Společenství čistých srdcí

Šůty (3)

Kategorie: Články

Závěrečná část příběhu.

Těžká mlha ležela ještě na celém kraji a hustá tma pohlcovala celou ves, když u Krahulců vrzla vrata a ze dvora vyjel hospodář s prkeňákem, taženým párem strakatých volků. Nespal celo noc. Pozdě večer přivezl šůty z lesa a až do rána je počítal, do každého pytle jich odpočítal rovný tisíc. Patnáct pytlů jich veze, patnáct tisíc šůt po čtyráku, jaktěživ nevezl dražšího nákladu! Šest stovek uloží dnes ve spořitelně a ještě má doma na mlatě hromádku toho drahocenného zboží, jež se mu už do pytlů nevešlo. Nařídil, aby hned, jak se rozední, všichni zas vydali se do lesa, až se vrátí, pojede za nimi a zijtra znova do Domažlic. Zaveze lékárníka šůtami. Toť se ví, že to pod pukličkou nezůstane, chasa vyzvoní ve vsi, že chodí na šůty, i kam je sedlák vozí. Ale než se ve vsi vzpamatují, les bude dohola vysbírán, lékárník řekne "dost", protože on - Krahulec - uzavře s ním smlouvu. Raději mu sleví něco na pytli, jen aby on se stal výhradním dodavatelem, aby od nikoho jiného nekupoval než od něho, od Krahulce v Postřekově. Všichni je budou musit k němu vozit, postaví si na ně zvláštní kůlnu, snad se i domaká tajemství, kam je lékárník vyváží anebo co s nimi dělá, nenechá se dlouho okrádat, dovede přec sám sebrat smetanu s toho mléka, dodávat přímo, i kdyby to bylo až do Ameriky...
Tak si rozvažoval, klátě se u rohatých hlav klidných volků a pobízeje je horlivě k rychlejšímu kroku. Ani si nevšiml, jak líně vstává sychravý den, lesy že se kouří, jako by je zapálil, a šedé mraky že se válí pod nebem takřka na dosah ruky. Před městem spustil se hustý déšť a ten teprve ochladil rozpálenou hlavu Krahulcovu. Pocítil lezavou zimu, zapjal šerkovou kazajku, čepici přitáhl na uši a zhurta se rozehnal po spřežení: "Tak bijí, lenoši, bijí, máte s kopce, hnite se přece, nebo propučíme haž na kůži."
Vůz také brzy už drkotal po dlažbě a zamířil rovnou na náměstí k lékárně.







Laborant právě pečlivě zametl parketovou podlahu a nyní pozorně utíral prach po nábytku, když Krahulec s bičem v ruce postavil se ve dveřích a hlučně zavolal:
"Dyj Pánbů chčasný dobrýtro, tak huž sem tu, huž sem je přivez, patnáct pytlů jich máme po tisíci kusech."
"Co jste přivez?" otočil hlavu laborant a mrzutě se díval na loužičky špinavé vody, jež se tvořily kolem nohou ranního hosta.
"Šůty - samé šůty."
"Pan lékárník je objednal?"
"Toť! Včera mi vo ně říkal ha tak je vezu za tepla, než mu přejde chuť."
"Když si je objednal, to můžete být jist, že je také koupí, počkejte chvíli, přijde co nevidět."
"Vono se vám řekne: počkyjte! Hale venku prší, jen se cedí. Zavolijte ho! Dyť huž táhne na vůsmou, to se moh vyspat."
"E, nemohl. Dvakrát nás dnes v noci vzbouřili, ale když tak pospícháte, zazvoním vám naň, uvidíme, co vám řekne."
Labarant zmáčkl nepatrný bílý knoflíček a až dolů bylo slyšet, jak se v prvním patře rozhlaholil zvoneček. Chvíli to ještě trvalo, než se vzadu v lékárně otevřely dveře a ozval se mrzutý hlas: "Tak kohopak to už zas čert bere? Člověk aby nespal, nejedl, nepil, nekouřil, jen lidem sloužil. Copak chcete, nešťastníku?" udeřil na Krahulce, kterého nepoznal, ba na kterého už vůbec zapomněl.
"Já sem přivez jako ty šůty - víme - " rozjížděl se po tom láteření dost nesměle Krahulec.
"Nic nevíme, jaké šůty? O čem mluvíte?"
"Nu, včera přece sem tu bul pro kvapky."
"Sem chodí lidí! Kdybych měl všecky znát, musil bych mít hlavu velkou jako domažlická brána."
"Štěrbová z dílů tu bula, prodávala šůty."
"Fíí! Tudy na to," počalo svítat v pečlivě učesané a navoněné hlavě pana lékárníka. "Ano, už se pamatuji."
"Tak vidějí," zaradoval se sedlák, který už se lekal, že pan apatykář všecko zapře, jako když namaže, a on nemá svědka, aby ho žaloval a donutil klopit penízky. Štěrbová to, pravda, slyšela, ale ta je s lékárníkem jedna ruka, ta by za něho nesvědčila.







