Společenství čistých srdcí

Ne přísný kněz, ale milosrdný Bůh

Kategorie: Články

Ze života o svátosti smíření.

Snažím se chodit ke svátosti smíření pravidelně, plus mínus jednou za měsíc. Ovšem čas od času se mi stane, že pořádně "šlápnu vedle", takže je namístě dát si svědomí do pořádku co nejdřív. Tento problém nastal před několika dny. V duchu jsem si vynadala, jak jsem nemožná, pokusila se napravit, co šlo, a pak začala přemýšlet, že bych si asi měla zajít ke zpovědi. Ach jo! Nejlíp ještě ten den, protože příští dva dny se kvůli směnám vůbec do kostela nedostanu. Neděle večer... Došla jsem jako obvykle do kostela na nešpory. Pohled na rozpis bohoslužeb mě ovšem upozornil, že můj zpovědník nejméně na týden odjel. Ach jo! Povzdechnu si v duchu ještě jednou, když posléze zjistím, že z kněží, působících při tomto kostele, je přítomen jen ten, před kterým mám pořádný respekt a ještě nikdy jsem u něj u svátosti smíření nebyla. Co s tím? Při večerních chválách se snažím co nejvíc se soustředit - i proto, že "táhnu" levý chór, ale při adoraci, která navazuje, mi to zase v hlavě víří. Pokouším se vzbudit lítost.
"Evo, nevyhodí mě, kdybych ještě chtěla jít ke zpovědi?" ptám se po požehnání, když kněz s ministranty odejde do sakristie, starší kamarádky. "Nevím, taky ho nedokážu odhadnout," říká Eva váhavě. "Ale zkus to. Za zeptání nic nedáš. Když tě vyhodí, budeš mít pokání už dopředu," zažertuje. Ach jo! Odnášíme s Evou breviáře do sakristie. Dodávám si odvahy, přicházím ke knězi a s omluvou, že ještě obtěžuji, se ptám, zda by mi chvilku věnoval a vyzpovídal mě. "Dobře," zní vlídná odpověď. Překvapením a radostí zalapám po dechu. "Pojďte," vyzývá mě, abych ho následovala do zpovědní kaple. Zjišťuji, že mám pořádný strach. Klepu se jako před svou první svatou zpovědí - v duchu se mi ty chvíle vybaví. Třesoucím se hlasem vyznávám, co jsem vyváděla. Snažím se myslet na to, že více než přísnému knězi se vyznávám milosrdnému Bohu. Ale stejně... Nedostanu vynadáno? Ale což, nic jiného si nezasloužím...
Slova kněze jsou však vlídná a otcovská. Snaží se mi poradit. Už po první větě ze mě napětí zcela spadne. Zaplavuje mě vodopád odpuštění. Vycházím ze zpovědnice s obrovskou vděčností a s desátkem růžence za pokání. Pane, DÍKY!

---

Sdílet

Autor: Míša Klímová | Vydáno dne 18. 08. 2011 | 5358 přečtení
Počet komentářů: 2 | Přidat komentář |

---

Vyhledávání

Ubytování v České KanaděKomorníkUbytování KunžakChata rybníkaUbytování větších skupinChata KomorníkChata Jižní ČechyPenzion skupinyChata Česká KanadaPenzion Česká KanadaUbytování StrmilovRybařeníChata na Samotě

Přihlásit se (upravit nastavení)
Zapomenutí hesla
Zrušení účtu

Odhlášení

Registrace nového čtenáře