Společenství čistých srdcí

Roráty

Kategorie: Články

Adventně – vánoční příběh od Josefa Janšty.

Magdalenka chodí do páté třídy. Vyznačuje se nejen šikovností ve škole, ale také zbožností. Zkrátka dělá rodičům radost. A to zvláště nyní v adventě. V náboženství si zhotovila lampičku, tatínek do ní zavedl elektřinu a ona každé ráno vstává o půl šesté a se zářící lampičkou se vydává na cestu do kostela. Není tam sama. Několik dětí, ministranti a mládež se řadí do průvodu s hořícími svícemi a za zpěvu adventní písně se vydávají ztemnělým kostelem k oltáři. Magdalenka má tyto chvíle nesmírně ráda a nevadí jí, že spolu s ostatními svíčku zhasíná, když se chrám rozzáří elektrickým osvětlením. Vždyť Ježíš je světlo světa, které zaplašuje každou temnotu. A elektrické světlo je daleko silnější než její lampička.
I dnes budí maminka laskavým hlasem svou dceru. Venku je sychravo a občas prší. Snad proto je děvče k neprobuzení.
“Magdalenko!” volá již popáté maminka, “je ráno, kostelíček volá, lampička na tebe čeká.”
“Hm, hm,” ozývá se z postele.
Po pěti minutáchuž maminka ztrácí trpělivost: “Tak budeš vstávat nebo ne? Nikdo tě nenutí. Jestli chceš spát, tak lež. Ale šaška už ti tu dělat nebudu.”
Z postele je nejprve znovu slyšet ono “hm, hm”, ale po důrazném napomenutí dá děvče konečně najevo, že vstávat nebude.







Maminka ji znovu budí v sedm hodin. Tentokrát již nemá na vybranou, zda vstávat či nikoliv. Magdalenka vylézá z postele, ale mračí se na celý svět. Její první slova jsou: “Proč jsi mne nevzbudila?”
“Vždyť jsem u tebe byla snad deset minut,” zlobí se maminka.
“Mělas mě vytáhnout z postele.”
“Tak nakonec já jsem vinna tím, že tobě se nechtělo vstávat.”
“Nechtěla jsem vynechat ani jedny roráty,” zlobí se Magdalenka a její nálada se nezlepší ani po odchodu do školy.
I tam si všímá učitelka, že to není zdaleka ono děvče, jaké zná. Snaží se z ní vymámit příčinu tohoto stavu, ale dočká se pouze přidrzlé odpovědi: “Vy také nemáte vždycky nejlepší náladu.”
I po návratu domů myslí Magdalenka na to, že zradila své předsevzetí, že dnes nebyla mezi těmi, kdo prosili Pána Ježíše o Jeho příchod na zem.
Maminka si ji bere k sobě a důrazně jí domlouvá: “To, že jsi ráno nevstala, není žádný hřích, ale jak se teď chováš, to už hřích je.”
“Tak co mám dělat, když mě to tak mrzí.”
“Udělej dobrý skutek a všechno vyrovnáš. Pán Ježíš bude mít stejnou radost, jako kdybys ráno přišla na roráty.”
“Myslíš?”
“To nemyslím, to vím určitě.”
“Tak dobře, já nějaký ten dobrý skutek vymyslím,” souhlasí nakonec Magdalenka a zamíří do dětského pokoje.
Její zrak tam okamžitě padne na obrázek, který má pověšený nad svou hlavou. Je na něm nakreslený anděl strážný, jak převádí děvčátko a chlapce přes nebezpečný můstek, velmi úzký a bez zábradlí. Jak ráda má tento obrázek a jak často se u něho modlí! Ví však také, že jej má rád i její o dva roky mladší bráška. Kolikrát už obrázek po ní loudil, dával jí za něj všechno možné, ale ona vždycky odmítla. Nyní ví, jakým dobrým skutkem napraví ranní lenost. Dá svůj milovaný obraz Jirkovi a bude se chodit modlit k jeho válendě. Neváhá ani minutu. Sundává obrázek ze stěny a zavěšuje jej nad lůžko svého bratra. Nejprve zhodnotí svůj skutek smutným pohledem, ale pak se naplní její duše radostí. Cítí, že skutečně napravila svou ranní lenost a dokázala, že má Pána Ježíše ráda nade všecko.
Večer se pokouší mít radost, když její bratr objevuje obrázek nad svým lůžkem. Snaží se překonat bolest, když se Jirka vkleče u obrázku modlí “Anděle Boží”. Také si kleká a také zbožně vzývá svého životního průvodce. Stydí se kleknout si vedle brášky, a tak se dívá na svého anděla strážného z dálky. Když tatínek po modlitbě zhasne, nemůže usnout. Její obrázek jí tak moc chybí!







V dalších dnech již Magdalenka nevynechá ani jedny roráty. Pan farář ji nakonec pochválí slovy: “Protože jsi tak poctivě chodila, určitě prožiješ moc radostné Vánoce.”
A Magdalenka se těší. Na Štědrý den, večeři, koledy i dárky, i když neví, co dostane.
Když se jí maminka ptala na její přání, vždycky řekla, že by chtěla stejný obrázek, jaký dala Jirkovi. Několikrát přitom musela slyšet, že tento obrázek je po babičce a že takové se dnes nemalují. A tak se těší na nějaké hezké oblečení, určitě knížku a možná nějaký podobný obrázek anděla strážného. Snad si na něj zvykne.
Na Štědrý den se přece jenom nemůže dočkat večera, a když pak po večeři dozpívají koledy, vrhnou se s bratrem na dárky. Malého Jakoubka v této chvíli mezi sebe nepouštějí. Magdalenka si na svou hromádku dává krásnou sukýnku, halenku, tenisky a knihu o historii Ameriky. Ale má rozdělávat ještě jednu velkou krabici. Opatrně sundává papír, neboť je krásně zdobený. V krabici je další úhledně zabalený papír. Napětí se v děvčeti stupňuje. Balík skrývá podlouhlý malý balíček.
“Opatrně, ať to nepoškodíš,” varuje ji maminka.
Po rozbalení nemůže věřit vlastním očím. Několikrát mrkne a potom běží do pokojíku. Místo po obrázku nad Jirkovou postelí je prázdné. Běží nazpět do pokoje a tázavě pohlédne na bratra.
„Máš ho raději než já, tak jsem ti ho dal,“ vysvětluje jí Jirka.
Magdalenka má v duši radost, jakou snad ještě neměla. Běží ke své válendě a zavěšuje obrázek anděla strážného na jeho místo. Pak se na něj dívá, jak mu to sluší. Přichází maminka s tatínkem a společně se pomodlí „Anděle Boží“. Nádherné svátky Božího narození začínají pod ochranou Božího posla, ve štěstí a radosti, jak to předpověděl pan farář.

---

Sdílet

Autor: Míša Klímová | Vydáno dne 12. 12. 2011 | 5169 přečtení
Počet komentářů: 0 | Přidat komentář | | Zdroj: Záhada úsměvu a další příběhy, Josef Janšta, MC, Olomouc 199

---

Vyhledávání

Ubytování v České KanaděKomorníkUbytování KunžakChata rybníkaUbytování větších skupinChata KomorníkChata Jižní ČechyPenzion skupinyChata Česká KanadaPenzion Česká KanadaUbytování StrmilovRybařeníChata na Samotě

Přihlásit se (upravit nastavení)
Zapomenutí hesla
Zrušení účtu

Odhlášení

Registrace nového čtenáře