"Štyrák za jednu slíbili mi dát," osvěžoval proto rychle ústní smlouvu.
"Slíbil. Toť se ví, že slíbil. A co jsem slíbil, to také doslova splním."
"Vidět, že jsou muž."
"Každým coulem muž - tak pojďte, kdepak je máte?"
"Tady venku, před krámem na voze, patnáct pytlů jich mám."
"To je dobře, budu si moci aspoň vybrat - rozvažte mi třeba tenhle pytel."
Krahulec popadl pytel, opřel jej o sloup v podloubí, rozvázal provázek, přehrnul okraj a rozčepýřené šišky zaježily se na jeho povrchu.
"To je zbožíčko, co?" pochválil je Krahulec, aby dodal lepší chuti lékárníkovi, jenž se nějak podezřele usmíval.
"Krásné, jedna hezčí než druhá, ani nevím, kterou si vybrat. Tak, tahle se mi líbí," vytáhl náhle z pytle šůtu, velikou a rozježenou jako bačkoru, druhou rukou sáhl do kapsy a podával Krahulcovi - čtyrák.
Sedlák díval se chvíli vypoulenýma očima na ten červený peníz, jako by jej jakživ nebyl viděl, a neodvážil se po něm ani sáhnout. V duši klovalo se mu pracně na práh vědomí strašné, nejasné jakési tušení, že leze neopatrně do nějaké nastražené pasti. V tom se mu rozbřesklo, jako by ho palicí do hlavy udeřil, zapotácel se a vykřikl: "Jeminkote mankote, pane hapatykář, to chtíli jenom jednu?"
"Ano, jenom jednu, ta mi úplně postačí. Možná, že sám nevíte, jak taková jedlová šůta výborně ukazuje počasí; pověsím si ji na nit a podle toho, jak se točí, vlevo nebo vpravo, je-li suchá nebo mokrá, hned uhodnu, jaký vítr vane, prší-li nebo je-li hezky," klidně vykládal pan apatykář Prášil, až se mu od úst prášilo.
"Pro pět ran - vždyť já jim jich vezu patnáct tisíc," zaúpěl Krahulec, kolena se pod ním roztřásla, brada se mu leknutím klepala a po zádech šuměl mu mráz, až mu husí kůže jako krupice naskakovala po celém těle.
"Vy jste je spočítal?"
"Ba právě, že spočítal, na mlatě sem při lucerně sedíl ha celou noc haž do rána poctivě počítal. Žena, já, děti, chasa - šichni sme haž do tmoucí tmy včera sbírali, ba možná že i dnes v tom dešti bloudí po lesích s košíkem na ruce ha sbírají na hromadu šůty. Dyjť je to co řect, šůtu za štyrák! Komupa by napádlo, že chtějí jenom jednu? Cák já smutnyj člověk mám s nimi íčko dělat? Kampa je mám zavézt? Esli se s nima vrátím demů, budu pro smích celýmu Potřekovu, nebudu smět vystrčit hlavu mezi lidi" - roznaříkal se Krahulec.







Lidé se zastavovali a celé loubíčko před lékárnou už bylo nacpáno zvědavci.
"Cák se tam stálo?"
"Ňáký nechčestí asi."
"Snad někoho přejeli, stojí tam vůz," upozorňovali se chodci na protější straně náměstí a po chvíli už celý zástup obklopoval sedláka s lékárníkem.
Sychravý déšť padal vytrvale, crčel se střech do koryt, bublal v okapích, plechových rourách, bubnoval na rozpjatých deštnících, pleskal do tvrdé dlažby žulové, šlehal do oken, ale nikdo nedbal. Naopak, zvědaví měšťáci vybíhali z krámů, otvírali okna, půl náměstí za chvíli bylo vzhůru. Přiběhli sem od radnice i dva udýchaní policajti, zástupem klestil si namáhavě cestu četník s bajonetem, za ním v patách prodíral se redaktor místního týdeníku a všem v očích planula dychtivá otázka:
"Co se stalo?"
"Eh, co by se stalo? Nic se nestalo," osopil se lékárník na dotírajícího četníka.
"Tenhle člověk tu prodává šůty, já jsem si koupil jednu."
Kdosi se dal do smíchu, cítě v tom čertovinu.
"Cák za ně chcete?" optalo se současně několik koupěchtivých.
"Po štyráku je dám," vzpamatoval se Krahulec a jiskřička naděje počala v něm opět svítit.
"Zbláznil jste se? Neutekl jste z Dobřan? Jaképak to šůty asi jsou? Kdopak to jaktěživ slyšel - šůtu za štyrák?" ozývalo se z davu.
"Tuhle pan hapatykář mi ho dává."
"Tak honem berte, když dává."
"Dyž von chce než jednu, ha já mu jich přivez patnáct tisíc."
Zástup se hlasitě rozesmál a rychle se rozcházel. Pouze jednotlivci, na kůži promoklí, mrzutě, zklamaně reptali a křičeli na sousedy: "Nechoďte tam, přijdete už s křížkem po funuse. Žádné neštěstí senestalo. To zase ten zatracený apatykář odělal si z půli města blázny. Kupuje tam šůtu za štyrák."
Jako hrouda másla na slunci scvrkla se za chvíli kupa lidí a zbyli tu zase jen lékárník se sedlákem.







