Společenství čistých srdcí

Eucharistické dialogy

Kategorie: Duchovní život

svaté přijímání, zdroj: www.pixabay.com, CC0 Public Domain Eucharistické dialogy, které na pokračování představíme čtenáři, jsou zápisem poselství, které obdržela rumunská řeholnice v padesátých letech 20. století....





Svědectví víry Církve mlčení
Úvod


Eucharistické dialogy, které představujeme Čtenáři, jsou zápisem poselství, které obdržela rumunská řeholnice v padesátých letech 20. století. Do dneška jsou velice málo známá a to vzhledem k okolnostem, za kterých byla předávána: násilí a pronásledování stalinských časů komunistickou mocí zakázané uniatské rumunské katolické Církve, v poselstvích nazývané „Církví mlčení“.

Brestská unie, uzavřená v roce 1596 a zahrnující hlavně oblasti na východě bývalé Republiky, nebyla jediným aktem porozumění Církve katolické s Církví pravoslavnou. Podobné unie vznikaly na územích sousedících s Polskem a na Balkáně. Jednou z nich byla unie uzavřená v roce 1698 v Alba Julia v Sedmihradsku, která zahrnovala svým rozsahem dnešní Rumunsko.

O co na územích nacházejících se pod ruskou vládou byla unie považována za odpadlictví od pravoslaví a pronásledována, o to na územích rakousko-uherské monarchie se Církev uniatská těšila relativnímu klidu a podmínkám k příznivému rozvoji. Tak tomu bylo v rakouském záboru v Uhrách, v Sedmihradsku a v Chorvatsku. Církev uniatská se na těchto územích rozvíjela také tehdy, když balkánské země, včetně Rumunska, získaly nezávislost, zvláště po I. světové válce. Rozvíjel se náboženský život, vznikaly řády, nechyběla povolání, církevní hierarchie, která byla dobře organizovaná, byla v úzkém styku s Římem. Rumunští katolíci jsou většinou uniaté, zvláště v Bukovině a také v okolí, kde se nacházejí větší skupiny rumunské Polonie.

Po II. světové válce se Rumunsko ocitlo v komunistickém táboře. Pronásledování začala v roce 1948, když rumunští biskupové vyjádřili protest proti nové ústavě omezující práva katolíků. Biskupové byli zatýkáni. V důsledku mučení a nelidských podmínek ve vězeních zemřel v roce 1950 biskup Vasilie Abtenie a v roce 1955 biskup Livin Chinezu. Protože vzniklo nebezpečí, že věřící zůstanou bez pastýřů, kteří mohou světit nové kněze, biskupové, kteří ještě žili ve vězeních, se postarali, aby Apoštolská Stolice jmenovala jejich zástupce. V roce 1950, hned před vypovězením komunistickou vládou apoštolského nuncia, takové jmenování získal kněz Alexander Todea. Krátce po biskupských svěceních, získaných ještě na apoštolské nunciatuře, byl zatčen a uvězněn. Ve vězení byl svědkem mučednické smrti biskupa Liviu Chinezu

Církev uniatská byla zakázána, římskokatolickým kněžím bylo zakázáno udělovat svátosti uniatům, ve zpovědnicích byla umístěna odposlouchávací zařízení a náboženská činnost katolíků byla znemožňována všemi možnými způsoby. Papež Pius XII., když slyšel zprávy přicházející z Rumunska a z celého komunistického bloku, řekl: „Mučednictví těch z Východu, i když není násilné, nemá menší cenu než mučednictví prvních století“.

Církev uniatská se uchýlila do podzemí, ale nepřestala tam vzdělávat kněze, katechizovat, udělovat svátosti, udržovat kontakty s farnostmi, všechno v hluboké ilegalitě, tedy, jak sama sebe nazvala, stala se „Církví mlčení“.

