Společenství čistých srdcí

"Mnohé máš vytrhnout z rukou ďábla" - část 3.

Kategorie: Zajímavé

modlitba, zdroj: www.pixabay.com, CC0 Public Domain Volné pr Nabízíme poslední část životopisu mystičky a stigmatičky Wandy Boniszewské...







Stávalo se, že ze snu hovořila o Stalinovi, Berijovi, Abakumovovi či o Molotovovi věci, které nemohla vědět ani ona sama, ani nikdo z jejího okolí. Vzbudilo to ještě větší bdělost a neklid vězeňských funkcionářů. Wanda při výsleších vysvětlovala, že ona osobně o nich nic neví, protože je už tolik let vězněna: "Pokud jsem něco řekla přesně, bylo to od Boha nebo od mého anděla."

Jako sestra Wanda přežila vězeňský "očistec" a vydržela fyzicky a především psychicky tolik let bez svátostí, nám objasňuje úryvek z jejích vzpomínek. Dokonce ani uprostřed pokušení vzít si život "mi z mysli neschádzala přítomnost Boha a Panny Marie. V takových chvílích jsem se mohla v myšlenkách přenést do některého kostela, kde bylo Ježíšovi ve svatostánku smutno nebo když mocí, byť nedůstojně, vyslovených slov kněze poslušně sestupoval do nepatrného způsobu chleba. Často jsem usilovala alespoň v myšlenkách spojovat s duchy andělů Eucharistie, abych ho oslavovala při mši svaté ... Několikrát jsem měla dojem, že eucharistický Ježíš je v mém srdci, ačkoli možná to byla jen moje fantazie, ale já jsem se cítila, jako bych ho přijímala. Ale jak? Zdravotní sestra mi dávala lék, ale namísto léku to bylo svaté přijímání. Jaká radost ...! Po takovém svatém přijímání jsem byla několik dní jakoby v objetí Milovaného. Jaká láska! Odpočinula jsem si a zdálo se mi, že jsem nabrala sílu na celý další život ve vězení ... uvězněna Eucharistie a i já ve vězení: ale pro myšlenky a přítomnost všemohoucího Boha je všechno možné. Naší prostřednicí byla Panna Maria a jen Panna Maria. "

Nastal rok 1956, rok "obleva" v SSSR. Byly revidovány rozsudky, vězni byli propouštěni z vězení a lágrů. Svitla naděje na propuštění sestry Wandy Boniszewskej a na její přesídlení do Polska. Lékařka, která dbala o zlepšení jejího zdravotního stavu, jí pošeptala: "Wando, jste věřící, modlete se, zanedlouho půjdete domů." Jeden strážník, který byl k Wandě zvlášť nepříjemný, se později přiznal někomu z vězeňského personálu: "Víte, Bůh je, protože jsem celou noc nemohl spát, svědomí mi nedávalo klid, proč jsem týral tu nemocnou ženu? Přišlo mi jí velmi líto, musel jsem ráno vstát, jít k ní a prosit ji o odpuštění. Přineslo mi to úlevu a poprosil jsem io modlitbu za mě, za ženu i za mé děti. Prosil jsem, aby mě Bůh neuvrhl mezi ďábly. "

Nakonec, 22. srpna 1956 byl revidován a následně zrušen rozsudek vynesený proti sestře Wandě Boniszewskej. Mohla se legálně vrátit do Polska, ale její zdravotní stav vyvolával obavy, že cestu nepřežije. Proto ji poslali do přechodného tábora pro cizince v Býkově u Moskvy. Tam Wanda přežila jiné ohrožení, a tak její "očistec" trval až do poslední chvíle. 15. října 1956 po celodenní cestě přicestovala spolu se skupinou propuštěných Poláků do Białej Podlaskiej. "Přijali nás velmi mile. Lázeň, večeře, lékař a čistá postel, "vzpomíná. Následující den odcestovala do Varšavy a odtud do generálního domu Kongregace sester od andělů v Chyliciach.

Očekávání na Pánův příchod
O tomto období jejího života víme nejméně. A bylo to velmi dlouhé období, které trvalo 36 let. Přežila ho postupně v Chyliciach, v Białymstoku, Lutkovciach při Varšavě a v Čenstochové, kde spolu se sestrou Rodziewiczovou pracovali jako hospodyně u bratrů doloristů; od roku 1988 ji vzhledem k jejímu špatného zdravotnímu stavu natrvalo umístili v generálním domě v Chyliciach.

Utrpení doprovázelo sestru Wandu všude. Z vězení si přinesla podlomené zdraví. V roce 1962 podstoupila operaci mozkového nádoru. Bylo podezření, že je nemocná na tuberkulózu. Sílu pracovat už měla chabou a na dovršení špatného ji v roce 1985 na ulici srazilo auto. V důsledku havárie měla zlomenou stehenní kost. Dvě po sobě následující operace nepřinesly očekávaný výsledek a sestra Wanda se až do konce života mohla pohybovat pouze s pomocí berlí. Nestěžovala se; o svých zážitcích z vězení nikdy nemluvila.

