Společenství čistých srdcí

Nedělní slovo

Kategorie: Pro inspiraci

Nabízím další dvě kapitoly z brožurky Soužití či soužení? aneb milující ušlechtilá duše a bratr osel...

III. Osel je osel

Udělejme nyní krátké pozastavení u pojmu "osel". Pozapomeňme na dříve uvedené myšlenky a uvažujme o zvířeti, které tento pojem označuje. Dnes to sice není tak běžné domácí zvíře, jak tomu bylo dříve, nicméně mnozí si ještě z vyprávění pohádek nebo ze školy pamatují, že je to zvíře dosti zvláštní. Nejen, že není mimořádně vzhledově atraktivní, třeba i pro své dlouhé uši, ale je považováno i za méně inteligentní než ostatní zvířata, a snad právě proto se i vžily častější označení typu: "Ten osel!" Když je tedy někdo označen jako osel, není to pro něj nic lichotivého. Osel je také známý svou tvrdohlavostí. Říká se: "Je umíněný jako osel." Někdy bývá dáván do souvislosti s určitým typem lenosti.

Přes tyto všechny své zápory osel sám netrpí komplexy méněcennosti, ozývá se, kdy chce (dost výrazně až nepříjemně hýká), rád se zastaví zvlášť někde, kde by se zastavoval neměl, kde kvůli němu může vzniknout i problém, nezřídka bývá s oslem spojována i výrazná vybíravost v jídle. Když tedy sv. František mluví o svém bratru oslovi, zřejmě toto všechno bere v úvahu. Pokud má někdo doma osla (zvíře osla), pak musí dbát na dvě věci: přiměřeně se o něho starat, aby osel nestrádal či neuhynul a rázně na něj dohlížet, aby z něho byl nějaký užitek. Je zcela jasné, že musí být nějaký rozdíl mezi oslem a jeho pánem. Osel je poměrně nesamostatný. Pokud se mu dá volnost, může to vést nejen k velké škodě jeho majitele, ale i k samotnému uhynutí osla. (9)

Je jasné, že osel musí poslouchat a pán rozhoduje co, jak a kdy se bude v životě osla odehrávat. Kdybychom si představili, že je tomu obráceně, pak by se majitel ptal osla, zda chce to či ono žrát, zda bude ochoten nést tu či onu zátěž, kterou mu nachystal, zda vůbec něco bude dělat. Mohlo by to dojít až tak daleko, že by jednoho dne osel řekl: "Já nebudu bydlet v chlívku, tam ať si bydlí můj majitel, já se nastěhuji do kuchyně či do obyváku." Myslíme, že tyto úvahy by bylo možné rozvíjet ještě dále, nicméně každý, kdo osla někdy viděl nebo s ním má zkušenost, si jistě uvědomuje, že právě s tímto zvířetem se nedělá mnoho cavyků. Majitel se o něj stará sice dobře, ale rozhodně ne nějak nadstandardně. Má-li z něho být nějaký užitek, pak ho řádně zatěžuje a popohání, aby něco udělal. Je jasné, že pokud by mu dal volnost, nebude mít z osla žádný užitek.

IV. Milující ušlechtilá duše (10)

Co si můžeme představit pod pojmem "milující ušlechtilá duše?" (11) V každém člověku je tato milující ušlechtilá duše. U některých sice hodně ušlápnutá a zakřiknutá, ale v každém je. Položme si otázku: "Co taková milující ušlechtilá duše chce?" Přivřeme oči a zjistěme, že tyto touhy milující ušlechtilé duše jsou v nás skutečně přítomny, i když někdy hodně hluboko.

V prvé řadě milující ušlechtilá duše chce vždycky dobro pro sebe i pro druhé. Chce pracovat pro sjednocování lidí, je ochotna odpouštět, ve chvílích, kdy se jedná o něco těžkého, má touhu nevzdávat boj o dobrý cíl a nezalekne se ani překážek či jiných názorů. Touží po vyšších cílech, přirozeně tíhne k tomu, co je skutečně krásné, váží si pravdy a je ochotná bojovat proti jakémukoliv zlu. Milující ušlechtilá duše je už od základu zaměřena na vyšší hodnoty (12): ráda se modlí, ráda přemýšlí o Bohu, ráda se zapojuje do toho, co by ji mohlo přiblížit k nebi.

Někdo by mohl říci, že tyto postoje v sobě vůbec nenachází. Jsou zde dvě možnosti: buďto je ani moc nalézt nechce a hledá je jen povrchně nebo je jeho milující ušlechtilá duše v něm tak utisknuta, že se může zdá, že už tam ani není. Ani kdyby jste však v sobě tuto milující ušlechtilou duši nenašli, nezoufejte. Budete-li chtít, přijde čas, kdy ji objevíte.

Vysvětlivky:
(9) Jistý kazatel na začátku 20. století lidem zdůrazňoval nebezpečí nerozhodnosti. Chtěl říci, že ten kdo sám nezvolí, riskuje víc než ten, kdo by mohl volit špatně. Uvedl příklad člověka, který měl odjet na několik dnů na dalekou cestu. Měl doma osla. Osla přivázal ke kůlu tak, aby dosáhl z každé strany na jednu velkou kopu sena. Domníval se, že až bude mít osel hlad, vždy se z některé té kopy nažere. Seno mělo bohatě vystačit na celou tu dobu, kdy byl onen člověk na cestách. Skutečnost však byla jiná. Když měl osel hlad, tak začal jako jindy hýkat a čekal až někdo přijde a něco udělá. Viděl, že v jeho dosahu jsou dvě kopky sena, ale nedokázal se pro žádnou z nich rozhodnout. Když se po několika dnech majitel vrátil, našel kopky sena netknuté a mezi nimi zdechlého osla, který zahynul hladem.
(10) I nadále budeme používat tuto terminologii, i když někteří by nejraději použili jiná označení, jako například "Mé lepší JÁ", atd.
(11) Chceme poprosit čtenáře, aby za tímto naším rozdělením nehledali žádný dualismus typu: dobrá duše x špatné tělo, ale vnímali toto rozdělení spíše jako pomůcku k zřetelnějšímu proniknutí do rovnováhy, která má nastat v každém člověku.
(12) Protože nikdy nebyla od Boha úplně oddělena, Kristus dobře ví, co říká, když hovoří o pravém vinném keři a neplodných ratolestech, které budou odříznuty a vhozeny do ohně (pekla.)

---

Sdílet

Autor: Anička Balintová | Vydáno dne 25. 09. 2016 | 2397 přečtení
Počet komentářů: 0 | Přidat komentář |

---

Vyhledávání

Ubytování v České KanaděKomorníkUbytování KunžakChata rybníkaUbytování větších skupinChata KomorníkChata Jižní ČechyPenzion skupinyChata Česká KanadaPenzion Česká KanadaUbytování StrmilovRybařeníChata na Samotě

Přihlásit se (upravit nastavení)
Zapomenutí hesla
Zrušení účtu

Odhlášení

Registrace nového čtenáře