Společenství čistých srdcí

Bl. Klára Gambacorta (2)

Kategorie: Duchovní život

Druhá, závěrečná část životopisu.

Nový klášter a kostel při něm byl zasvěcen sv. Dominiku. Přešlo do něho jen pět sester z kláštera sv. Kříže. Sestra Filipa Albizio byla jmenována převorkou, sestra Klára podpřevorkou. Ve skutečnosti již od počátku vše řídila ona. Po smrti sestry Filipy se stala převorkou a zůstala jí až do smrti.
Oč usilovala a co zdůrazňovala?
Nechtěla nic nového. Chtěla jen žít tak, jak žily první sestry za vedení sv. Dominika. Kladla důraz na společný život a na chudobu. Žádná sestra si nesměla nic přivlastňovat. Ať toho přinesla do kláštera mnoho nebo málo, vše bylo společné. Ačkoli měla touhu po spáse duší a planula apoštolskou horlivostí, zavedla přísnou klauzuru. Věděla příliš dobře, kolik ztráty času a usebranosti a kolik jiných škod zavinily dlouhé a časté návštěvy v klášteře sv. Kříže.
Pečovala o slavnostní modlitbu božského oficia. Kladla důraz na poslušnost.
Zavedla všechny prvotní observance, avšak způsobem, který je pro dominikánský řád příznačný. Tak například ona sama jedla kuřata, když to její zdravotní stav vyžadoval. K starším a nemocným sestrám byla velmi ohleduplná.







Hlavní však, čím se vyznačoval život sester v klášteře sv. Dominika v Pise a čím se lišil od většiny ostatních ženských klášterů v té době, bylo studium. Sestra Klára vždy dbala o to, aby sestry měly často přednášky a aby měly dostatek knih.
Přitom si sestra Klára nikdy nemyslela, že by ji její kontemplativní povolání mohlo osvobozovat od zájmu o potřeby bližního. Měla několik spolehlivých lidí, kteří jejím jménem denně navštěvovali nemocnici a vězení a vyprávěli jí o vší bídě, kterou tam viděli. Ona pak ustavičně hledala možnost, jak pomáhat.
Okolnosti postavily ctnosti sestry Kláry do jasnějšího světla. Jakýsi blíže neznámý Jakub Appiano, který byl vychován v domě Gambacortů a zahrnut tam dobrodiním, zradil Petra Gambacorta a dohodnul se s milánskými, kteří Pise vypověděli válku. Petr Gambacorta byl zabit rukou zrádce, dva Klářini nejstarší bratři byli uvrženi do vězení, kde po týdnu zemřeli, pravděpodobně otráveni. Těžce zraněný a pronásledovaný nejmladší bratr Lorenzo hledal útočiště v klášteře sv. Dominika, avšak jeho vlastní sestra ho tam nevpustila do klauzury a on byl od pronásledovatelů dobit.
Nemohal jednat jinak. Šlo o bezpečnost sester jí svěřených. Jak jí bylo ve chvíli, kdy svého raněného bratra odmítala, ví Bůh.
Tyto události na sestru Kláru tak zapůsobily, že onemocněla. Její žaludek nesnášel žádnou potravu. Když ji znepokojené sestry prosily, aby řekla, nač by měla chuť, prohlásila, že by chtěla jídlo ze stolu pana Jakuba Appiana. Vyřídili to zrádci, který se jistě dobře pamatoval na Kláru, s níž vyrůstal. Nedal nic znát, neřekl k tomu nic a denně jí jídlo posílal. Kolik tu bylo lásky k nepřátelům a umění odpouštět! Jakub Appiano byl velmi brzy též zabit. A tu sestra Klára, která odmítla svého bratra, když prosil o vpuštění do klauzury, sama nabídla útulek v klášteře Jakubově vdově a jeho dvěma dcerám, které by se o to nikdy neodvážily požádat.







