Společenství čistých srdcí

Aby všichni jedno byli

Kategorie: Články

O zrodu jednoho ekumenického společenství (z pera Selmy Langerlöfové)





Stalo se to kolem roku 1875. Byla mlhavá noc na atlantickém oceánu. Dvě velká plavidla se srazila a jedno z nich, obrovský poštovní parník plující z New Yorku do Le Havru, byl uprostřed proražen a potopil se. Druhé plavidlo, mamutí plachetnice, zmizelo v mlze, aniž se pokusilo poskytnout cestujícím z poštovního parníku pomoc.

Mezi těmito ztroskotanci byla mladá Američanka z Chicaga. Byla bohatá, krásná a nadaná, provdaná za dobrého, vynikajícího muže. Byla matkou čtyř rozkošných děvčátek. Cestu podnikla, aby navštívila své staré rodiče, žijící v Paříži, a aby jim ukázala své děti; proto vzala všechny čtyři dcerušky s sebou. Když došlo ke srážce, vznikla na potápějícím se parníku strašlivá panika. Byly sice spuštěny záchranné čluny, ale ani ona, ani žádné z jejích dětí se do žádného nedostaly. Když se loď nakonec potopila, všech pět bylo vrženo do moře.

Nejdříve byla vírem matka stržena do nekonečné hloubky, ale pak opět vynesena na hladinu. Její děti byly od ní odtrženy a ona pochopila, že se jistě utopily. Sama neuměla plavat. V nejbližším okamžiku bude jistě stažena do hloubky, a to bude znamenat pak jistou smrt.







Tehdy ve své poslední hodince nemyslela už na manžela ani na děti. Myslela jen na to, aby pozvedla svou duši k Bohu.

Bezprostředně před tím byla svědkem hrozných scén. Ztroskotanci tváří v tvář nevyhnutelné smrti úplně ztratili rozum. Rozpoutal se divoký boj o čluny, které v žádném případě nemohly pojmout 500 pasažérů. Zdraví, silní muži a ženy si zjednávali cestu údery holí a ranami. Slabí a nemocní byli odehnáni, pošlapáni nebo přímo svrženi do moře. Stejný děsný boj o život zuřil ještě kolem ní na mořské hladině.

Přetížené čluny klouzaly blízko kolem ní a v nich seděli lidé, kteří měli napřažené nože, aby zabránili dostat se na loďku plavajícím, kteří se přiblížili a chtěli se chytit okrajů. Ze všech stran se ozývaly hrozné výkřiky a proklínání. Ale její duše se oprostila od všech těchto scén děsu a pomatení, nemilosrdného divošství a žalostného strachu před smrtí, aby se pozvedla k Bohu. Její duše se vznášela vzhůru jako ptáče puštěné z klece na svobodu…

„To je tak snadné zemřít?“ pomyslela si.

Tu uslyšela mocný hlas, hlas z jiného světa, a její sluch byl zaplněn dunivou odpovědí: „Je to pravda, že je snadné umírat. Co je těžké, to je žít.“

Myslela si, že tohle je největší pravda, a radostně souhlasila: „Ano, ano, je to pravda. Je těžké žít.“

A s pocitem soucitu s těmi, kdo ještě musí žít dál, si pomyslela: Proč tomu tak musí být? Nedal by se život na zemi uspořádat takovým způsobem, aby bylo právě tak lehko žít, jako je teď umírat?

Vtom však zaslechla mocný hlas, který jí odpovídal: „To, co chybí k tomu, aby na zemi bylo lehko žít, je jednota, jednota, jednota!“

Zatímco jí tato slova ještě zněla v uších, byla zachráněna. Velká plachetnice se vrátila a spustila záchranné čluny. Byla do jednoho z nich vytažena a potom asi s 80 dalšími trosečníky vyloděna v jednom evropském přístavu.







Tato událost, tato výzva mi přišla na mysl, když jsem poprvé slyšela mluvit o ekumenickém koncilu. Představovala jsem si, že po tom velikém roztříštění, po tom strašlivém ztroskotání, které křesťanstvo potkalo, musí mít mnoho nejlepších křesťanů pocit, že byli vrženi do bezedné hloubky a že ztratili to nejdražší; zlobou proti životu museli být inspirováni k tomu, aby byli ochotni přijmout hrozící zkázu jako osvobození. Ale do této propasti úzkosti potom pronikly k zoufalcům hlasy z jiného světa. Také oni zaslechli uprostřed divoké vřavy v potocích krve volání po jednotě, jednotě, jednotě, a proto se nyní shromáždili ze čtyř konců světa sem, aby budovali mír a solidaritu, po nichž lidstvo už celá tisíciletí touží a které by jistě učinily život snadnější…

Dovolte mi ještě dál vyprávět o životě a působení oné paní, která přežila ztroskotání. Měla vyřešit stejný problém jako tato ekumenická konference, třebas v jiném měřítku.

