Společenství čistých srdcí

O (našich) zásnubách

Kategorie: Pro inspiraci

Jde sice již o půl roku starou událost, ale třeba se následující článek, který vyšel i na www.signaly.cz, stane pro někoho inspirací.

Když se řekne "zásnuby", každý si pod tím pojmem představí něco trošku jiného, ale myšlenka je víceméně stejná - chlapec s dívkou si čím dál tím víc uvědomují, že jejich láska roste a zraje k manželství. Chtějí dát najevo toto: "Miluji tě. Chci jednou patřit tobě, vzít si tě. Už nejsem pro druhého k mání."
Je mnoho způsobů, jak mohou zásnuby proběhnout. Asi nemá smysl, abych zde citovala báječnou knížečku od Karla Skočovského "Zasnoubení: Čas milosti" - spíše bych ji doporučila k přečtení. I my - já se svým, teď už snoubencem, Jirkou - jsme ji přelouskali a hodně nás obohatila.
Ale popořádku: Zamyslet se poprvé nad touto věcí nás přiměl už někdy v lednu, po půl roce známosti a dvou měsících chození, dominikán otec Alvarez, který Jirkovi při zpovědi řekl, ať se spolu pomodlíme modlitbu snoubenců z Kancionálu. Na Jirkovy námitky, že ještě zasnoubeni nejsme, odpověděl: "Modlitbu za dobrou volbu partnera už máte za sebou a manželé ještě nejste, tak něco mezi tím!" Když vycházel ze zpovědnice, neodpustil si lišácký úsměv. Ale dobře. Ta modlitba obsahuje užitečné myšlenky:

Otče, máme se navzájem rádi! Připravujeme se, abychom si udělili svátost manželství.
Děkujeme ti, že jsi nás jednoho pro druhého stvořil a dál nám, abychom se našli.
Dej nám, ať vzájemně a pravidelně poznáváme své přednosti, a ať se ctíme navzájem.
Ale ať poznáváme i své nedostatky a vyrovnáváme se s nimi.
Ať se zodpovědně rozhodneme, zda se chceme jeden druhému darovat a jeden druhého přijímat po celý život.
Dej nám dar sebeovládání, ať dojdeme k manželství v čistotě.

Zhruba o měsíc později se nás P. Marek Dunda (který má z kněží náš vztah nejvíc na očích) zeptal, zda bychom se nechtěli zasnoubit. Nejprve jsme tím byli trochu zaskočeni, takže myšlenka vyzněla do ztracena. Uběhlo ale pár týdnů, my o tom začali přemýšlet, hovořit a přečetli si výše zmíněnou knížečku. Došli jsme k závěru, že si myslíme, že ta svátostina, když bychom měli zásnuby v kostele, může náš vztah posílit (nebo i pomoci uvědomit si, kdybychom k sobě nepatřili), a rozhodli se do toho jít.
Věc, nad kterou jsme dlouho dumali, byl prstýnek, nebo spíše prstýnky. Nezamlouvala se mi myšlenka, že bych měla jen já nosit zásnubní prstýnek, který za pár měsíců stejně vyměním za snubní a někam ho založím. Domluvili jsme se, že si zásnubní prstýnky pořídíme oba a necháme si je pak i jako snubní, dá-li Pán, a budou na nich vyryta data zásnub i svatby. Ještě delší čas zabral jejich výběr, což jsme nakonec svěřila Jirkovi, protože jsme měla tendenci vybrat ty nejjednodušší "kroužky". A Jiřík nezklamal - vybral prstýnky opravdu krásné.
Otec Marek neskrýval radost, když jsme mu své rozhodnutí oznámili. Neopomenul však otázku, zda už jsme se zvládli i pohádat a následně usmířit. Odpověď byla kladná - nejsou to zkušenosti sice příjemné, ale rozhodně cenné. Domluvili jsme termín zásnub na konec dubna, aby je s námi mohli prožít i další mladí lidé.
Duben se pomalu chýlil ke konci a my zjistili, že došlo trochu ke komunikačnímu šumu, co se data týkalo, a tak nakonec zásnuby neproběhly v Lančově v rámci setkání Společenství čistých srdcí, ale v Olbramkostele při mši k výročí 10 let založení Marianek. Zde zřejmě zapracovala Panna Maria, která je právě v Olbramkostele uctívána jako Matka dobrých rozhodnutí.
S dostatečným časovým předstihem jsme oznámili naši rodičům, k čemu se chystáme, a tím je i pozvali. S Jirkou jsme si průběžně sdělovali, jak se těšíme. Ovšem nic není tak jednoduché - ještě v předvečer zásnub jsme se poněkud nepohodli a v duchu nás oba napadlo, zda zásnuby ještě neodložit. S Boží pomocí jsme si však za chvíli uvědomili, kde jsme udělali chybu, uznali ji, jeden druhého poprosili o odpuštění a bylo zase dobře.
"Opravdu do toho chcete jít?" Těmito slovy nás oba přivítal P. Marek Dunda, když jsme za ním ještě přede mší zašli do zpovědnice. Odpověď byla kladná, a tak jsme očistili srdce, přivítali své rodiče a za chvíli začala mše svatá, doprovázená krásným zpěvem Marianek.
V kázání otec Marek mluvil o Mariankách a samozřejmě i k nim a jednak právě o našich zásnubách, které následovaly hned potom, co dohovořil. Pozval nás dopředu a položil nám tyto otázky:

