Miluj svého nejvzdálenějšího
Kategorie: Články
Každý z nás ať vychází vstříc bližnímu, aby to bylo k dobru společného růstu. (Řím 15,2)
Petr, můj soused, byl horník a žil se svým sousedem na poschodí - rovněž mladým horníkem - ve stálém sporu, obecně vzato, kvůli nepodstatným věcem. Jak často jsem už dělal prostředníka a věci urovnával! Jednou večer v neděli jsem se s ním potkal.
"Tak odkudpak?" zeptal jsem se. - "Ale, měl jste být přítomen," zvolal nadšeně, "měli jsme velikou manifestaci!" - "Manifestaci? O co šlo?" - "Demonstrovali jsme proti vykořisťování našich kolegů v Jižní Africe!" - "Podívejme se, o co vy se zajímáte!" - "A jak!" zvolal Petr vzrušeně. "Jsme s nimi plně solidární. Všichni jsou naši bratři." Bylo ještě možné pozorovat bouřlivý dech oné mocné manifestace.
"Ach Petře," odpověděl jsem radostně, "pak jistě půjdete dnes večer ještě k panu Lehmanovi a řeknete mu "bratře".
Tu z jeho tváře zmizelo nadšení. "Cože? Tomu chlapovi? Pomyslete, co si teď zase dovolil s odpadním košem - a to na mém parkovišti! Tomu dám ještě, co mu patří, tomu...!"
Odešel jsem smutný. Zase jsem si jednou uvědomil, jak velké je to, že v Bibli čteme: "Milovati budeš bližního jako sebe samého." Milovat "vzdálené", černé kolegy v Jižní Africe, to není těžké, alespoň ne slovy. Ale bližního - tady už to často skřípe. Ve skutečnosti to mohou jen ti, kteří otevřeli svá srdce Boží lásce, kteří se sami stali novými lidmi.
Sdílet
Autor: Míša Klímová |
Vydáno dne 01. 10. 2011 | 4260 přečtení
Počet komentářů: 0 |
Přidat komentář |
| Zdroj: Dobrá setba 1998