eSČéeSák
Kategorie: Svědectví
Píše se 29. duben, léta Páně 2017. Průměrný Čech by řekl bezvýznamný/obyčejný den. Správný křesťan by řekl jedinečný den. A já nyní můžu říct (nebo vlastně napsat) speciální den.
Když jsem slyšel o
Společenství Čistých srdcí (SČS) poprvé, trošku jsem postrádal smysl tohoto společenství, vždyť desatero platí pro všechny, a stavěl jsem se k společenství spíše dost lhostejně. Tímto vlastně úplně blbým postojem začala má formace vstupu do SČS asi před 5 lety.
Další fází byla závist těm, kteří vstoupili a nosí ten super stříbrný prstýnek.
Následně jsem začal více přemýšlet nad myšlenkou tohoto společenství a dávalo mi čím dál větší smysl - nešlo už jen o slepé dodržování 6. či 9. přikázání, jde o společenství, kde se podporuje myšlenka dokonalého vztahu s Bohem. Nicméně přes vší tužbu jsem skrze své nejrůznější bouře ve vztazích sám sobě říkal, že nemá smysl, aby někdo jako já, nevyrovnaný člověk s těžkými ranami, vstupoval do takového exklusivního společenství. Později jsem byl přesvědčován a nakonec přesvědčen, že nejde o to, jak člověk žil, ale jak touží žít, tedy s čistým srdcem pro Pána.
V nitru jsem stále cítil pochybnosti ohledně toho, jestli je Boží vůlí, že tam skutečně patřím. Pokus o vstup mi chtěl ten zlý jakkoli překazit. Jednou mi nevyšel termín, jindy mi to nedovolily pády, těžkosti atd.
Ale vyšlo to! Posledního dubnového víkendu jsem mohl být spolu s desítkami mladých, mezi nimiž byli i mí dobří přátelé, přítomen ve Vranově nad Dyjí na jarním Celostátním setkání SČS. Bylo to pro mě doslova neuvěřitelné. Skoro jako by mě tiché Boží vedení dovedlo právě v ten čas a na to místo. Být přijatý v předvečer 60. výročí svatby mých prarodičů, navíc v kapli sv. Markéty v Podmyči, pro mě znamenalo nejen přijetí do tohoto původně jen exkusivního společenství prstýnků, ale i obrovskou vzpruhu skrze Boží milost a lásku, kterou jsem silně pocítil.
Tady jsem už asi v konci se slovy.
Je super patřit do SČS - noví úžasní přátelé, nová "dimenze" vztahu k Bohu/druhým/sobě... Jde o jeden z mých velkých životních milníků.
Bohu velké díky!
Daniel Kaluža
Sdílet
Autor: Anička Balintová |
Vydáno dne 02. 05. 2017 | 1908 přečtení
Počet komentářů: 0 |
Přidat komentář |