Společenství čistých srdcí

Promluva otce Marka při 11. setkání SČS

Kategorie: Bylo

Na faře ve Vranově nad Dyjí se od 23. do 25. 9. konalo další setkání SČS. Program byl pestrý a zajímavý. Myslím, že nejen mě, ale i další účastníky, zaujalo sobotní povídání otce Marka o duchovním životě. Pro ty, kteří se k tomu chtějí vrátit, i pro ty, kteří na setkání nebyli, jsou zde k dispozici některé myšlenky z této promluvy.

Stává se, že někteří lidé jako malí chodili do kostela a teď už nechodí. Jako malí byli hodně zbožní a teď už nejsou. Někteří zase dorostou jen do určitého stupně zbožnosti. Čím to?

Svatý Alfons z Liguori radí, jak na to a za co se má člověk modlit:
Když jsi před svatostánkem, řekni prvně hned dvě prosby... Když procházíš kolem kříže, řekni v duchu dvě prosby... Když jdeš kolem obrazu nebo sochy Panny Marie, řekni nejprve dvě prosby...

Jaké?
1. Aby rostla tvoje láska k Pánu Bohu.
2. Pros za milost vytrvat.

Když se někdo za něco modlí, tak si to taky vyprosí. A když si někdo vyprosí, aby měl čím dál víc rád Pána Boha, tak se bude Pánu Bohu pořád víc líbit, Bůh mu bude pořád víc žehnat, bude mít všechny důležité ctnosti, bude se líbit i lidem,...
Když se modlím za to, abych měl víc rád Pána Boha, je to cesta k vítězství! Když se to naučí člověk modlit už jako malý a bude to takto dělat celý život, tak třeba už v 10ti letech bude mít víc rád Pána Boha než někdo třeba v padesáti. A kdo má hodně rád Pána Boha, tak ví, jak moc je dobrý, a Pána Boha neopustí.
Modlit se za vytrvalost? Když si vymodlím, abych měl rád Pána Boha, tak to ještě posílím vytrvalostí. Mám pak vůbec šanci odpadnout od víry?
Pokud jsem však pravdivý, nebudu se modlit jen ústy, ale budu na tom taky pracovat tak, že to půjde poznat v mém životě. Mám-li rád Pána Boha, mám na něj čas – mám čas na modlitbu, na mši svatou, mám čas na vzdělávání se ve věcech Božích, mám čas na Písmo svaté,… - Mám-li rád , mám čas pro milovaného. Mám-li rád, tak chci to, co chce milovaný a nechci to, co nechce milovaný. Co chce milovaný? Abych zářil. Abych se mu podobal, abych byl Božím obrazem. Bůh je dokonalý, tak ho mám ve všem následovat. Nejsme schopni toho úplně dosáhnout, ale mám se o to aspoň snažit.
A abych podnikal to, co On nemá rád? Co to je? Hřích! Čím víc mám rád Pána Boha, tím víc u sebe samotného nesnáším hřích. Jestliže člověk miluje Boha, tak tím víc vidí, že On má rád všechny lidi. Tak se na ostatní pak budu dívat tak, jak se na ně dívá On a budu je mít rád, i když jsou to z mého pohledu někteří nepovedení dobrodinci.
Kdo má rád Boha, ten čím dál víc chápe, jak Bůh vesmír uspořádal. Kdo má rád Pána Boha, ten mu taky věří. Protože čím dál víc vidí, že ho nemá rád jen tak pro nic za nic, ale že Bůh to s ním myslí dobře. Kdo Mu věří, ten nemá strach, protože ví, že je v rukou Božích a tak čeho by se měl bát? Tak třeba zemřu, ale to bude nejkrásnější den mého života! Nebo z čeho mám mít strach? Kdo mi může uškodit? Kdo miluje Boha, nemá strach!





