Bambus

Nabízíme krátký příběh k přemýšlení....

V jedné nádherné zahradě rostl velkolepě vyhlížející bambus. Pán zahrady ho měl rád víc než kterýkoli jiný strom. Bambus rok od roku sílil a rosl do krásy. Dobře věděl, že ho pán má rád, a proto byl šťastný.
Jednou pán příšel ke svému milovanému bambusu a řekl: "Milý bambuse, potřebuji tě."
Nádherný strom pocítil, že nadešla chvíle, pro kterou vyrostl, a s velkou radostí v hlase prohlásil: "Jsem připravený, pane. Udělej se mnou, co chceš."
Pánův hlas zněl vážně: "Abych tě mohl použít, musím tě porazit."
Bambus se vyděsil: "Pane, ty mě chceš porazit? Vždyť jsem nejkrásnější strom ve tvé zahradě. Ne, prosím tě, ne! Využij mě pro své potěšení, pane, ale neporážej mě."
"Milý bambuse, " pokračoval pán, "jestliže tě neporazím, nebudu tě moci ani použít."
V zahradě se rozhostilo naprosté ticho. I vítr přestal vát. Bambus pomalu sklonil svou nádhernou korunu a zašeptal: "Pane, jestli mě nemůžeš použít, aniž bys mě porazil, tak mě poraz."
"Milý bambuse," řekl ještě pán, "nejenže tě musím porazit, ale musím ti také ořezat větve a listy."
"Pane, měj se mnou slitování. Znič mou krásu, ale nech mi větve a listy."
"Když je neořežu, nemůžu tě použít."
Slunce si zakrylo tvář, motýl vystrašeně odlétl. Bambus se roztřásl a slabým hlasem řekl:"Pane, ořež je."
"Milý bambuse, musím s tebou udělat ještě něco. Musím tě rozseknout napůl a vytrhnout ti srdce. Jinak bych tě nemohl použít."
Bambus se sklonil k zemi a zašeptal: "Pane, rozsekni mě a trhej."
Tak pán zahrady porazil bambus, odřezal větve a listy, rozsekl ho a vytrhl mu srdce. Pak ho odnesl na místo, kde ze země tryskal pramen, poblíž polí, která trpěla suchem.
Jemně připevnil jeden konec milovaného bambusu k prameni a druhý namířil na vyschlá pole.
Průzračná, chladná, čerstvá voda se vydala tělem bambusu až k polím. Na polích byla zaseta rýže a přinesla výbornou úrodu.
Tak se bambus stal velkým požehnáním, i když byl poražen a zničen.
Když byl ještě nádherným stromem, žil jen pro sebe a radoval se ze své krásy. Poražený, zraněný a znetvořený se stal prostředkem, jímž pán zavlažoval své království.

My tomu říkáme "utrpení." Bůh tomu říká "potřebuji tě."

Zdroj: Další příběhy pro potěchu duše, autor: Bruno Ferrero, str. 40-42

Sdílet

Související články:
Hned přijdu! (10.11.2024)
Modlitba má křídla (09.11.2024)
Co činí Bibli knihou knih? (02.11.2024)
Pozdě! (13.10.2024)
Počítání dárků (24.12.2020)
Neposlušná větev (16.09.2020)
Cirkus (02.08.2020)
Osel a vepř (27.06.2020)
Kupec a mnich (14.04.2020)
Řeholnice a malomocní (01.04.2020)
Rozhovor (22.03.2020)
Ďáblův veletrh (27.01.2020)
Účet (15.01.2020)
Koncert (17.11.2019)
Vší silou (11.11.2019)
Pravidlo pěti prstů (04.11.2019)
Řekni to ještě (01.11.2019)
Slzy věčného Otce (20.10.2019)
Aby se na to nezapomnělo.... (18.09.2019)

Autor: Anička Balintová | Vydáno dne 09. 10. 2019 | 1826 přečtení
Počet komentářů: 0 | Přidat komentář |

Důležité kontakty:
P. Marek Dunda koordinátor SČS, marek@fatym.com
P. Vilém Štěpán, villelmus@seznam.cz, spoluzakladatel iniciativy SČS přijímá do SČS s přesahem za hranice ČR zvlášť Medžugorje.
Tisková mluvčí SČS Jana Julinková (roz. Brabcová)
zástupkyně tiskové mluvčí, na kterou je možné směřovat dotazy:
Anna Bekárková annabekarkova@gmail.com tel.: 736 522 818

Tento web běží na upraveném redakčním systému phpRS.

SČS na signály.cz JukeBox Milujte se! FATYM TV-MIS.cz TV-MIS.com apoštolát A.M.I.M.S

Společenství čistých srdcí

Menu:

Bambus