Dvě kočky
Kategorie: Zajímavé
Nabízíme zajímavý příběh k zamyšlení....
Dostal jsem před časem od malého chlapce hádanku takového znění: Černá kočka sedí před oknem a hledí do místnosti. Bílá kočka sedí u stejného okna a dívá se ven. Proč se obě kočky nevidí?
Protože jsem netušil, že jde o dětský žert vymýšlel jsem různé logické odpovědi: Obě kočky jsou slepé. Odpověď byla špatná. Sklo bylo černé ... Opět to bylo špatné. Venku i v místnosti byla tma ...
Zase chyba.
Když jsem se po chvíli uvažování vzdal, chlapec se na mě usmál a řekl správnou odpověď:
Černá kočka se tam dívá v osm hodin ráno a bílá kočka o třetí hodině odpoledne.
Přestože šlo o dětinský žert, přivedl mě k úvaze, proč se tak málo setkávají vděčnost se štědrostí.
Ony se totiž nesetkaly z následujících důvodů:
Štědrost stále spěchá a vděčnost je stále líná. Štědrost nestíhá a vděčnost má stále dost času. Štědrost je vidící, vděčnost skoro slepá.
Štědrost je jako bílá kočka, která hledí stále ven, aby viděla ty druhé, zatím však naše vděčnost bývá černou kočkou, krátkozrace zahleděnou do sebe.
K radosti lidské duše patří chvíle, kdy se jí podaří otevřít ono pomyslné okno a umožní tak alespoň letmé setkání štědrosti s naší vděčností. K té nás vybízí už svatý Pavel v listě Kolosanům, v němž píše, že nic z toho, co máme, jsme nedostali pro své zásluhy, ale z Boží štědrosti.
zdroj: www.modlitba.sk, 27. října 2018
Sdílet
Autor: Anička Balintová |
Vydáno dne 27. 10. 2018 | 1519 přečtení
Počet komentářů: 0 |
Přidat komentář |