Poslední
Kategorie: Duchovní život
Příběh k zamyšlení...
Dva manželé v kojeneckém ústavu...
Kolem nich čeká mnoho takových, jako oni, na adopci. Je slyšet:
"Chtěla bych holčičku jen pár dní starou. Ať má světlé vlásky..."
"Chtěli bychom půlroční dítě..."
"Chci roční dítě, pokud možno černooké..."
"Já...Já...Já...."
Manželé tiše naslouchali.
V láskyplné tiché shodě, která nepotřebuje vysvětlení, čekali, až všichni odejdou s dětmi, které si přáli.
Nakonec se zeptala sestřička i jich:
"A vy, jaké dítě byste chtěli? Chlapečka, nebo holčičku? Několikadenní, nebo několikaměsíční?"
Pohlédli na sebe a jedním dechem odpověděli:
"Chceme dítě, které nikdo jiný nechtěl!"
Jednou se zeptali muže proslulého svou moudrostí: "Máš mnoho synů, kterého máš nejraději?"
Muž odpověděl: "Nejraději mám nejmladšího syna, dokud nedoroste. Nejraději mám vzdáleného syna, doku se nevrátí domů. Nejraději mám nemocného syna, doku se neuzdraví. Nejraději mám uvězněného syna, doku se nedostane na svobodu. Nejraději mám syna, jenž nejvíc trpí, dokud není utěšen...."
Zdroj: Rosa pro duši, Bruno Ferrero, str. 60
Sdílet
Autor: Anička Balintová |
Vydáno dne 03. 12. 2017 | 1756 přečtení
Počet komentářů: 0 |
Přidat komentář |