Volci na dešti teskně zabučeli touhou po teplé a suché stáji. Chlupy jim zimou stály na hřbetě jako jehly a špinavá voda tekla s nich hrkolíkem.
"To je váš potah?" zadíval se lékárník na spřežení.
"Čípak by bul?" vypjal se Krahulec.
"Šůty jsou taky vaše?"
"Šecko je mý, voli, vůz, pytle i šůty v nich."
"Jste tedy sedlákem?"
"To sem. Kryhulec z Potřekova sem, haby věděli."
"A to se nestydíte ujídat chudým lidem chleba?"
"Les je pro šecky," zabručel sedlák, když slyšel mluvit lékárníka navlas stejně, jako mluvila doma žena.
"Ano, pro všecky, kmeny pro bohaté, ale šůty a pařezy pro chudáky. Vás ne, ale vašich volů je mi líto. Chcete-li, zavezte mi šůty na dvůr. Platím pytel po zlatce, vám všk dám jenom osm šestáků, za všecky dvanáct zlatých, buď rychle berte, anebo se kliďte jinam."
Krahulec zaškrábal se za uchem, rozhlédl se zoufale po nebi, viděl, že se nepřestává kabonit, kousl proto zlostně do toho kyselého jablíčka a po chvíli už vysypával pytle v dřevníku pana lékárníka.
Když byl hotov, přinesla mu služka a na dlaň vypočítala dvanáct papírových zlatek. Krahulec však nastavenou dlaň s papírky nezavíral, a když se naň služka tázavě podívala, řekl klidně: "Eště to není šecko, dostanu eště čtyrák."
"Pán nic neříkal."
"Pán sem, pán tam, říkal - neříkal, šecko jedno, já muším dostat eště čtyrák," rozkřikl se zlostně Krahulec, vytřásal při tom pytle, opatrně je počítal a sbaloval. Služka zmizela, ale hned tu zas byla jako na obrtlíku.
"Pán povídal, proč jste nebral, když vám jej dával, teď že už si to rozmyslil, ale jednu šůtu že si smíte z hromady vzít."
Krahulec zlostně odplivl, sehnul se, popadl první šůtu, která mu přišla do ruky, strčil ji do kapsy a beze slova rozloučení vycouval na ulici.
Starý sedlák Krahulec sedí dnes na výměnku. Šůty se mu zošklivěly na věky věkův, nemůže je ani vidět, ani cítit. Jde-li do lesa a připlete se-li mu některá do cesty, kopne do ní dřevákem, ale nesehne se pro ni, i kdyby zlatá byla, a nikdo ho ničím tak nedopálí, jako nevinnou na pohled otázkou:
"Stryjče, začpa sou letos - šůty? Nevíte?"
"Za pohlavek," vyletí hned strýc do výše a už si plivá na ruku.
A je u nás jen málo tak odvážlivých lidí, aby se osmělili položit výměnkáři tuto pichlavou otázku.

---

Sdílet

Autor: Míša Klímová | Vydáno dne 12. 10. 2011 | 3937 přečtení
Počet komentářů: 0 | Přidat komentář | | Zdroj: Kalendář lidové demokracie 1985

---

Vyhledávání

Ubytování v České KanaděKomorníkUbytování KunžakChata rybníkaUbytování větších skupinChata KomorníkChata Jižní ČechyPenzion skupinyChata Česká KanadaPenzion Česká KanadaUbytování StrmilovRybařeníChata na Samotě

Přihlásit se (upravit nastavení)
Zapomenutí hesla
Zrušení účtu

Odhlášení

Registrace nového čtenáře