Anne Spaffordová, tak se mladá Američanka jmenovala, přijala poselství, které jí zaznělo v oné nešťastné noci, jako pravé slovo Boží. Avšak teprve po řadě let učinila vážný pokus. Byla příliš zlomena bolestí nad ztrátou všech dětí. Doma jí vyrůstaly dvě nové dcerušky, ale smutek nepolevoval. Nakonec viděla, že nedosáhne pomoci a útěchy dříve, než věnuje svůj život úloze přinést rozštěpenému světu jednotu.

A Spaffordová se svým manželem a asi 20 přáteli založili společnost, jejíž členové se zavázali žít společně v jednotě a pomáhat a sloužit ostatnímu lidstvu.







Byli to samí upřímní, osvědčení křesťané a nešlo jim v žádném případě o zavádění nového náboženství. Zahloubali se do studia Skutků apoštolských, aby v životním stylu prvních křesťanů nalezli směrnice pro svůj způsob života. Podle jejich vzoru se spojili do jednoho velkého domova. Měli společný majetek, sloužili si navzájem bez odměny a žasli nad jistotou a snadností, které takto vešly do jejich života.

Snažili se žít podle vzoru prvních Ježíšových jeruzalémských vyznavačů. Když se dověděli o bídě a nemocech, které zuřily v Jeruzalémě, přestěhovali se tam r. 1881, pronajali si hezký domek těsně u městských hradeb s vyhlídkou na věnec krásných pahorků a začali navštěvovat nemocné v uličkách Svatého Města, krmit hladové, pečovat o děti bez rodičů. Všem, kdo je navštěvovali, vyprávěli o Božském poselství, které zaznělo ženě při ztroskotání lodi, a říkali jim, že chtějí způsobem svého života svědčit o jeho pravdivosti.







Brzy se k americkému společenství začali připojovat Syřané, pokřtění Židé, lidé přicestovalí z Evropy i ostatních světadílů, nejvíce však Orientálci. Tak se kolonie zvětšila asi o 40 nových členů.

Později se o tomto společenství dozvěděla prostřednictvím vystěhovalců do Chicaga skupina švédských zemědělců. Prodali svá hospodářství, opustili svou vlast a v r. 1896 se přistěhovali do Jeruzaléma. Bylo jich asi 40, mezi nimi řada mladých lidí.

Ve společenství byli lidé různých náboženství – reformovaní evangelíci, luteráni, pravoslavní. V orientálním okolí se snažili svědčit o svém křesťanském smýšlení. Získávali si stále větší uznání nejen mezi jeruzalémskou chudinou, ale spřátelili se i se vznešenými arabskými a židovskými rodinami. Setkávali se však i s pomluvami a útoky se snahou znemožnit jim pobyt v Jeruzalémě.

Začalo docházet i k vnitřním rozporům kvůli tomu, že někteří chtěli žít podle čistě asketických pravidel, pracovat bez mzdy, žít v absolutní pohlavní zdrženlivosti. Ale vedení kolonie dospělo k názoru, že taková askeze není pro jednotu nezbytná.

V lecčems byla tedy jejich historie podobná této dnešní ekumenické konferenci.

Zakladatelka zemřela r. 1923 ve věku 81 let. Mohla si říci, že jí božský hlas ukázal správnou životní cestu. Její život byl uzavřen jako do ochranné hradby do jednoty.








