Společenství čistých srdcí

Nedělní slovo

Kategorie: Duchovní život

Nabízím dnes další dvě kapitoly z brožurky Soužití či soužení? aneb milující ušlechtilá duše a bratr osel...

XI. Jeden příklad za všechny

Když vezmeme v úvahu toto naše rozdělení, že v každém člověku je milující ušlechtilá duše a bratr osel, pak je celkem zajímavé podívat se skrze tuto skutečnost na jiné události, se kterými se člověk setkáná. Můžeme pohlédnout například na svatou zpověď. Některým lidem dělá dokonce těžkosti jít a přiznat před knězem své chyby. Z tohoto naše pohledu toto můžeme vnímat trochu jinak. Kněz je vlastně "trenéer" milujícíc ušlechtilé duše. Ten ji povzbuzuje, napomíná a radí jí, jak správně vést bratra osla, aby z něho byl užitek. Pomáhá jí, aby ona sama byla tím, kdo v člověku vede každé rozhodování, aby se nevzdávala ve snaze o dobro a neustupovala před nesprávnými touhami bratra osla.

Ve svaté zpovědi přijde člověk za knězem, který zastupuje milosrdného a odpouštějícího Boha, a tehdy milující ušlechtilá duše jde přiznat, kdy ji bratr osel překonal či ušlápl. Z tohoto našeho pohledu je každý hřích ustoupením milující ušlechtilé duše. Jako by pozapomene na svoji lásku, šlechetnost a věrnost Pánu Bohu a nechá převážit některou nezdravou touhu bratra osla. A pak to skončí hříchem.

Milující ušlechtilá duše cítí, že udělala chybu, že se nenechala bratrem oslem převálcovat. Proto přichází ke svaté zpovědi za jejím trenérem, za knězem, a za svým Spasitelem Ježíšem Kristem, kterého kněz zastupuje. Jde svým způsobem požalovat na bratra osla, přiznat se ke své slabosti a nedůslednosti a poprosit o možnost nového začátku.

Lítost, která je nejpodstatnější součástí u svaté zpovědi, může být vnímána jako bolest milující ušlechtilé duše nad tím, že pozapomněla dělat radost Pánu Bohu a spíše se nechala nacytat, když ji bratr osel poroučel. (31) Zpověď tedy může být vnímána jako porada milující ušlechtilé duše s trenérem a jako touha skrze vyznání, lítost a řádné předsevzatí dostat novou Boží milost pro další život s bratrem oslem. (32)

XII. Sedm hlavních hříchů

Obdobně můžeme pohlédnout podrobněji na různé hříchy. Pro zajímavost se omezíme pouze na sedm hlavních hříchů:

Pýcha (superbia) je nepřiměřeně vysoké mínění o sobě samotném. Už na první pohled je vidět, že toto by milující ušlechtilá duše nechtěla. Nemá, na co být pyšná, a chce být pokorným a věrným obrazem dobrého Boha. Zato bratr osel má snahu sám se považovat za hodně důležitého. Částečně je to dáno už tím, jak je stvořen- k udržení jeho života potřebuje totiž nějakou péče, ale nebezpečí je ukryto v tom, že má sklon vyžadovat péči a pozornost mimořádnou. Ten, kdo to rozliší, snadno rozpozná, kdo za jeho touhou stojí. Zda je to touha milujícíc ušlechtilé duše, nebo bratra osla, který sleduje jen pozemské zájmy. Když se to správně pojmenuje, člověk pak snadněji překoná tento sklon a může bezpečně rozpoznat, co stojí za jeho snahami.

Lakomství (avaritia) je nezřízená touha něco vlastnit jen pro sebe. Už na první pohled je patrné, že milující ušlechtilá duše má touhy zcela opačné. Ta k sobě nepotřebuje nic připoutávat, ta si je vědoma toho, že všechno, co vlastní, ráda použije k tomu, aby se rozdělila a posloužila druhým. Naopak touhy spojené s bratrem oslem vedou k tomu co nejvíce se zabydlet tady na zemi. Paradoxně bratr osel stejně jednou zemře, a tím přijde o všechno bohatství, které nashromáždil.