Tyto okolnosti, jakož i opakující se - byť řidčeji než v minulosti - mystické zážitky (vytržení, vidění, stigmata), i nadále hluboce ukrývané, způsobily, že sestra Wanda se nemohla plně účastnit životě svého řeholního společenství, byť velmi poté toužila. Od roku 1974 zmizely stigmata na rukou a nohou, zůstaly pouze rány na hrudi a na hlavě. Ne vždy pochopitelné chování sestry Wandy, její častá nepřítomnost, mlčení o některých tématech - to vše vytvářelo od ní jakýsi odstup, ba někdy až nedůvěru a podezírání jejího okolí. Její zpovědník Ján Pryszmont, jehož znala ještě z Pryciun, její poskytoval pravidelnou duchovní péči, která byla důležitá zvláště tehdy, když už nemohla chodit, což trvalo posledních deset let jejího života. Později se k tomu připojila skleróza. Celý pozemský život sestry Wandy byl poznamenán velkým utrpením a zároveň vnitřní radostí a pokojem, které vyplývaly z mystického sjednocení s Ježíšem v lásce, ze spoluúčasti na jeho utrpení za spásu hříšníků. Pan přijal k sobě svoji zápalné oběť 2. března 2003.

Každé utrpení,které ji potkalo, přijímala sestra Wanda dobrovolně a obětovala ho Ježíšovi za záchranu lidských duší, kterým hrozila ztráta věčného života. Takto měla účast na tajemství Kristova umučení, smrti a zmrtvýchvstání, a tedy na dramatu jeho definitivního vítězství nad hříchem, ďáblem, utrpením a smrtí. Prostřednictvím stigmat (ran po bičování, korunováni trním, probodnutí boku, rukou a nohou), které mávala na svém těle, nám Ježíš připomněl, že on sám vzal na sebe každé lidské utrpení, které se takto zároveň stává i jeho utrpením. Pokud utrpení, které nás v životě potkává, obětujeme Ježíši, stane se pro nás i pro ostatní lidi zřídlem velkého požehnání, mimořádnou milostí. Pokud se však vzbouřil proti utrpení a neobětujeme ho Ježíši, bude nás ničit a stane se naší největší životní tragédií. Pouze ve spojení s trpícím Ježíšem na kříži se každé lidské utrpení stává cestou posvěcení a spásy.

Prostřednictvím mimořádného povolání a života sestry Wandy Boniszewskej nám Ježíš zároveň připomíná, že v církvi si máme navzájem nosit břemena (srov. Gal 6, 2). Kněží jsou zodpovědní za svůj lid, laiky, ale ti jsou zase povoláni, aby tuto kněžskou úlohu podporovali modlitbou a obětí. Kněžská a řeholní povolání, pastorace a evangelizace potřebují trvalou podporu naší společné modlitby a oběti, protože Bohu zasvěceným duším ďábel nastavuje zvláštní léčky. Sestra Wanda nám ukazuje, že každý kněz a každá zasvěcená osoba mají být obklopeni ne nedůvěrou, posuzováním a kritikou, ale naší modlitbou a předáváním jejich Ježíšovi, který si je vyvolil z lásky.

příroda, zdroj: www.pixabay.com, CC0 Public Domain


Zdroj: www.modlitba.sk, + Milujte sa! 12/2009, autor: Teresa Tyszkiewicz




Sdílet

Související články:
"Mnohé máš vytrhnout z rukou ďábla" - část 2. (27.01.2020)
"Mnohé máš vytrhnout z rukou ďábla" - část 1. (22.01.2020)
[Akt. známka: 0 / Počet hlasů: 0] 1 2 3 4 5

Autor: Anička Balintová | Vydáno dne 02. 01. 2020 | 1278 přečtení
Počet komentářů: 0 | Přidat komentář | Informační e-mailVytisknout článek


Důležité kontakty:
P. Marek Dunda koordinátor SČS, marek@fatym.com
P. Vilém Štěpán, villelmus@seznam.cz, spoluzakladatel iniciativy SČS přijímá do SČS s přesahem za hranice ČR zvlášť Medžugorje.
Tisková mluvčí SČS Jana Julinková (roz. Brabcová)
zástupkyně tiskové mluvčí, na kterou je možné směřovat dotazy:
Anna Bekárková annabekarkova@gmail.com tel.: 736 522 818

phpRS PHP MySQL Apache
Tento web běží na upraveném redakčním systému phpRS.

Vyhledávání
Ubytování v České KanaděKomorníkUbytování KunžakChata rybníkaUbytování větších skupinChata KomorníkChata Jižní ČechyPenzion skupinyChata Česká KanadaPenzion Česká KanadaUbytování StrmilovRybařeníChata na Samotě

Přihlásit se (upravit nastavení)
Zapomenutí hesla
Zrušení účtu

Odhlášení

Registrace nového čtenáře