Také uniatská řeholní společenství byla rozpuštěna a zakázána a jejich příslušníci museli vést světský život, bez hábitů a klauzury, vydělávali si na živobytí ve světských povoláních. I když byli rozehnáni a bez označení řeholní příslušnosti, snažili se žít své povolání, zachovávat věrnost modlitbě, složeným slibům a charismatu apoštolátu. Jedním z takových uniatských společenství zasvěceného života bylo Dílo Eucharistické Adorace, jehož charismatem byla úcta k Nejsvětější Svátosti adorací v klášterní kapli a šíření této úcty mezi věřícími.

Za komunistických vlád Dílo ztratilo řeholní dům, kapli, možnost šíření pobožnosti k Ježíši ukrytém pod způsobou chleba, ale neztratilo Jeho přítomnost. Jedna ze sester podědila po otci, profesorovi univerzity v Bukurešti, dost prostorný byt s velkou knihovnou. Nastěhovala se tam a nabídla bydlení ještě několika sestrám. Všechny pracovaly profesně, nijak se nelišily od běžných světských žen. Jedna z nich, nemocná po desíti letech těžkého vězení, vedla dům. Po jisté době se na jedné z polic v knihovně v bytě sester objevil závěs, který mohl být závěsem malého baru. Zakrýval tenkrát za řadou knih skrytou Nejsvětější Svátost. Obyvatelky domu před ní trávily každou volnou chvíli a Ježíš se jim odměnil mimořádnými milostmi. Jedna ze sester dostávala Jeho poselství mající věřícím v Krista přiblížit, čím je Jeho přítomnost v eucharistickém tajemství.

Bůh si vybral tuto skupinku žen zbavených práv, pronásledovaných, přinucených skrývat své povolání, aby jim, právě jim, předal tajemství adorace, která není jen jednou z forem křesťanské modlitby, ale také vstupem člověka do sféry adorace, která je životem Nejsvětější Trojice. Kolem panoval despotizmus komunistického systému, jeho nesmyslná hospodářská politika maskovaná triumfalistickou propagandou, šedý, upracovaný a beznadějný život lidí – a v srdci Bukurešti Eucharistický Ježíš otvíral hrstce sester nekonečné perspektivy Božích tajemství: „Po staletí hovořím ke světu skrze světlo Evangelia a lásku v Eucharistii… Adorace patří jen Bohu, Stvořiteli a Pánu všech věcí. Adorací je On uznáván, doceňován, chválen, milován, poslouchán a uctíván naší službou jako Počátek a Konec vesmíru, Alfa a Omega lidského života: Všeho lidstva … Ve jménu Otce, ve jménu Věčné Trojice, Já, Pravda posvěcená krví, z výšin nové Kalvárie volám k tobě, ke každému člověku z celého lidstva: Budeš ctít Pána, svého Boha a Jemu jedinému budeš vzdávat poctu. Já jsem Pán, Bůh tvůj. Nebudeš mít cizí bohy přede Mnou.“

Slova poselství, která sestry slyšely, pečlivě sepisovaly, protože si uvědomovaly, že bude zapotřebí je zanést všem, aby probouzely úctu a vědomí, kdo zůstal s člověkem na zemi po všechny dny. V roce 1964 biskup Todea na základě amnestie, po mnoha letech vězení, získal status internovaného. Nemohl vykonávat žádné pastorační funkce, byl považován za světského člověka, ale s omezenými právy, byl stále sledován a nemohl opouštět své bydliště. Nicméně sestry z Díla Eucharistické Adorace našly k němu nějaký tajný přístup. To on udělil povolení na uchovávání Nejsvětější Svátosti mezi knížkami v knihovně a seznamoval se s obsahem poselství.

květiny, zdroj: www.pixabay.com, CC0 Public Domain


Překlad a polské vydání, které má Čtenář před sebou, mají také svoji neobyčejnou historii, která ještě jednou ukazuje, jak nevyzpytatelné jsou cesty Boží. V roce 1972 dr. Anna Jasielska, vedoucí Pracowni Fizyki Politutniki Swietokrzyskiey, odbornice v oboru atomové fyziky, dostala pozvání na mezinárodní konferenci fyziků do Predealu v Rumunsku. V blízkém Brašově byla aktivní katolická církev. Během konference Anna toho využívala a každý den se účastnila Mše svaté, čímž na sebe upozornila probošta. Když se dověděl, že je Polka, seznámil ji s farníky polského původu. Tak začalo přátelství a spolupráce Anny s rumunskou Polonií na Bukovině. Když více poznali její patriotismus, ochotu pomáhat a zbožnost, začali ji zasvěcovat do problémů Církve v Rumunsku a především do tragické situace uniatů.

