Společenství čistých srdcí

Stojí za to počkat

Kategorie: Svědectví

Svědectví ze života.

S velikou vděčností vzpomínám na svou výchovu v katolické rodině, vyrůstání ve velké a živé farnosti a za celkem 13 let náboženské výuky na základní škole ve Šlapanicích a na Biskupském gymnáziu v Brně. Díky nim se ve mně formoval a nakonec pevně utrvrdil jasný názor na předmanželskou čistotu - i přes mínění (a časté nepochopení a posměch) nevěřících v mém okolí a přes současné trendy, prezentované ve filmech a knihách. Moje rozhodnutí pro manželskou čistotu vyústilo v mých 22 letech ve vstup do Společenství čistých srdcí. Čím dál více jsem totiž poznávala nástrahy toho Zlého a vnímala, že sama na jejich překonávání nestačím. Velmi jsem oceňovala (a je tomu tak dosud) sílu vzájemné modlitby v SČS. Cesta přes různé životní zatáčky a křižovatky vedla mimo jiné i v létě 2011 na dovolenou do Tater, kde jsme se poznali s Jiříkem. Vzájemné poznávání postupně rostlo v upřímné přátelství a postupně v lásku, která je nádhernou věcí, ale rozhodně ne procházkou růžovým sadem. Našimi setkáváními, poznáváním se v rozličných situacích a prožíváním nejrůznějších příhod se formovaly (a stále formují) povahy a názory nás obou. Na Silvestra roku 2011 vstoupil do SČS i Jiřík. Postupně jsme se učili spolu se modlit, přistupovat ke svátostem a o všem mezi sebou hovořit. Samozřejmě, docházelo (a dochází) i k nepříjemným neshodám a výměnám názorů, které ale přinášejí cenné zkušenosti, a nejkrásnější je pak na nich vždycky usmíření. Na sklonku dubna 2012 jsme se zasnoubili. O několik dní později přinesl snad nejtěžší zkoušku pro náš vztah poutní zájezd do Lurd. Znamenal ovšem určitý zlom. Do té doby jsme při krizích uvažovali, zda se nerozejít, ale po tom zájezdu jsme už spíše přemýšleli, jak ty svízele spolu vyřešit. V červnu 2012 jsme začali s předmanželskými přípravami u P. Jiřího Dobeše v Třebíči. Vzhledem k mému stěhování a změně zaměstnání probíhaly v delších časových rozestupech, takže jsme měli čas o tématech přemýšlet a hovořit. Setkávala jsem se s Jiříkem skoro denně, ale před svatbou jsme spolu bydlet nechtěli. Jednak by při tom bylo ještě těžší dodržet předmanželskou čistotu a jednak bychom po svatbě nevnímali změnu. Přes veškeré snahy jsme si ale při mazlení museli říci STOP! nebo i "udělat krok zpět" a někdy i vyznat ve svátosti smíření, co vůči Pánu i nám samým úplně čisté nebylo. Snažili jsme se ale nesmýšlet způsobem "Co ještě můžeme, aby to nebyl hřích?", ale spíše "Děláme tím našemu Pánu radost? Je to k Jeho chvále?" Hodně nám pomáhalo přirovnání z knihy "Dobrá zpráva o sexu a manželství": "Nestartovat auto, když ještě nechceme vyjet." O mnohých věcech z té intimní oblasti jsme spolu hovořili, ale domluvili se, že ta svá nejintimnější místa si jeden pro druhého odkryjeme až po svatbě. Když jsme tyto myšlenky sdíleli oba, mohli jsme se usměrnovat navzájem.
Popis svatby a dalších příprav k nim, ačkoli proběhla poměrně skromně a v tichosti a na vše jsme si nechali dost času, takže se to obešlo bez stresu, by vydal na další článek. "Bože, budˇ milostiv a žehnej nám." prosili jsme prostřednictvím žalmu při svatební mši, a do slibu se snažili vložit vše, ačkoli víme, že to, co slibujeme, je nejen krásné, ale mnohdy i těžké.
A co vlastně chci říci názvem článku? Rozhodně stojí za to počkat, aby to první nejintimnější spojení bylo manželské. Své mamince, která přijela s tatínkem a mými sourozenci na naši svatbu, jsem mohla ve volné chvilce pošeptat: "Můžeš z nás mít radost. Vydrželi jsme v čistotě, stejně jak tomu bylo u Tebe a tatínka." Vlastně jsme se s Jiříkem shodli na tom, že není ani jeden rozumný důvod, proč se milovat před svatbou. Mimo pocit viny, že bychom tím jednali proti 6. přikázání Desatera, bychom se zároven obávali případného otěhotnění, které je žádoucí a vítané až v manželství a rodině. Protože nechceme používat žádné antikoncepční prostředky, ale symptotermální metodu přirozeného plánování rodičovství, v manželství tak chceme být pro přijetí nového života stále otevřeni. Když jsme se navečer po svatební hostině ocitli v pokojíčku sami, nejdříve jsme naše první manželské spojení odevzdali Pánu v modlitbě, A vzhledem k tomu, že jsme se chtěli snažit, aby se tento projev lásky líbil především tomu druhému, neměly zde místo obavy, že si nebudeme po té sexuální stránce vyhovovat - chceme přece udělat vše proto, aby tomu tak bylo. Možná to tedˇ vypadá, že si vše kreslíme v růžových barvách. Ne, uvědomujeme si samozřejmě, že budeme mnohdy překonávat i překážky, ale s důvěrou v Boží pomoc se nemáme čeho bát.

---

Sdílet

Autor: Míša Klímová | Vydáno dne 06. 02. 2013 | 5607 přečtení
Počet komentářů: 1 | Přidat komentář |

---

Vyhledávání

Ubytování v České KanaděKomorníkUbytování KunžakChata rybníkaUbytování větších skupinChata KomorníkChata Jižní ČechyPenzion skupinyChata Česká KanadaPenzion Česká KanadaUbytování StrmilovRybařeníChata na Samotě

Přihlásit se (upravit nastavení)
Zapomenutí hesla
Zrušení účtu

Odhlášení

Registrace nového čtenáře