Křesťanské mravy: pravidla slušnosti pro mládež
Kategorie: Pro inspiraci
Bůh ví právě tak jako matka, co dítě potřebuje, ale oba si přejí, aby je dítě o to prosilo.
Sestra našla starý šedý kancionál a přinesla mi ho. Uvnitř kancionálu byla velmi stará knížečka o křesťanských mravech. Již svojí starobylostí, zašedlostí a přesto vnější propracovaností mě tato knížečka zaujala a ráda bych se o dané myšlenky a rady s Vámi podělila. Nenašla jsem rok vydání, ale podle stylistiky bych daný text odhadovala na začátek 20. století. Knížečka se jmenuje: Křesťanské mravy - pravidla slušnosti pro mládež (milý dárek pro pilné dítky). Věřím, že Vás tyto rady zaujmou a inspirují.
Musím se přiznat, že podle dnešní doby mě samy určité myšlenky, výrazy a postoje chování překvapily (jak negativně, tak pozitivně). Zajímavé je pozorovat posun ve způsobu výchovy v současné době a v době ne tak dávné. Myslím, že došlo k velkému skoku. Dříve, tak před 80ti lety byly vedeny k slušnosti, zodpovědnosti, pracovitosti, pokoře, vlídnosti, zbožnosti apod. Uznejte sami:
Způsobné dítě se hrubě nechová. Pozor dej všude na skutky a na slova!
1. Na ulici
Ten, kdo skromný a mravný jest,
u všech lidí mívá čest.
Koho potkáš, pozdrav jej,
vlídné oko k němu měj.
Chlapec-li svůj pozdrav řekne,
slušně při tom klobouk smekne;
hlavičku-li dívka kloní,
kde kdo chvalně mluví o ní.
Katolickým pozdravem
dělej radost moudrým všem.
Cestou mnoho žvatlat není
ještě žádné provinění;
nad dívkou však štěbetavou,
vážný člověk kroutí hlavou;
hluk a smích a štěbetání
kárat musí pán i paní.
Způsobně a tiše kráčej,
po lidech zrak neotáčej.
Kam a pro co jíti máš,
na to pilný pozor dáš!
Kdo kdy na to zapomíná,
toho tíží ztráty vina.
Každého se sběhu chraň,
pošetilců všech se straň.
Kde se pomoc, rada žádá,
hoch i dívka dá ji ráda.
2. Doma
Otcovský dům v úctě měj, ničím neznesvěcuj jej! Všechny dvéře, domů, chýše, uzavírej vždy jen tiše. K rodičům jen ochotu; miluj ve všem čistotu. Každá věc má svoje místo, všechno všudy buď vždy čisto. Doma pilně všímej sobě, nepláče-li malé robě; pláčem-li se rozzvučí, pochovej ho v náručí. Využitkuj každou chvíli ve svůj prospěch stálou pílí; drahý čas kdo líně maří, tomu nic se nepodaří. Příchozího otce vítej, nejlepší mu židli skýtej; pro tebe se těžkou prací každodenně utrmácí, za to vděčen jemu buď, nikterak jej nezarmuť. Také matka skutkem, řečí velikou má o tě péči; na paměti vždy to měj, miluj ji a poslouchej. Rodičům svým písně hezké zpívá hodné dítě české. Někdo-li k vám zavítal, pozdrav jej a hned se vzdal; hodným dětem špatně sluší, nastrkovat mladé uši. Kdekoli jsi, pamatuj, že tě vidí Pán Bůh tvůj; anděl skutky, řeči tvé zapisuje v knize své.
3. U cizích
Vejdeš-li kdy k cizím lidem, skromnost projev slovem, videm. Nevstupuj tam nenadále, vstup až zazní z jizby: „Dále!“ Mokrý deštní v síni nech, při vkročení nejev spěch. Ve světnici klidně stůj, vpravo, vlevo nezevluj; vyzván byv se posaď klidně, naslouchej a mluv vždy vlídně; nepohybuj rukou, nohou a řeč nikdy neměj mnohou; ruku k ústům nedávej, na otázky pozor dej; jenom stranou užij ruky, abys mírnil kašel zvuky. Okem ani slovem svým nikdy nebuď všetečným. Nehleď do spisů a knih, nevyzvídej co je v nich. Dlouho prodlévat se chraň, jsi-li hotov, slušně vstaň; ku dveří se bliž jen bokem a hned vyjdi tichým krokem.
4. Ve škole
Školu, druhý domov svůj, rád a pilně navštěvuj. Jako vezdejšího chleba, pozornosti tam je třeba; škola má být hvězdou skvělou pro život a věčnost celou. Učitel si dává práci, zisk z ní školák líný ztrácí. Úctu měj vždy k učiteli, věrně čiň, co on ti velí. Otec, matka chce i Bůh, by tam vzdělal tvůj se duch. Chraň se všeho zlého vzdoru, každému se vyhni sporu; žákům mladším vždy a všady, užitečné dávej rady; laskavě se na ně dívej, žádnému se neposmívej; kniha, každý psaný list, jak ty sám buď vezdy (vždycky) čist. Pýchou nešpiň duši svou, pýcha, hloupost sestry jsou. Bohatým však nepochlebuj, chyby jejich nezvelebuj, jenom pravda tebe těš, hanbou jest a hříchem lež. Tak ozdobíš se ctnostmi všemi a šťasten budeš na té zemi. Tak jen každý dobrá snaha, dodělá se cti a blaha.
5. V kostele
Vážná buď tvá duše celá, milou cestou do kostela. U kostelních nestůj zdí, na své místo v chrámu jdi; tam se pokloň Kristu Pánu ve velebném svatostánku. Pokorně kleč nebo stůj, k Bohu vznášej duch se tvůj. Jde-li stařec, stařice, ihned vystup z lavice. Kdo si váží starých lidí, milost boží za to sklidí. Z modlitby chceš prospěch mít? Nebuď při ni roztržit. Modlíš-li se při mši svaté, nábožně měj ruce spjaté; duchem, zrakem, zbožnou tváří, obrácen buď ku oltáři. Bůh zná naše potřeby, šťasten, kdo jej velebí.
6. Konečná napomenutí
Pravidla ta, milé děti, mějte stále na paměti; všechny nejen v hlavě mějte, pilně též je vykonejte. Nakonec však ještě vám, naučení velké dám: „Svatá Boží přikázání, v mysli mějte bez ustání; co v nich sám Bůh věčný praví, tím se nejlíp šlechtí mravy!“
Desatero Božích přikázání:
I. V jednoho Boha věřiti budeš.
II. Nevezmeš jména Božího nadarmo.
III. Pomni, abys den sváteční světil a ctil.
IV. Cti otce svého i matku svou, abys dlouho živ byl a dobře ti bylo na zemi.
V. Nezabiješ.
VI. Nesesmilníš.
VII. Nepokradeš.
VIII. Nepromluvíš křivého svědectví proti bližnímu svému.
IX. Nepožádáš manželky bližního svého.
X. Aniž požádáš statku jeho.
Zdroj: Text: vlastní; foto: google.com
Sdílet
Autor: Hanka Jahodová |
Vydáno dne 26. 04. 2013 | 7293 přečtení
Počet komentářů: 1 |
Přidat komentář |