Anna, která pocházela ze Stanislawova, ze staré uniatské rodiny, která byla po celou dobu okupace v ilegalitě, přivyklá k obtížím a nebezpečí, celým srdcem oddaná Církvi jako světská osoba zasvěcená, pocítila, že je jejím životním posláním pomoci Církvi v Rumunsku. Kontakt s polskou menšinou na Bukovině byl dobrým předpokladem. Anna Jasielska každoroční prázdninové cesty do Rumunska využívala k tomu, aby přivážela knížky, devocionálie a liturgické potřeby. Převážela je přes dvě hranice – jednu s SSSR. Když vyjížděla, prohýbala se pod velkým batohem, těžkým nad její síly. Nejcennější bylo, že získala plnou důvěru katolíků – rumunských uniatů. Biskup Todea ji začal využívat jako spojku mezi sebou a kardinálem Stefanem Vyszynskim, který měl zvláštní zplnomocnění Apoštolské Stolice pro oblast celého komunistického bloku. Při jednom pobytu Anny Jasielské v Bukurešti byla seznámena se sestrami Díla Eucharistické Adorace, které ji zasvětily do tajemství domu: do tajemství přítomnosti Pána Ježíše v Nejsvětější Svátosti skryté za knížkami v knihovně a do milostí mystických rozhovorů Pána Ježíše s jednou ze sester.

Poselství získávaná od Pána Ježíše byla sepisována s velkou úctou: sestry si uvědomovaly jejich teologickou hodnotu a svoji odpovědnost za jejich šíření. Problém byl v tom, že nebylo možné je ani oznamovat, ani tisknout. Šlo také o to, aby v případě nějaké kontroly nebo zatčení sester se text poselství nedostal do nepovolaných rukou nebo aby se neztratil. Bylo rozhodnuto, že se zařídí překlad do francouzského jazyka a Anna (která neznala rumunsky) ho vezme do Polska, kde se postará o polský překlad, což by umožnilo vydání poselství v Polsku, když nastanou příznivé okolnosti.

Tak se právě stalo. Anna Jasielska, když se jednou vracela z Rumunska, přivezla prostý sešitek, ve kterém byla pečlivým kaligrafickým písmem zapsána francouzsky slova Pána Ježíše i modlitební odpovědi mystičky. Sešitek byl opatřen poznámkou: „S dovolením duchovního úřadu“, pravděpodobně pocházející od biskupa Alexandra Todei. Anna se energicky dala do práce nad překladem, ale nebylo jí dáno dokončit tento úkol, vrátilo se její nádorové onemocnění. Kvůli tomuto ohrožení Anna předala sešitek s poselstvími a již přeloženou část svojí přítelkyni, která uměla francouzsky, a požádala ji, aby pokračovala v práci. Anna Jasielska zemřela v Kielcach 21. srpna 1983.

Sotva šest let později Rumunsko získalo nezávislost. Církev mohla vyjít z katakomb. Uniatská církev se ukázala, že je silnější, než byla. Řády se vracely do svých klášterů a na cestu povolání. Sestry z Díla Eucharistické Adorace, jejichž společenství má oficiální název Kongregace Neposkvrněného Srdce, již nemusí ukrývat svého Božského Člena domácnosti; jeden z pokojů předělaly na kapli. Mají různá povolání, také světská (dvě z nich jsou inženýrkami) a těší se velké vážnosti na svém pracovišti. Vzpomínají na Annu Jasielskou jako na svoji nejoddanější přítelkyni.

