Jeho krev promlouvá o mých hříších
Kategorie: Svědectví
Pro Italy je Claudia Kollová jméno, které si starší generace spojuje se známou a uznávanou herečkou, ztvárňující většinou role svůdných žen. Po svém obrácení v roce 2000 se stala apoštolkou milosrdenství nebeského Otce a s láskou pečuje o chudé a potřebné. Svoji svoji vášeň pro divadlo si však zachovala a založením akademie "Star Rose", jejíž je ředitelkou, dala mladým lidem příležitost vstoupit do divadelního světa s křesťanskými hodnotami. O svých zkušenostech se svatou zpovědí po svém obrácení vypráví s velkou upřímností...
Když jsem zažila, jak mě láska
nebeského Otce vysvobodila
ze smrtících satanových spárů, do mého srdce vstoupil hluboký klid.
Abych tento pokoj znovu a znovu zažila,
vyhledávala jsem ticho v jednom z mnoha římských kostelů. Ráda jsem trávila
čas v bazilice svaté Anastázie, v prvním
chrámu Věčného města s ustavičnou adorací. Před vystavenou Nejsvětější svátostí
oltářní jsem si uvědomovala svoje hříchy,
ale zároveň jsem mohla zakusit nepopsatelně něžnou lásku nebeského Otce. To se
stalo také tehdy, když jednou po mši svaté v tomto kostele kněz požehnal každého osobně a zeptal se ho, co si přeje od
Boha. Odpověděla jsem jen: „Nemohu si
nic přát, jsem velká hříšnice.
V tom okamžiku jsem zažila, jak velice mě nebeský Otec miluje. Jeho láska
mnou pronikla tak silně, že jsem se téměř
neudržela na nohou. Čím dál víc mě Bůh
laskavě přitahoval k sobě, ale na svatou
zpověď jsem ani nepomyslela. K mému
obrácení došlo postupně. Když mi Pán
po obrácení opětovně daroval čistotu a zapálil ve mně nepochopitelnou lásku
k ní, naplnila mě silná touha konat dobro pro druhé. Vzala jsem žebráky do svého bytu, aby se mohli osvěžit. Dívce, které bylo viditelně špatně, jsem přenechala
svoji postel a starala jsem se o ni, dokud
neměla lepší vyhlídky do budoucnosti.
Ještě před několika měsíci by mě to jako
bohatou herečku ani ve snu nenapadlo.
Při procházce se psem v parku jsem
potkala mladého muže trpícího AIDS
a jeho prostřednictvím mnoho dalších trpících touto nemocí. Nejvíce mě zasáhlo jejich duševní utrpení, a protože jsem
jim chtěla pomoci, vzala jsem je do kostela. Když se někteří začali zajímat o svatou zpověď, sebrala jsem i já odvahu přistoupit ke svátosti smíření. Víc než 20 let
jsem se nezpovídala a nevěděla jsem, kde
mám s vyznáváním svých hříchů začít. Potřebovala jsem si dát život do pořádku. Tyto první zpovědi ve mně nezanechaly ani
úlevu, ani hmatatelnou milost, ale připravily mě na mimořádné setkání s Pánem.
Když mě pozvali na duchovní cvičení,
které vedl známý exercitátor otec Gasparino, byla jsem konfrontována s podobenstvím o milosrdném otci. To ve mně
vzbudilo touhu setkat se s tímto Otcem,
a proto jsem se rozhodla jít ke svaté zpovědi. Otec Gasparino mě požádal, abych
si klekla před obrazem ukřižovaného Krista. Když jsem vypověděla své hříchy, podívala jsem se na trpícího Pána a v té chvíli
si uvědomila, že jsem to byla já, kvůli které trpěl. Pochopila jsem, že jeho krev promlouvá o mých hříších. V téže chvíli jsem
dostala milost upřímné lítosti. Když na
mne otec Gasparino vložil ruce a v Ježíšově jménu mi udělil rozhřešení od všech
mých hříchů, pocítila jsem velkou bolest,
jako by mi rvali srdce. Něco podobného
jako Adamův výkřik, když byl po pádu vyhnán z ráje. Navzdory rozhřešení jsem odcházela ze zpovědnice se smutným a bolestí naplněným srdcem.
Kam jsem měla jít? Jediné místo, kde
jsem se cítila dobře, bylo v kostele před eucharistickým Pánem. Zde, před vystavenou
Svátostí oltářní, jsem se začala modlit růženec. V té chvíli mi byl nejbližší, protože
se ho často modlila moje babička. Každé
Zdrávas, Maria jsem vnímala jako pohlazení, balzám na své rány. Modlila jsem se
jeden růženec za druhým. Bylo to, jako by
mi někdo obvázal rány. Našla jsem hluboký klid. Jak dobře mi udělala láska nebeské Matky! Pomalu se moje duše uzdravovala. Nezažili to také apoštolové, když po
zmrtvýchvstání přijali od svého Mistra odpuštění, avšak poté zůstali sami se svými
ranami a vzpomínkami? Mariina mateřská
láska byla pro ně jistě hojivým balzámem,
který přinesl klid jejich duším.