Smilstvo (luxuria) je nepřiměřené upínání se na nečisté žádosti těla. I zde je záležitost v první řadě bratra osla. Nečisté myšlenky, pohledy, řeči a konečně i skutky jsou spojeny s nesprávným vztahem k lidskému tělu. Krása a přitažlivost lidského těla pomíjí. Touhy bratra osla v tomto směru vedou člověka k tomu, aby se zabýval nemravnostmi. Naproti tomu milující ušlechtilá duše touží po čistotě, po čistých myšlenkách, po čistém pohledu na sebe i na druhé. Správně rozlišuje, co je přiměřené ve vztahu k bratru oslovi, ať už k svému nebo cizímu, a naopak co zdravé není.

Závist (invidia) je vlastně zármutek nad něčím dobrým, co patří bližnímu . Je to hřích křesťanů nedůstojný (33), protože milující ušlechtilá duše je plná přejícnosti, radosti nad dobrem druhého. Tak snadné rozpoznat, že i za tímto hříchem stojí zpočátku nezřízená touha bratra osla, aby ostatní byli horší než on a aby měli méně než on. Je důležité nejen tyto skutečnosti rozpoznat, ale také jasně a rázně se vůči nim postavit!

Nestřídmost (gula) je nepřiměřené používání pokrmů, nápojů a vůbec jakékliv přehánění v něčem, co je sice dovolené a příjemné, ale po překročení správné míry se stává hříchem. Zde jde vyloženě o hřích, který se týká bratra osla. Nejenom, že je mu příjemné, když se přejí, přepije a když si dopřává víc než je dobré, ale škodí si tím i na zdraví, a tím pak v budoucnu bude schopen méně sloužit milující ušlechtilé duši.

Hněv (ira) je nespravedlivé rozčilení mysli, dokonce někdy s nádechem pomstychtivosti. Milující ušlechtilá duše se jistě zlobit nechce. Tento hřích je do jisté míry spojen s pýchou. Člověk se považuje za tak důležitého, že se klidně rozhněvá, když něco není tak, jak si představoval. Milující ušlechtilá duše má v této chvíli uklidňovat bratra osla, aby se nepovažoval za tolik důležitého a aby člověk pak dokázal vše řešit s mírností.

Lenost (pigritia) je spojena s nechtí vykonávat své povinnosti a starat se o dobro duchovní i hmotné. Základní touhou milující ušlechtilé duše je růst v lásce a být užitečná, obětovat se pro druhé. Zcela odlišnou touhu má bratr osel. Z toho pak plynou všelijaké tendence odkládat něco dobrého, odfláknout nějaou činnost, vyhledávat činnosti snadnější a příjemnější a vyhýbat se namáhavějším a podřadnějším pracím. Milující ušlechtilá duše bytostně touží po konání dobra, proto je jí lenost něčím cizím.

Vysvětlivky:
(31) Udělat hřích, ale nezmaná jen otročit svému tělu. Vedle překonávání pokušení, které je vedeno skrze naše tělo, bojujeme proti pokušení i ze strany světa a ďábla. V této studii však pro zjednodušení zůstáváme jenom u pokušení, které na člověka doléhá skrze pokušení těla. Více vi. Katechismus katolické církve, 391-395 a další.
(32) Mezi dětmi se ujalo následující heslo: "Bratře osle, poslouchej, dobrá duše, poroučej!" Když je tomu naopak, hrozí nebezpečí hříchu.
(33) Tím nechceme tvrdit, že by ostatní hříchy byly křesťana důstojné. Vždyť i zde plně platí oblíbené heslo našich dětí: "Hřích je náš nepřítel, táhne nás do pekel."

---

Sdílet

Autor: Anička Balintová | Vydáno dne 23. 10. 2016 | 2333 přečtení
Počet komentářů: 0 | Přidat komentář |

---

Vyhledávání

Ubytování v České KanaděKomorníkUbytování KunžakChata rybníkaUbytování větších skupinChata KomorníkChata Jižní ČechyPenzion skupinyChata Česká KanadaPenzion Česká KanadaUbytování StrmilovRybařeníChata na Samotě

Přihlásit se (upravit nastavení)
Zapomenutí hesla
Zrušení účtu

Odhlášení

Registrace nového čtenáře