Můj zážitek s Bohem
Kategorie: Svědectví
Pocházím z věřící rodiny, která mě vždycky vedla k Bohu. Jako miminko mě pokřtili a ve dvanácti letech jsem přijala první svaté přijímání. O pár let později mi pan biskup udělil svátost biřmování.
V mých 16-ti letech mě začaly přitahovat diskotéky, a to byl začátek mé špatné éry. Když jsem tak chodila po těch zábavách, pomalu ale jistě jsem ztrácela kontakt s Bohem. Už pro mě nebyl důležitý, prostě jsem ho nepotřebovala. Má docházka do kostela byla jen v neděli, a to ještě s velkým přemáháním.
Jak to tak chodí, začala jsem asi v 18-ti letech toužit po klukovi, který by mě měl rád. Předtím mi stačilo blbnutí s holkama a kluci nám vůbec nechyběli-vyřádily jsme se i bez nich. Když už to nějakou dobu trvalo a žádný kluk nebyl k mání, hrozně mě to deptalo. V návalu vzteku jsem jednou řekl: "Bože, jestli nebudu mít hned kluka, tak už načisto s vírou skončím." A představte si, ten den byli k mání hned tři. Od té doby nebyla o kluky nouze. Po nějakém roce mě chození na diskotéky přestalo bavit a kluci, kteří stáli jen o pobavení nudit.
Jednou se mi naskytla možnost jet vařit na chaloupky, které probíhaly v křesťanském duchu. Moje nadšení nebralo konce a hned jsem se rozjela ještě na jedny, kde jsem asi po třech letech přijala sv. zpověď. Bylo mi tak nějak zvláštně. Postupem času pro mě začal být Bůh hodně důležitý a už jsem si nedovedla život bez Něj představit.
Asi po půl roce se mé vzpomínky začaly vrace na začátek mé obnovy víry. S hrůzou jsem zjistila, jak ošklivě jsem si u Boha vydupala svoji vůli a On, z veliké lásky ke mě mi ji splnil.
Dennodenně teď děkuji Bohu za šanci žít vírou i přesto, že jsem žila tak hrozný a prázdný život, kdy mě zajímalo pouze mé Já. Můj život teď dostal nový směr a smysl, který mě zcela naplňuje.
Denodenně mi Bůh ukazuje, jak mě má rád a řídí moje kroky. Poznala jsem, v čem spočívá pravé lidské štěstí a to je, že člověk byl stvořen, aby miloval a byl milován. Jedině Bůh může člověka milovat bezmezně, protože nás stvořil ke svému obrazu a záleží jen na nás, jestli mu na jeho lásku odpovíme tím, že ho budeme též milovat. Já osobně můžu potvrdit, že stojí za to jít za Bohem!!!
Jedna od Vranova
Sdílet
Autor: Anička Balintová |
Vydáno dne 21. 05. 2017 | 2999 přečtení
Počet komentářů: 0 |
Přidat komentář |
