Společenství čistých srdcí

Ze života sv. Františka z Assisi

Kategorie: Zajímavé

Úryvek o pokušeních.

Rufin byl dalším bratrem v prvních dobách trvání řádu Menších bratří. Pocházel ze šlechtické rodiny "dei Scifi", byl tudíž příbuzným svaté Kláry, jež pocházela z téže rodiny. Byl to mládenec vynikajících mravů, který brzo po vstupu do řádu začal zářit mnohými ctnostmi, z nichž vynikala nesmírná trpělivost a čistota. Byla to duše Bohem vyvolená. Sám František o něm prohlásil: "Pán mi zjevil, že on je jeden z těch nejvěrnějších a nejčistších."
Rufin vynikal darem rozjímání a mlčení a také neobyčejnou skromností a zvláštní mocí nad zlými duchy, takže často pouhé jeho objevení se nebo vyslovení jeho jména dostačovalo k překažení jejich nekalých záměrů, nebo jejich vypuzení z posedlých. Sám František, když jednou byl na hoře La Verna nesmírně týrán a pokoušen od zlých duchů a viděl přicházet k sobě bratra Rufina, zvolal: "Počkejte, ďáblové, tento můj bratr zlomí vaši zlobu, neboť vás již dávno zná." A hle, nepřátelé lidského pokolení, jakmile spatřili svého nepřítele a pronásledovatele, rozprchli se na všechny strany. Ďáblové sami vyznali kdesi ústy posedlého člověka z Assisi, jak jim je hrozná přítomnost Rufina, jehož modlitby a dobré skutky je v pekle děsně tísní, jako lis vinnou révu.
Ale Rufin, metla zlých duchů, sám také mnoho snášel od zlého nepřítele, ano, častokrát se dal od něho i delší dobu klamat. Nejprve se jej totiž zlý duch snažil odvrátit od úmyslu vstoupit do řádu Menších bratří. Když se mu to nepodařilo, snažil se jej později svést z cesty řeholního povolání. Rufin chtěl sice několikrát prosit Františka o pomoc, ale ďábel mu počal namlouvat, že František, kterému tolik důvěřuje, je zcela prostým člověkem a nedovede ani sobě samému poradit a pomoci, natož pomoci jiným. Zlý duch mu radil, aby si raději zvolil způsob života starých poustevníků, že to bude pro něho užitečnější, nežli následování nevědomého novotáře a žebráka. Taková je ďábelská zloba! Rufin uvěřil svůdníkovi a kráčel vstříc neodvolatné záhubě. Po celý čtyřicetidenní půst, který František a jeho synové trávili v samotě, nedostavil se ke společným cvičením bratří. Zpočátku to bratři připisovali jeho lásce k samotě a mlčení. Když se ale ani na Zelený čtvrtek nedostavil k svatému přijímání, ačkoliv ho bratři dvakrát volali, a když bratřím řekl, že již není učedníkem Františkovým, nýbrž že si zvolil život poustevnický, skrze který dosáhne spásy rychleji než pod vedením dosavadního vůdce, počali bratři chápat, že se v mládenci velmi zklamali. Poznali zcela zřetelně hrozné nebezpečí, v němž se jejich bratr nalézá.
František dobře věděl o zkoušeném bratru a také o lsti zlého nepřítele, a proto se snažil Rufina přivést k poznání stavu, do kterého se dostal. Jak se zarmoutil, když Rufin tvrdošíjně na svém předsevzetí setrvával a dokonce se počal honosit, že se mu zjevují andělé, kteří jej řídí v duchovním životě. "Právě nyní, kdy s tebou mluvím," pravil Františkovi, "obklopují mě zástupy andělů, mezi nimiž vyniká jeden neobyčejnou krásou, a ti všichni mě posilují v započatém poustevnickém životě." František, když už si nevěděl rady, přikázal ďáblu jménem Božím, aby se Rufinovi ukázal ve své pravé podobě. Ta byla tak hrozná a odporná, že zbloudilý bratr pro tu chvíli byl ze svého omylu vyléčen.







