20.08.2022)
Evangelium na týden (14.08.2022)
Evangelium na týden (06.08.2022)
Evangelium na týden (30.07.2022)
Evangelium na týden (25.07.2022)
Evangelium na týden (16.07.2022)
Evangelium na týden (11.07.2022)
Evangelium na týden (01.07.2022)
Evangelium na týden (25.06.2022)
Evangelium na týden (22.05.2022)
Evangelium na týden (14.05.2022)
Evangelium na týden (07.05.2022)
Evangelium na týden (24.04.2022)
Evangelium na týden (20.03.2022)
Evangelium na týden (12.03.2022)
Evangelium na týden (05.03.2022)
Evangelium na týden (26.02.2022)
Evangelium na týden (19.02.2022)
Evangelium na týden (23.01.2022)
Evangelium na týden (15.01.2022)
Evangelium na týden (09.01.2022)
Evangelium na týden (01.01.2022)
Evangelium na týden (26.12.2021)
Evangelium na týden (18.12.2021)
Evangelium na týden (12.12.2021)
Evangelium na týden (27.11.2021)
Evangelium na týden (21.11.2021)
Evangelium na týden (13.11.2021)
Evangelium na týden (07.11.2021)
Evangelium na týden (30.10.2021)
Evangelium na týden (23.10.2021)
Evangelium na týden (17.10.2021)
Evangelium na týden (09.10.2021)
Evangelium na týden (12.09.2021)
Evangelium na týden (28.08.2021)
Evangelium na týden (21.08.2021)
Evangelium na týden (31.07.2021)
Evangelium na týden (25.07.2021)
Evangelium na týden (10.07.2021)
Evangelium na týden (03.07.2021)
Evangelium na týden (13.06.2021)
Evangelium na týden (06.06.2021)
Evangelium na týden (22.05.2021)
Evangelium na týden (02.05.2021)
Evangelium na týden (24.04.2021)
Evangelium na týden (17.04.2021)
Evangelium na týden (10.04.2021)
Evangelium na týden (05.04.2021)
Evangelium na týden (20.03.2021)
Evangelium na týden (13.03.2021)
Evangelium na týden (06.03.2021)
Evangelium na týden (20.02.2021)
Evangelium na týden (13.02.2021)
Evangelium na týden (06.02.2021)
Evangelium na týden (30.01.2021)
Evangelium na týden (23.01.2021)
Kázání o neděli Božího slova (21.01.2021)
Neděle Božího slova: 24. ledna 2021 (21.01.2021)
Evangelium na týden (09.01.2021)
Evangelium na týden (02.01.2021)
Evangelium na týden (27.12.2020)
Evangelium na týden (19.12.2020)
Evangelium na týden (12.12.2020)
Evangelium na týden (06.12.2020)
Evangelium na týden (28.11.2020)
Evangelium na týden (22.11.2020)
Evangelium na týden (15.11.2020)
Evangelium na týden (08.11.2020)
Evangelium na týden (31.10.2020)
Evangelium na týden (26.09.2020)
Evangelium na týden (19.09.2020)
Evangelium na týden (13.04.2020)
Evangelium na týden (22.03.2020)
Evangelium na týden (08.03.2020)
Evangelium na týden (01.03.2020)
Evangelium na týden (23.02.2020)
Evangelium na týden (16.02.2020)
Evangelium na týden (09.02.2020)
Evangelium na týden (02.02.2020)
Evangelium na týden (19.01.2020)
[Akt. známka: 0 / Počet hlasů: 0] 1 2 3 4 5

Autor: Anička Balintová | Vydáno dne 26. 03. 2023 | 658 přečtení
Počet komentářů: 0 | Přidat komentář | Informační e-mailVytisknout článek


Důležité kontakty:
P. Marek Dunda koordinátor SČS, marek@fatym.com
P. Vilém Štěpán, villelmus@seznam.cz, spoluzakladatel iniciativy SČS přijímá do SČS s přesahem za hranice ČR zvlášť Medžugorje.
Tisková mluvčí SČS Jana Julinková (roz. Brabcová)
zástupkyně tiskové mluvčí, na kterou je možné směřovat dotazy:
Anna Bekárková annabekarkova@gmail.com tel.: 736 522 818

phpRS PHP MySQL Apache
Tento web běží na upraveném redakčním systému phpRS.

Vyhledávání
Ubytování v České KanaděKomorníkUbytování KunžakChata rybníkaUbytování větších skupinChata KomorníkChata Jižní ČechyPenzion skupinyChata Česká KanadaPenzion Česká KanadaUbytování StrmilovRybařeníChata na Samotě

Přihlásit se (upravit nastavení)
Zapomenutí hesla
Zrušení účtu

Odhlášení

Registrace nového čtenáře