Sdílet

Související články:
Děkovat i za to "málo" (10.09.2014)
Žárlivost je jako rakovina, co ničí vztahy (11.06.2014)
Kdo má žízeň... (10.05.2013)
Domácí násilí v křesťanských rodinách - svědectví z praxe (05.04.2013)
Čistá láska není břemeno, ale poklad (20.02.2013)
Kdo chce jít za mnou... (13.07.2012)
Nejsme Bohu lhostejní (03.05.2012)
Benedikt v mém životě (01.05.2012)
Vstoupila jsem do SČS (Společenství čistých srdcí) (23.03.2012)
Jak je v nebi a pekle aneb o čem někdy hovořím s kolegy v lékárně (16.01.2012)
O všem spolu hovořit! (11.01.2012)
Sex v naší rodině nebyl tabu (11.01.2012)
Láska je shovívavá (08.12.2011)
Zranění ze vztahů nejsou vždycky stejná, ale Bůh uzdravuje všechny (01.12.2011)
První den se stříbrným prstýnkem (26.11.2011)
Dostala jsem ještě víc (07.11.2011)
Až dovršíš lidskou pouť, předstoupíš před Boží soud... (07.11.2011)
Požehnaná nemoc? (06.11.2011)
I takto může Bůh promlouvat (25.10.2011)
Postřeh ze života (15.09.2011)
Francouzská bojová pilotka obětovala svůj život. (18.07.2011)
Drama se štastným koncem aneb Jak sv. Cyril a Metoděj zachovali Velehrad víry (04.07.2011)
Láska, která dává (28.06.2011)
Jak vybrat tu správnou životní cestu? (20.06.2011)
Sv. Felicita se přimluvila (29.05.2011)
Beseda o Společenství čistých srdcí v Odrách (05.05.2011)
Není věřit jako věřit…Nevěřící Tomáš…Ztracená Víra…20 let života…Víra je dar!…My testimony (25.04.2011)
Sama jsem prodělala potrat. (13.04.2011)
Patrik a Blanka (05.12.2010)
Šok z malého šoku (30.11.2010)
"Kolik sestřiček máš?" (16.11.2010)
Až po okraj (01.11.2010)
I Pán Ježíš prožíval samotu (17.10.2010)
Ježek (15.10.2010)
Díky za ně, Pane. (01.10.2010)
Jdi na Hradiště! (15.09.2010)
Adaptační kurs pro mladé apoštoly (13.09.2010)
Zkřísnutá (28.07.2010)
Tři odpovědi Josepha kardinála Ratzingera (současného papeže Benedikta XVI. (22.07.2010)
Kdyby... (07.07.2010)
Má Bůh právo? (29.06.2010)
Potkala jsem muže z plátna (20.05.2010)
Můžu ke sv. Přijímání? (15.05.2010)
Vzpomínka na křtinskou pouť (24.04.2010)
Jak jsme jeli jeníkovskou škodovkou zvanou "Koudelníkův syn" na Pochod pro život do Prahy (07.04.2010)
Fotbal s Biblí (23.02.2010)
Radost nedělního odpoledne (18.02.2010)
Tehdy a dnes (25.01.2010)
Srdíčka ve sněhu (22.01.2010)
Poprask v autobuse (31.12.2009)
Budu to ukazovat svým dětem (07.12.2009)
„Kdyby byl Bůh, jak by se na to mohl dívat?“ (23.11.2009)
Až nás časem uvidí tlačit kočárek... (07.11.2009)
Když bolí duše... (03.11.2009)
Smysl života (27.09.2009)
Prosila jsem o nohy a dal mi křídla... (19.09.2009)
Pláč (12.09.2009)
Místo zrání (31.07.2009)
Návštěva u babičky a Ježíšův dar (12.07.2009)
Byly jsme vychované ve víře, ale Boha jsme odsunuly. (22.05.2009)
Postřeh z lidových misií (21.04.2009)
Plody lidových misií (15.04.2009)
Snad jste se Mu vysmívali (06.04.2009)
Míšina cesta do ČL (02.04.2009)
Sestři, vy jste věřící? (30.03.2009)
O kráse (26.03.2009)
Zážitky z klinické smrti (24.02.2009)
Zázraky se dějí - i velké (18.02.2009)
Když matka obětuje svou bolest pro dítě (zpráva o jednom porodu) (09.02.2009)
Nezabila jsem, ale stačilo málo (06.02.2009)
Byla jsem v pekle (19.01.2009)
O věčných Vánocích (04.01.2009)
Drogy mu málem zničily život, ale zasáhl Bůh (29.12.2008)
Měsíc po svatbě. (24.12.2008)
Soudek medu, kapka jedu, v tomhle s váma nepojedu. (03.11.2008)
O celibátu, Božím humoru - a prázdném místě vedle mne. (18.09.2008)
[Akt. známka: 0 / Počet hlasů: 0] 1 2 3 4 5

Autor: Míša Klímová | Vydáno dne 29. 09. 2009 | 4435 přečtení
Počet komentářů: 0 | Přidat komentář | Informační e-mailVytisknout článek | Zdroj: Cyrilometodějský kalendář 1991


Důležité kontakty:
P. Marek Dunda koordinátor SČS, marek@fatym.com
P. Vilém Štěpán, villelmus@seznam.cz, spoluzakladatel iniciativy SČS přijímá do SČS s přesahem za hranice ČR zvlášť Medžugorje.
Tisková mluvčí SČS Jana Julinková (roz. Brabcová)
zástupkyně tiskové mluvčí, na kterou je možné směřovat dotazy:
Anna Bekárková annabekarkova@gmail.com tel.: 736 522 818

phpRS PHP MySQL Apache
Tento web běží na upraveném redakčním systému phpRS.

Vyhledávání
Ubytování v České KanaděKomorníkUbytování KunžakChata rybníkaUbytování větších skupinChata KomorníkChata Jižní ČechyPenzion skupinyChata Česká KanadaPenzion Česká KanadaUbytování StrmilovRybařeníChata na Samotě

Přihlásit se (upravit nastavení)
Zapomenutí hesla
Zrušení účtu

Odhlášení

Registrace nového čtenáře