Společenství čistých srdcí

Řeholní povolání

Kategorie: Zajímavé

Pár řádků z knihy "Ve škole svatého otce Dominika".

Jak krásné a veliké je takové povolání! Nejde však o nějakou osobní iniciativu. Jde o přijetí Božího volání, o odpověď na ně. Pán však k tomuto darování nikoho nenutil a nenutí. Není to cesta pro každého.
Pán však k tomuto způsobu života některé lidi volá. O každém platí to, co řekl apoštolům: "Ne vy jste si vyvolili mne, ale jsem si vyvolil vás. - Beze mne nemůžete dělat nic."
Řeholní povolání je tajemstvím a dílem milosti. Začíná touhou po čistém a svatém životě, po růstu v lásce - je spojeno s pokornou připraveností k oběti. Duše se ptá se svatým Pavlem: "Pane, co chceš, abych udělal/a?"
I Svatý Otec Pavel VI. si kladl při generální audienci otázku: "Co je to povolání?" a odpověděl:
"Povolání dnes znamená zřeknutí, znamená schopnost zaslechnout prosebné hlasy světa, hlasy duší nevinných, trpících, bez pokoje, bez posily, bez vůdce, bez lásky... Znamená pochopit tvrdé, ale úžasné poslání církve. Znamená být mladý; mít jasné oko a velké srdce: znamená přijmout jako životní program následování Krista - Jeho hrdinství, Jeho svatost, Jeho poslání dobroty a spásy. Je to ideál nejspravedlivější, nejvelkodušnější, nejlidštější, nejsvětější."
Jak bychom tedy stručně definovali řeholní povolání? Snad jako svobodné rozhodnutí dát se zcela Bohu, k němuž Pán duše zve, avšak nenutí. Stále tu platí: "Chceš-li..." A duše má svobodu toto volání přijmout nebo odmítnout.
Každého volá Pán za zcela jiných okolností. Jak se tito lidé od sebe různili! Byli mladí i staří, mimořádně nadaní i nevzdělaní, zaujímali ve světě vysoké postavení nebo byli prostí. Někteří šli přímou cestou k Bohu už od dětství. Jindy zase šlo o konvertity, kteří už mnoho hledali a mnoho poznali. Uvedeme tu jen několik příkladů:







Bl. Petra Gonzaleza, našňořeného kanovníka, usilujícího o kariéru, shodil kůň do bláta před očima davu lidí, kteří o tom začali dělat posměšné poznámky. "Vy jste se vysmáli mně, já se nyní vysměji světu!" Následoval vstup do dominikánského řádu a hledání zcela jiné velikosti. Starý životopisec také nezamlčuje, že se Petr Gonzalez už bál sám sebe a nedůvěřoval si. Poznal, že si sám nestačí.
Jindřich Kolínský zaslechl hlas, který se ho ptal: "Co jsi už opustil pro Pána?" Ulekl se, protože se mu zdálo, že nemá, co by odpověděl. Jiní opět začali myslet na to, kolik času už promarnili.
Někdo před svým rozhodnutím dlouho uvažoval a dlouho bojoval. Karel Foucauld se po svém obrácení rozhodl okamžitě a prohlásil: "Mé řeholní povolání začalo ve stejnou hodinu jako má víra. Jakmile uvěříme, že je Bůh, nemůžeme jinak, než žít pro Něho."
Helena Mostová, německá konvertitka z protestantství, se modlívala: "Můj Bože, miluji Tě nadevše!" Tu se jí vždy zdálo, jako by se jí kdosi ptal: "Opravdu?" Tím rostla její touha lásku dokázat. I pro ni to nakonec znamenalo dát Bohu vše, a tedy vstoupit do kláštera.
Známý francouzský spisovatel a filosof Maritain vstupoval do kláštera v jedenaosmdesáti letech. Nebyl to snad únik před některými těžkostmi nebo hledání klidu? Ne; jen touha dát se zcela Bohu.
Marmion vstoupil k benediktinům v době, kdy už byl šest let knězem a působil velmi úspěšně jako profesor v semináři. Rozmlouvali mu toto rozhodnutí. Odpovídal, že chce hledat "dobro poslušnosti" a získat tak bezpečnost a jistotu, kterou může mít jen ten, kdo se takto zcela dá Bohu. Řekl také: "Dokud jsem byl profesorem v semináři, nikdo mě neupozorňoval na mé chyby. V klášteře budu mít představené a spolubratry, kteří mi budou prokazovat tuto službu."
Kolik podobných příkladů bychom mohli uvést! Kolika různými cestami Bůh vedl ty, které si povolal! Jak podivuhodně si je připravoval! Často tu mělo vliv i zklamání. Vždy však šlo především o touhu odpovědět Boží lásce a žít jen pro Boha. Tak tomu bylo od prvních dob.
Aby se kdo vydal na tuto cestu, potřebuje touhu, rozhodnost a odvahu. Rozhodnost však tu neznamená snadnost. Často musí duše překonat veliké boje a zkoušky, ať už před vstupem do kláštera nebo po něm. Nejčastěji musí nejvíce bojovat sama se sebou.

---

Sdílet

Autor: Míša Klímová | Vydáno dne 18. 07. 2013 | 7665 přečtení
Počet komentářů: 0 | Přidat komentář | | Zdroj: Ve škole sv. Otce Dominika, S. M. Zdislava Černá OP

---

Vyhledávání

Ubytování v České KanaděKomorníkUbytování KunžakChata rybníkaUbytování větších skupinChata KomorníkChata Jižní ČechyPenzion skupinyChata Česká KanadaPenzion Česká KanadaUbytování StrmilovRybařeníChata na Samotě

Přihlásit se (upravit nastavení)
Zapomenutí hesla
Zrušení účtu

Odhlášení

Registrace nového čtenáře