Společenství čistých srdcí

Zatěžkávací zkouška na silnici

Kategorie: Články

Příhoda ze života - k zátěžovým situacím pro vztah může dojít úplně kdekoli.

Je podzimní neděle. Sluníčko se pomalu začíná sklánět k západu. Nasedáme s Jirkou do auta, abychom se po víkendu u mých rodičů zase vrátili domů na jih. Plánujeme, že si po večeři pustíme na počítači animovaný film. V tu chvíli ještě netušíme, že se bude večer odvíjet úplně jinak.
"Doprčic!" zvolá Jirka na křižovatce na samém kraji Brna - poté, co jsme ujeli asi 4 kilometry. "To je v háji!" První, co mě napadne, je, že u mých rodičů něco zapomněl. Důvod jeho projevu je však mnohem vážnější. "Kouří se z auta! A pěkně to smrdí!"

Zrak i čich mě ujistí, že má bohužel pravdu. Rychle křižovatkou projíždíme a okamžitě zastavujeme při kraji silnice, kde by z nás policisté vůbec neměli radost, kdyby nás viděli, ale nutnost tak velí. Jirka okamžitě otvírá kapotu, snaží se aspoň trochu zjistit, v čem je problém, a dlouze telefonuje - se spolupracovníkem, rodiči a po několika pokusech i se svým mechanikem, který alespoň udílí rady, protože dostat se do nějakého servisu v neděli večer je nereálné. A domů musíme - ráno jdeme oba do práce.
Chvilku si připadám bezmocná. Nemůžu Jirkovi nijak pomoci, protože o autech vím jen to, co jsem se dověděla v autoškole. To mi tady není moc platné. Ale moment! Opravdu nemůžu nijak pomoci? Můžu, potěším se tou myšlenkou, a vytahuji růženec. Nemusím nečinně sedět, než dojde k nějakému řešení!
Přibližně po hodině Jirka schovává telefon do kapsy, zavírá kapotu a sděluje mi, že zkusíme pomalu jet, přičemž se vyhneme dálnicím, a mechanik nám vyjede naproti, aby nás odtáhl. Bohu díky! Aspoň nějaké řešení!
Modlím se dál, zatímco Jirka sleduje chování auta a klikaté silnice mezi vesnicemi a městečky. Mezitím se úplně setmělo. Místy leží mlha. I přes pomalou jízdu musíme dvakrát zastavit, protože zlobivé součástky nedají pokoj. Dvakrát jdu s plastovou lahví pro vodu - jednou do restaurace a podruhé dokonce zvoním u domu. Tamější obyvatelé jsou tak hodní, že nám kromě vody na pití poskytují i lahev vody užitkové. Podávám Jirkovi bundu, protože s tmou přišel i chlad, dělíme se o něco na zub a otvírám pro něj náruč. Opravdu ho obdivuji. Za celou dobu přes jeho rty neprojde jediné hrubé slovo, nedává nijak výrazně najevo netrpělivost, nervozitu nebo hněv. "Všechno trvá, až se strhá!" - asi takto to bere. Je skvělý. Když nic jiného, je fajn, že se můžeme poznávat i v takovýchto zátěžových situacích.
Je už hodně pozdě večer, když se setkáváme s automechanikem. "Nakládá" naše auto, usedáme do toho jeho a do cíle se dostáváme ve 23:00, což není ještě tak strašné. Konec dobrý všechno dobré. Pane, díky!

---

Sdílet

Autor: Míša Klímová | Vydáno dne 22. 10. 2012 | 5041 přečtení
Počet komentářů: 0 | Přidat komentář |

---

Vyhledávání

Ubytování v České KanaděKomorníkUbytování KunžakChata rybníkaUbytování větších skupinChata KomorníkChata Jižní ČechyPenzion skupinyChata Česká KanadaPenzion Česká KanadaUbytování StrmilovRybařeníChata na Samotě

Přihlásit se (upravit nastavení)
Zapomenutí hesla
Zrušení účtu

Odhlášení

Registrace nového čtenáře