Společenství čistých srdcí

Mluvit jasně o otázkách sexu

Kategorie: Články

Při exerciciích, které jsem kázal na Martiniku, mě oslovilo jedno děvče. Má přítele. Po několika měsících se jejich přátelství rozrostlo do lásky. Oba však ještě nevěděli, zda se mají opravdu vzít. Chlapec naléhal na to, „aby šli dále“. Ona by však chtěla počkat až na manželství.

Protože chlapec bydlí v Paříži, zeptal se jednoho kněze a ten mu řekl: „Když se opravdu milujete, můžete mít klidně pohlavní styk.“

Co říci o takových unáhlených radách? Jsou vůbec teologicky podložené? Jaké psychologické zralosti je to výrazem? Zdá se, že nemáme odvahu říct s potřebným milosrdenstvím, ale také s nezbytnou pevností, co církev vždy učila a hlásá, protože je to nauka samotného Krista a jeho apoštolů.
Ježíš totiž říká: Kdo hledí na ženu se žádostivostí, již s ní zcizoložil ve svém srdci. (Mt 5,28)
Tím méně Pán schvaluje pohlavní akt. A cizoložnici neříká: Jdi v pokoji a pokračuj tak dále, nýbrž: Jdi a od nynějška už nehřeš. (Jan 8,11)
Někdo může namítnout, že ti dva mladí nenarušují manželství. Ano a ne. Nejsou ještě sezdáni a možná ani nebudou. Ale neznamená cizoložství mít sexuální vztah s někým jiným než s manželem? Nejde zde o to, být předem věrný tomu, s kým budu jednou sezdán?
Přirozeně, společnosti, která je tak permisivní jako naše, se jeví šesté přikázání jako zastaralé. Ale nic si z toho nedělejme. V prvních stoletích křesťanství neměla čistota a věrnost o nic vyšší kurz než nyní. Již tehdy poukazovali křesťané: „Mají společný stůl, nikoliv však společné lože.“ Tak čteme v dopise Diognetovi na počátku druhého století.
Proto je zcela nepochopitelné nastoupené mlčení nebo vyhýbavé odpovědi těch, kteří by měli své bratry vlastně vést. Se zdánlivě uklidňující radou „řiďte se podle svého svědomí“ nechávají vlastně lidi stát v dešti. Co je to za odpověď, když věřící hledají pravdu a hledají cestu ke svatosti?
Rozpornost přímo bije do očí a zasahuje nás do srdce: nemůžeme být současně s Kristem ve svatém přijímání i s partnerem mimo manželství. Tady je třeba se rozhodnout. Nedostatek citlivosti pro rozpor je dnes spíše morální než duchovní problém. Jako by nás svaté přijímání k ničemu nezavazovalo, jako by šlo jen o to, spolknout hostii. Jestliže však je svaté přijímání tělesně-duševní setkání s tím, který mě miluje a za mě se obětoval (Gal 2,20), mohu pak klidně po svatém přijímání jít do postele profánní lásky – třebaže ji myslím vážně, ale není svátostně posvěcena?

S takovými a podobnými praktikami se potýkala obec v Korintě; svatý Pavel nám vykládá s vlastní rozhodností: Nevíte, že vaše těla jsou údy Kristovými? Smím tedy vzít údy Kristovy a udělat z nich údy, které patří nevěstce? Chraň Bůh! Copak nevíte, že kdo se oddá nevěstce, je s ní jedno tělo? Je přece řečeno: „Budou dva jedno tělo.“ Kdo se však oddá Pánu, je s ním jeden duch. Utíkejte před smilstvem.

(1 Kor 6,15n).
Alain Bandelier

VISION 2000 – 2/2012
Překlad -lš-
Světlo 28/2012

---

Sdílet

Autor: Bohumila Hubáčková | Vydáno dne 18. 10. 2014 | 5167 přečtení
Počet komentářů: 0 | Přidat komentář | | Zdroj: Světlo 28/2012

---

Vyhledávání

Ubytování v České KanaděKomorníkUbytování KunžakChata rybníkaUbytování větších skupinChata KomorníkChata Jižní ČechyPenzion skupinyChata Česká KanadaPenzion Česká KanadaUbytování StrmilovRybařeníChata na Samotě

Přihlásit se (upravit nastavení)
Zapomenutí hesla
Zrušení účtu

Odhlášení

Registrace nového čtenáře