Když totiž Rufin poznal, jak se nechal oklamat od zlého ducha, jenž na sebe vzal podobu anděla světla, pokračoval nějaký čas po cestě duchovního života pod Františkovým vedením. Takto činil obrovské skoky po cestě dokonalosti a svatosti, což zase popudilo k nenávisti zlého nepřítele. Ten jej chtěl opět odvrátit od této cesty, a proto mu vnukal myšlenku, že vše, co koná, není mu nic platné, protože jej Bůh určil k věčnému zavržení. Představoval mu, že učiní nejlépe, když zanechá svých řeholních cvičení a přísnosti života. Bylo to hrozné pokušení, které může člověka přivést až k zoufalství. Z počátku nevěnoval Rufin ďábelskému našeptávání sluchu a vykonával řeholní povinnosti tak pilně jako dříve. Když však pokušení neustávalo, zmocnila se ho sklíčenost a zármutek. Nejnebezpečnější přitom bylo, že se nesvěřil se svým pokušením duchovnímu otci Františkovi, i když je to nejjednodušší a nejpůsobivější prostředek k zahnání podobných pokušení. Slovo moudrého vůdce může osvobodit člověka od podobného soužení. Ta uzavřenost Rufinova usnadnila ďáblu duchovní boj, který vedl pomocí lži a klamu. Ďábel se totiž zjevil Rufinovi v podobě Ukřižovaného a říkal mu: "Ubohý bratře Rufine, pročpak se moříš modlitbou a pokáním? Vždyť nejsi v počtu vyvolených. Vím dobře, koho jsem předurčil a vyvolil. Nesmíš se v této věci radit se synem Petra Bernardona. Nesmíš mu věřit, kdyby ti řekl opak toho, co pravím, neboť ani on, ani nikdo jiný ti nemůže říct pravdu, s výjimkou mne. Proto si buď jist, že ty i on jste určeni pro věčné zavržení a že každý velice bloudí, kdo následuje syna Petra Bernardona." Po tomto klamném ujištění ztratil Rufin všechnu naději na záchranu a s ní zároveň všechnu lásku k Františkovi. Od této chvíle zůstal všelikému domlouvání zcela uzavřen.
Milosrdný Bůh se ale slitoval podruhé nad nešťastníkem, když zjevil Františkovi stav duše těžce zkoušeného bratra. Ihned tedy poslal František pro Rufina. "František mě nezajímá," zněla mrzutá odpověď. "Rufine," domlouval mu jeden z bratří, "nevíš, že František je jako anděl Boží, že pomáhá svou radou mnohým duším ve světě, a že i my jsme jeho přičiněním dosáhli milosti od Boha? Prosím tě tedy, pojď k němu, neboť jsi, jak je zřejmo, klamán zase od zlého ducha."
Naštěstí Rufin uposlechl a šel k Františkovi, který již zdaleka na něj volal: "Milý zlý bratře Rufine, komu jsi to zase uvěřil?" Aniž by se zeptal Rufina na jedinou věc, počal mu vypočítávat všechna jeho pokušení a ujišťoval jej, že zjevení, která měl, byla opět šalbou zlého ducha. Nakonec mu pak poradil, aby Pokušitele, jestliže se zase objeví, s potupou a hanou od sebe odehnal." "Neboť, Kristus," jak říkal, nezatvrzuje lidských srdcí, poněvadž jeho úlohou je, obměkčovat je. Něco podobného je jen dílem ďábelským, což ostatně jsi mohl sám poznat."
Rufin byl vyléčen. Když se mu zlý Pokušitel opět zjevil a činil mu výčitky, že přece zjevil svůj stav Františkovi, a znovu jej ujišťoval, že je navěky zavržen, odehnal jej od sebe s opovržením. Tato druhá porážka rozčílila ďábla takovým způsobem, že odešel s velkým lomozem a vztekem. Cestou tropil takový hřmot, že se zdálo, jako by se celá hora Subasio bořila, nebo že nastává soudný den. Ďábel ztratil duši, která již byla jeho, a proto měl příčinu k hněvu. Hned nato sám Spasitel se zjevil svému těžce zkoušenému synu, pochválil jej za to, že věnoval Františkovi sluchu a že zahnal ďábla od sebe. Aby jej ujistil, že toto zjevení není klamem, jako byla ta předešlá, žekl mu, že od této chvíle již podobná pokušení nebude nikdy mít, což se pak skutečně splnilo. Zjevení zmizelo a nebeská útěcha se rozhostila v srdci Rufinově, jež s radostí sloužilo Bohu.

---

Sdílet

Autor: Míša Klímová | Vydáno dne 12. 09. 2011 | 5722 přečtení
Počet komentářů: 0 | Přidat komentář | | Zdroj: Immaculata 5/2011

---

Vyhledávání

Ubytování v České KanaděKomorníkUbytování KunžakChata rybníkaUbytování větších skupinChata KomorníkChata Jižní ČechyPenzion skupinyChata Česká KanadaPenzion Česká KanadaUbytování StrmilovRybařeníChata na Samotě

Přihlásit se (upravit nastavení)
Zapomenutí hesla
Zrušení účtu

Odhlášení

Registrace nového čtenáře