Jste si vědomi, že vaše láska je darem Božím a chcete se za sebe vzájemně modlit a děkovat společně Pánu?

Chcete prožívat období známosti v opravdové úctě, lásce a čistotě a tak směřovat k založení křesťanského manželství?

Jste ochotni od tohoto snubního slibu čestně ustoupit v případě, že byste poznali, že Bůh vás chce vést jinou cestou?

Trojnásobné "ano" bylo pevné a odhodlané. Po první otázce jsme si vyměnili modlitbu snoubenců, vlastnoručně napsanou na obrázcích našich křestních patronů, sv. Jiří a archanděla Michaela. Je fajn, že máme za patrony takové bojovníky! Po druhé otázce jsme si navlékli zásnubní prstýnky, které otec Marek nejprve požehnal, a po třetí otázce jsme si na znamení tohoto rozhodnutí podali pravou ruku. "Kéž Bůh dokončí dobré dílo, které ve vás započal!" zaznělo z úst otce Marka, a když jsme pak poklekli, ještě následující modlitba:

Bože, náš nebeský Otče, chválíme tě, že svěřuješ lidem dar lásky, aby se hledali, vzájemně nacházeli a vytvářeli jednotu v lásce a věrnosti. Pomoz i snoubencům Jirkovi a Míši, aby společně hledali tvou vůli, měli jeden druhého upřímně rádi a zachovali věrnost tobě i sobě navzájem. Ať se ti ve všem líbí a vnitřně dozrají k naplnění své lásky ve svátosti manželství. Prosíme o to skrze Krista , našeho Pána. Amen.

V kostele nebyli přítomni další snoubenci, kteří by nás přivítali, a tak jsme se vrátili na svá místa a po přímluvách, které byly zejména za Marianky a snoubence, jsme přinesli obětní dary. Při pozdravení pokoje jsme se pak s radostí políbili a setkání s Ježíšem ve svatém přijímání prožili s velkou radostí.
Po mši se navzájem seznámili naši rodiče a s nimi a s mou kmotřenkou Janou jsme zašli na kávu, abychom si také trochu popovídali. Opravdu krásný den. Kéž na něj vzpomeneme, když budeme prožívat chvíle těžší, a skutečně se s Boží pomocí snažíme o to, co jsme si před Bohem slíbili.

---

Sdílet

Autor: Míša Klímová | Vydáno dne 29. 10. 2012 | 5724 přečtení
Počet komentářů: 6 | Přidat komentář |

---

Vyhledávání

Ubytování v České KanaděKomorníkUbytování KunžakChata rybníkaUbytování větších skupinChata KomorníkChata Jižní ČechyPenzion skupinyChata Česká KanadaPenzion Česká KanadaUbytování StrmilovRybařeníChata na Samotě

Přihlásit se (upravit nastavení)
Zapomenutí hesla
Zrušení účtu

Odhlášení

Registrace nového čtenáře