Poselství ve francouzském překladu se dostala do rukou prefekta Svaté Kongregace Nejs. Svátosti a Božího Kultu kard. Jamese Roberta Knoxe a vzbudila jeho mimořádný zájem. Kardinál napsal úvod k francouzskému vydání, které bylo rozšiřováno v roce 1981 na Světovém Eucharistickém Kongresu v Lurdech.

Pro kardinála Knoxe jsou Poselství „svědectvím živým, přesvědčivým, budícím nadšení, svědectvím neslýchané hodnoty“. Jejich zvláštní hodnota spočívá v tom, že se osvědčila přes pronásledování a mučednictví, a jejich rozšíření dnes po půl století je Božím znamením, že právě teď jejich hlas a výzva se mají šířit se zvláštní silou, budit spící a lhostejné, a poučovat, koho mají mezi sebou: EMMANUELA – BOHA S NÁMI, jemuž Jedinému patří čest a chvála zde, nyní i navěky.

Teresa Tyszkiewicz

monstrance, zdroj: www.pixabay.com, CC0 Public Domain

Sdílet

Související články:
Slovo do ouška (25.04.2021)
Slovo do ouška (06.04.2021)
Slovo do ouška (13.03.2021)
Slovo do ouška (27.02.2021)
Slovo do ouška (10.02.2021)
Slovo do ouška (06.02.2021)
Slovo do ouška (31.01.2021)
Slovo do ouška (26.01.2021)
Slovo do ouška (23.01.2021)
Slovo do ouška (19.01.2021)
Slovo do ouška (14.01.2021)
Slovo do ouška (10.01.2021)
Slovo do ouška (06.01.2021)
Slovo do ouška (02.01.2021)
Slovo do ouška (28.12.2020)
Slovo do ouška (19.12.2020)
Slovo do ouška (16.12.2020)
Slovo do ouška (14.12.2020)
Slovo do ouška (11.12.2020)
Slůvko do ouška (07.12.2020)
Zamilovanému se lehčeji žije (02.09.2019)
Nedělní slovo (25.12.2016)
Nedělní slovo (11.12.2016)
Nedělní slovo (04.12.2016)
Eucharistické dialogy (25.11.2016)
Nedělní slovo (20.11.2016)
Eucharistické dialogy (18.11.2016)
Nedělní slovo (13.11.2016)
Nedělní slovo (06.11.2016)
Nedělní slovo (30.10.2016)
Eucharistické dialogy (28.10.2016)
Nedělní slovo (23.10.2016)
Eucharistické dialogy (21.10.2016)
Nedělní slovo (16.10.2016)
Nedělní slovo (09.10.2016)
Nedělní slovo (02.10.2016)
Nedělní slovo (25.09.2016)
Nedělní slovo (18.09.2016)
Nedělní slovo (10.07.2016)
Nedělní slovo (03.07.2016)
Šůty (3) (12.10.2011)
[Akt. známka: 0 / Počet hlasů: 0] 1 2 3 4 5

Autor: Anička Balintová | Vydáno dne 14. 10. 2016 | 2506 přečtení
Počet komentářů: 0 | Přidat komentář | Informační e-mailVytisknout článek


Důležité kontakty:
P. Marek Dunda koordinátor SČS, marek@fatym.com
P. Vilém Štěpán, villelmus@seznam.cz, spoluzakladatel iniciativy SČS přijímá do SČS s přesahem za hranice ČR zvlášť Medžugorje.
Tisková mluvčí SČS Jana Julinková (roz. Brabcová)
zástupkyně tiskové mluvčí, na kterou je možné směřovat dotazy:
Anna Bekárková annabekarkova@gmail.com tel.: 736 522 818

phpRS PHP MySQL Apache
Tento web běží na upraveném redakčním systému phpRS.

Vyhledávání
Ubytování v České KanaděKomorníkUbytování KunžakChata rybníkaUbytování větších skupinChata KomorníkChata Jižní ČechyPenzion skupinyChata Česká KanadaPenzion Česká KanadaUbytování StrmilovRybařeníChata na Samotě

Přihlásit se (upravit nastavení)
Zapomenutí hesla
Zrušení účtu

Odhlášení

Registrace nového čtenáře