Boží vůle nebo moje?
Kategorie: Duchovní život
Buď vůle tvá jako v nebi, tak i na zemi. (Mat 6,10)
Jednou z nejznámějších modliteb v křesťanstvu je tzv "otčenáš". Tuto modlitbu dal kdysi Pán Ježíš svým učedníkům. Mnoho křesťanů se ji dnes s úctou upřímně modlí. Nuže, jak je to s onou zvláštní prosbou "Buď vůle tvá"?
Vypravuje se, že jednou přišel k Martinovi Lutherovi přítel a naříkal si: "Vše je proti mně, všechna má přání jsou mařena, mé naděje troskotají a mé plány se kazí."
"To je, milý příteli, tvoje vina," odpověděl Luther.
"Moje vina? Jak to?"
"Nuže, proč se každý den modlíš "Buď vůle tvá"? Máš raději prosit: "Buď vůle má". Jinak musíš klidně přijímat, když Bůh jedná podle tvé modlitby."
Touto moudrou odpovědí trefil Martin Luther, jak se říká, "hřebíček na hlavičku". Jak rád se člověk dovolává Boží vůle, když se jedná o odpuštění hříchů! Podobně jako kdysi muž, který chtěl být uzdraven od malomocenství, na jehož přání odpověděl Pán slovy: "Chci, buď čist!" Ale přestává tím "dění se Jeho vůle"? Zde bychom se měli učit od Pavla, který se po svém obrácení ptal: "Pane, co mám činiti?" (Sk 22,10) Praví křesťané se těší na okamžik, kdy se před Pánem Ježíšem bude sklánět každé koleno na nebi i na zemi a bude se dít Jeho vůle. Ale kde jsou ti, kteří již dnes uznávají Jeho vůli a radostně ji činí?
Sdílet
Autor: Míša Klímová |
Vydáno dne 21. 08. 2011 | 4456 přečtení
Počet komentářů: 0 |
Přidat komentář |
| Zdroj: Dobrá setba 1998