Po otcově smrti jí nastaly nové těžkosti. Její klášter, vždy malý a chudý, upadl do finančních nesnází. Sester bylo už čtyřicet, protože sestra Klára, která postulantky před jejich přijetím dlouho zkoušela a nepřijala nikdy žádnou, za kterou se sestry dlouho nemodlily, neodmítla pak nikdy takovou, která chtěla být učenlivou žákyní v tak vynikající škole dokonalosti. Bylo proto nutno přistavovat, pokud omezený prostor dovolil. Přes chudobu kláštera se zřekla dědictví, jež mělo klášteru připadnout po smrti dvou starších bezdětných manželů, a sama je přiměla, aby své síly i své jmění vynaložili na založení sirotčince.
Sestra Klára jistě měla promluvy ke svým sestrám a často je poučovala, napomínala a povzbuzovala, avšak z toho se nezachovalo nic. Měla také dost rozsáhlou korespondenci. Zachovalo se hodně jejích vlastnoručně psaných listů. Nejsou tak krásné jako listy sv. Kateřiny Sienské, jejich italština je méně dokonalá, je v nich plno pravopisných chyb. Tyto listy však říkají mnohé o bl. Kláře. Především ji ukazují jako starostlivou matku. Nestydí se žebrat, aby svým sestrám opatřila vše nutné a hlavně také knihy. Ve své apoštolské horlivosti posílá ty, kterým píše, na kázání bl. Jana Dominici i jiných slavných kazatelů té doby.







Projevuje neobyčejnou znalost Písma svatého a lásku k liturgii. Opakuje dost často: "Potřebujeme knihy. Jsme chudé na knihy." Podepisuje se často: "Sestra Klára, řeholnice sv. Dominika, chudá na ctnosti."
Píše: "Čtení naplňuje duši velkým světlem. Jak čtením, tak modlitbou získáváme poučení od Ježíše Krista a od svatých, abychom dosáhli milosti v tomto životě a slávy v budoucím."
Komu píše, každého vyzývá ke svaté zpovědi. Doporučuje: "Upírejte svůj zrak na Boha při všem, co děláte! Žijte tak, abyste se mohli těšit z Boží lásky v tomto životě i v budoucím! To je jediné štěstí. Bůh nás nestvořil proto, abychom našli své štěstí na tomto světě."
A opět se zmiňuje o čtení: "Dobrou četbou nakloníte svou duši k touze po blaženém životě." - Častá je výzva: "Milujte Lásku, která nás tolik milovala!"
Často též vyzývá k modlitbě k Duchu svatému: "Stačí toužit po Jeho darech, abychom jich dosáhli." Připomíná smrt.
O rozkolu se v jejích listech a v jejím životopise nemluví. Jistě však trpěla s církví, modlila se a přinášela oběti.
Tato reformátorka nikdy ze své klauzury nevyšla, avšak její vliv sahal daleko. Její sestry založily klášter Božího Těla v Benátkách a později i kláštery v Janově a ve Florencii. Mnoho dalších klášterů si posílalo do Pisy své postulantky na vychování. Byla doba, kdy se sestrám II. řádu v Itálii lidově říkalo "sestry pisánské". Lidé prohlašovali: "Tyto sestry žijí jako andělé!"
Bl. Klára, tato hrdinka lásky k nepřátelů, zemřela v sedmapadesáti letech o velikonočním pondělí 17. dubna 1419. Po její smrti se její sestry nedokázaly za ni modlit "Requiem aeternam", ale jen "Gloria Patri...". Docházelo k zázrakům. Z ostatků vycházela vůně. Pius VIII. proto Kláru blahořečil.

---

Sdílet

Autor: Míša Klímová | Vydáno dne 01. 08. 2011 | 4841 přečtení
Počet komentářů: 0 | Přidat komentář | | Zdroj: Dějiny řádu kazatelského I., s. M. Zdislava Černá O.P.

---

Vyhledávání

Ubytování v České KanaděKomorníkUbytování KunžakChata rybníkaUbytování větších skupinChata KomorníkChata Jižní ČechyPenzion skupinyChata Česká KanadaPenzion Česká KanadaUbytování StrmilovRybařeníChata na Samotě

Přihlásit se (upravit nastavení)
Zapomenutí hesla
Zrušení účtu

Odhlášení

Registrace nového čtenáře