Společenství čistých srdcí

Boj anebo pohlazení

Kategorie: Články

Indická pohádka vypráví:

Jeden pes vnikl do komnaty boháče. Byla to zvláštní místnost, která byla obložená zrcadly na všech stěnách i na stropě. Pes se zarazil – ze všech stran se na něho dívali psi. Každý ze svého území, kde byli páni. Odevšad jsem ohrožený, honilo se mu hlavou. Ale i já tu mohu vládnout – mám tu svou místnost. Musím si to vybojovat.
Naježil chlupy. Rozhlédl se, jaký účinek to má na jeho soupeře. Ježili chlupy jako on. Prohnul záda. To byla zbraň, kterou již mnohokrát použil. Zahnal tím nemálo protivníků. Napružil se tak jako luk a každý si lehce spočítal, jak daleko skočí. Podíval se vpravo, pak vlevo, nakonec i na strop. Ale všichni psi byli stejně připraveni k velkému skoku.
Natáhl ocas. To byla zbraň nejvíce účinná. Prodloužila tělo a ukazovala, jak velké zvíře se chystá do boje. Takto vzkazoval: Nebojím se, vy se strachujte! Vítězně se rozhlédl po svých soupeřích. Zděsil se. I jejich ocasy byly napnuty jako struny.
Vycenil zuby. Jeho tesáky byly pověstné. Stačilo je pouze ukázat a nepřátelé před ním vždycky prchli. Dal si záležet: odkryl pysky co nejvíce, aby zuby vynikly. K tomu silně zavrčel. Avšak v místnosti byla výborná ozvěna, a tak psi zavrčeli také. A jejich zuby byl tak hrozivé!
Pes nepatřil ke zbabělcům. Nelehl proto do kouta a nekňučel strachem. Rozhodl se okamžitě: budu se bít i proti velké přesile. Nedám svou kůži lacino. Neváhal a skočil na nejbližšího vlevo. Ale on neutekl, ale vrhl se přímo na něj. Zaútočil vpravo, ale i tam narazil na odpor. Strašně se vztekl a s pěnou u tlamy běhal od stěny ke stěně, až zcela vyčerpán klesl mrtev k zemi.
Smutný byl pohled na psa, který se zbytečně uštval k smrti. Proč zbytečně? Stačilo přece tak málo: zavrtět ocasem – udělat gesto přátelství. A všichni psi v zrcadlech by zavrtěli svými ocasy také. Stali by se tak kamarády nebo dokonce přáteli.
Děvčata a kluci, nejednou se dostaneme do situací, kdy všechno volá po boji. Bouchl mně? Musím mu to oplatit, a to hned. Žaloval na mne? Vyřídím si to s ním svým jazykem – řeknu na něho, jak se choval včera na autobusové zastávce. Nemluví se mnou? Zařídím to tak, aby s ní nemluvila celá třída. Schoval mně v šatně čepici? Zítra nenajde boty, i kdyby prohledal celou školu!
A tak se podobáme psovi z pohádky. A pokud se budeme mstít, nadávat, pomlouvat či jinak se hněvat, můžeme dopadnout podobně jako on. Uštvaní ze stálého boje pozbudeme radostné srdce a klesneme do smutku osamělosti.
A přitom by stačilo jediné: usmát se anebo alespoň mávnout nad tím rukou. Taková odpověď je stejná, jako když pes zavrtí ocáskem. Takový pes sice nevyhraje anebo neprohraje bitvu, ale určitě ho někdo pohladí.

---

Sdílet

Autor: Míša Klímová | Vydáno dne 23. 05. 2013 | 6670 přečtení
Počet komentářů: 0 | Přidat komentář | | Zdroj: http://josefjansta.opava.org/farnost/slovo8.doc

---

Vyhledávání

Ubytování v České KanaděKomorníkUbytování KunžakChata rybníkaUbytování větších skupinChata KomorníkChata Jižní ČechyPenzion skupinyChata Česká KanadaPenzion Česká KanadaUbytování StrmilovRybařeníChata na Samotě

Přihlásit se (upravit nastavení)
Zapomenutí hesla
Zrušení účtu

Odhlášení

Registrace nového čtenáře