Kdo miluje Boha, ten zároveň nereptá. Nebudu říkat: „Bože, mám Tě rád,“ a zároveň naříkat, jak se mnou zachází. To nejde do sebe. Čím víc mám rád Pána Boha, tím víc vidím důvodů, k tomu, být mu vděčný. Kdo má Boha rád, ten na něj často myslí. Najednou má v hlavě myšlenky na Pána Boha a má vyřešený problém, že nemyslí na kdejaké blbosti. Myšlenky jsou u Boha.
Čím víc mám rád Pána Boha, tím víc jsem ochoten pro Něho obětovat a neptám se: „Zase se musím modlit?...“ Ale řekne: „Mohu ještě něco pro Něj udělat?“ I když je to oběť, tak se toho nebojí: Pro milého, nic těžkého.
Čím víc mám rád Pána Boha, tím víc jsem ochoten přijmout Jeho vedení. Dneska mají mnozí lidé Pána Boha rádi, ale jenom trošku, a pak mají věčně v něčem problém. Mají problém přijmout to, jak s nimi Pán Bůh zachází, zdá se jim, že na to nejsou podmínky, že to nejde, … Jak to? Všechno jde! Čím víc milujeme Pána Boha, tím míň ve všem vidíme problém a naopak si uvědomujeme, že na to nejsme sami.
Kdo miluje Boha, ten je nejen sám vnitřně silný, ale také je pro ty druhé oporou. Spousta lidí má takových problémů, ale jen proto, že to řeší na té nejnižší úrovni. Kdyby milovali Boha a řešili to v té vyšší úrovni, najednou jednak můžou být vnitřně svobodnější, pokornější a pak také můžou být posíleni tím, že vidí Boží řešení. P. Tyl, který byl za komunismu ve vězení, dokázal dozorce, kteří mu ubližovali, zahrnout do modlitby. Byl tak vnitřně svobodný, že ten člověk, který ho sebevíc ponižoval, nebyl v jeho očích hoden toho, aby se mu nějak mstil nebo byl proti němu. Není to fantastické?
Když někdo miluje Boha, tak to opravdu řeší život. Najednou vidí jedině přijatelná řešení – jen to, co se líbí Bohu. Např.: Vím, že bych si tady mohl vydělat velké peníze, ale musel bych pracovat v neděli a nemohl bych jít na mši svatou. Člověk, který miluje Boha, vidí, že některé věci se s Boží pomocí dají překousnout a jiné se musí rázně odmítnout. Také to řeší jinou věc. Když někdo hledá povolání: Bůh ví, co je nejlepší a když Mu budeš blízko, najednou to uvidíš taky.
Proč nemáme Pána Boha víc rádi? Protože to nepovažujeme za důležité. Zdá se nám, že to tak stačí a že víc to není potřeba. Proto to taky tak vypadá. Kdo má rád Boha, pro toho není nic těžké. Vždycky si najde čas, aby mohl udělat spoustu dobra. Kdo má málo rád Pána Boha, tak je pro něj všechno problém.
Považuji to za geniální radu: denně se mnohokrát – desetkrát, stokrát modli na dva úmysly: za to, abys měl větší lásku k Pánu Bohu a za to, abys měl ctnost vytrvalosti. Sám za sebe. Není to sobectví, protože když si to vyprosím pro sebe, o to víc budu dobrý a darem pro druhé.
Sv. Alfons je učitel Církve a na to bychom měli vzít skutečně větší zřetel. Radí, ať takto prosíme svého křestního patrona, biřmovacího patrona, oblíbeného světce, Pannu Marii, před svatostánkem, před křížem, po sv. přijímání - když máme Pána Ježíše v srdci: „Pane mám tady dvě prosby, na kterých mě hodně záleží a věřím, že i Tobě...“
Kdyby se nám toto podařilo zavést do našeho života, tak se dostaneme do dost velkého stupně svatosti. A když to naučíte někoho malého a povedete ho k tomu a budete se za to modlit s nimi, tak získá zdravý vztah, zvyk, a také vytrvá. A čím víc to objeví, že má rád Pána Boha, tím víc se o to bude chtít podělit. A kdo se o víru dělí, toho víra roste. Kdo se o víru dělí, ten dává tomu druhému to nejlepší, co může dát.

Jsem zvědav, kdo to vezme vážně. Kdo to totiž zavede do svého života, pro něho to znamená jednoznačné vítězství.

Je to tak klíčové, že pokud to člověk pochopí, tak má vyhráno a nenastane to, že někdo odpadne od víry nebo zvlažní ve víře a naopak se mu podaří dětem předávat víru tak, že si ji udrží a budou ji předávat dál.

---

Sdílet

Autor: Bohumila Hubáčková | Vydáno dne 29. 09. 2011 | 6784 přečtení
Počet komentářů: 0 | Přidat komentář |

---

Vyhledávání

Ubytování v České KanaděKomorníkUbytování KunžakChata rybníkaUbytování větších skupinChata KomorníkChata Jižní ČechyPenzion skupinyChata Česká KanadaPenzion Česká KanadaUbytování StrmilovRybařeníChata na Samotě

Přihlásit se (upravit nastavení)
Zapomenutí hesla
Zrušení účtu

Odhlášení

Registrace nového čtenáře