Tehdy jsem pochopila, že milosrdenství, které jsem obdržela já, mám předávat
dále. Proto jsem založila sdružení Le Opere del Padre (Otcova díla), jehož členové
svědčí o Božím milosrdenství prostřednictvím modlitby, slova a skutků lásky k bližnímu podle Pánových slov adresovaných
svaté sestře Faustyně Kowalské.
Zdroj: Světlo- Týdeník Matice Cyrilometodějské, č. 34/XXX., 28. srpna 2022, str. 6-7
Sdílet
Související články:
Navrať se (30.09.2024)
Jste tu jen JEDNOU! (24.09.2024)
Od srdce k srdci (20.02.2023)
Příběh P. Josefa Toufara inspiruje i dnes (03.03.2020)
Duchařská balada (08.08.2015)
Boj anebo pohlazení (23.05.2013)
Zkušenosti z tanečních (16.01.2013)
Život takový, jaký by měl být... (02.01.2013)
Zatěžkávací zkouška na silnici (22.10.2012)
I tímto chci říci: "Miluji Tě!" (16.10.2012)
Sex ano, ale až v manželství (29.03.2012)
Ukončen soudní proces proti Svatému stolci za údajné krytí sexuálních deliktů (14.02.2012)
Vánoční světlo (04.01.2012)
Sen malé Celenie (24.12.2011)
Roráty (12.12.2011)
Co je hřích? (05.12.2011)
Dětská modlitbička (04.11.2011)
Koš se smrkovými šiškami (26.10.2011)
Drogy a společnost - mějme čas pro děti! (14.10.2011)
Šůty (2) (10.10.2011)
Šůty (1) (07.10.2011)
Tajemství písma (29.09.2011)
Lékařova žena (16.09.2011)
Ze života sv. Františka z Assisi (12.09.2011)
Na kafe se Svědkyní Jehovovou (06.09.2011)
Když je zamilovanost v troskách (05.09.2011)
Malá recenze na život (01.09.2011)
Hraběnka Kathleen (30.08.2011)
Ne přísný kněz, ale milosrdný Bůh (18.08.2011)
Drogy a společnost - a co rodina? (17.08.2011)
Nekolorovaná rodina (12.08.2011)
Svíčky pro Marii (04.08.2011)
Tetovač (16.07.2011)
Ruce (09.07.2011)
Svatoplukovy pruty aneb jak jsem na štítarské faře věšela prádlo (09.07.2011)
Pokušení otce Valentina (2) (28.06.2011)
Pokušení otce Valentina (1) (20.06.2011)
Mami, mohu si půjčit od tebe 50 korun? (16.06.2011)
Díkůvzdání (20.05.2011)
Konec jedné domácnosti (20.05.2011)
Zamyšlení (01.05.2011)
Nejlépe opravená kulturní památka JMK v roce 2010 - podpořte, prosím, opravené vranovské varhany (03.03.2011)
Vidět srdcem (17.02.2011)
Kdo jsi bez viny, hoď první kamenem (5) (20.01.2011)
Kdo jsi bez viny, hoď první kamenem (4) (16.01.2011)
Kdo jsi bez viny, hoď první kamenem (3) (15.01.2011)
Kdo jsi bez viny, hoď první kamenem (2) (09.01.2011)
Kdo jsi bez viny, hoď první kamenem (08.01.2011)
Černý král (06.01.2011)
Zpět k Bohu (04.01.2011)
Poslední list (27.12.2010)
Legenda o konci roku (21.12.2010)
Sen malé Celenie (19.12.2010)
Nejjasnější hvězdička (12.12.2010)
Vánoční anděl (10.12.2010)
Ticho (08.12.2010)
Když je lidská síla bezmocná (16.11.2010)
Pan učitel nezradil (16.10.2010)
Nechtěné dítě (11.10.2010)
Život pro Krista (20.09.2010)
Betonový had (10.08.2010)
Ondrášek (26.07.2010)
Sláva Otci i Synu i Duchu svatému (20.07.2010)
Můj život byl černý (Carolina Maria de Jesus) (25.05.2010)
Takový to byl hodný chlapec (19.05.2010)
Reakce na článek pana psychologa Hučína v KT (12.04.2010)
Příroda nám to vrací (06.04.2010)
Podpořme Protest proti návrhu zákona (16.03.2010)
Ve čtvrtek ve tři hodiny (13.02.2010)
Přežila jsem svůj potrat (03.02.2010)
Narozeniny (02.02.2010)
Nebuďte lhostejní (20.01.2010)
Příběh opravdové lásky (13.01.2010)
Prosba na členy SČS (22.09.2009)
proč ne (09.07.2009)
Proč NE znamená ANO (06.07.2009)
Měla 14 let. (23.03.2009)
4. celostátní setkání SČS (28.08.2008)
Festival mládeže (11.08.2008)
Toužila jsem po jeho doteku (11.08.2008)
Nová adresa pro dotazy na SČS (11.08.2008)
Noví členové z ActIv8 (27.07.2008)
Další vstup do "SČS" na Velehradě 19. 7. 2008!!! (25.06.2008)
Vstup do SČS na Velehradě 23. 8. 2008 (05.05.2008)
3. celostátní setkání Společenství čistých srdcí (25.03.2008)
Autor: Anička Balintová |
Vydáno dne 14. 09. 2024 | 111 přečtení
Počet komentářů: 0 |
Přidat komentář |