Společenství čistých srdcí

Bl. Klára Gambacorta (1)

Kategorie: Duchovní život

Zajímavá, méně známá osobnost Kazatelského řádu.

Hertling ji nazývá ve svých Církevních dějinách "Svatou Terezií dominikánek." Rozdílů ovšem je tu mnoho; hlavně ten, že bl. Klára založila jen jeden klášter, ve kterém skrytě žila a zemřela. Její vliv však daleko přesahoval hranice tohoto kláštera.
Klára, křestním jménem Theodora, nazývaná obvykle Tora, se narodila pravděpodobně ve vyhnanství v době, kdy v celé Itálii vládly nepokoje. Byla nejmladším dítětem a jedinou dcerou pisánského měšťana Petra Gambacorty. Měla pět bratří.
Když jí bylo sedm let, došlo k převratu v Pise a otec se tam směl vrátit. Stál pak celých čtyřiadvacet let v čele pisánské republiky, což byla na tehdejší poměry doba nezvykle dlouhá.
Otec jako prozíravý politik zasnoubil svou sedmiletou dceru s bohatým měšťanem Šimonem Massa. Chtěl tím upevnit mír. Tory se nikdo neptal, co tomu říká. Ona sama ještě tehdy neměla dost odvahy, aby se postavila proti rozhodnutí svého otce, a také by jí to asi málo pomohlo. Přesto však již v té době alespoň při mši svaté odkládala krásný prsten, který jí daroval její snoubenec, a prohlašovala: "Ty víš, že nechci jiného snoubence, než Tebe, Pane Ježíši Kriste!"
Není známo, kdo ji uváděl na cestu lásky Boží, avšak Tora se již jako dítě v přepychové paláci, v němž vyrůstala, přísně postila a nedopřávala si nikdy žádné ovoce. Také již v otcovském domě začala nosit pod nádhernými šaty, které jí otec opatřoval, žínici.
Již jako dvanáctiletá musela přejít do domu své tchyně, kde byla obklopena ještě větším přepychem. Tehdy se ještě nebránila. Uměla si však uhájit svá zbožná cvičení i svůj způsob života. Našla si přítelkyně v starších ženách, kterým pomáhala obsluhovat nemocné. Její láskou byli chudí. Ze začátku měla v domě své tchyně ke všemu volný přístup a mohla jim volně rozdávat, avšak když ji její tchyně lépe poznala, začala před ní cennější věci zamykat a říkala jí: "Ty bys vše rozdala!"







O Šimonovi není známo vůbec nic. Je tu tolik nejasností, že dokonce i Bollandisté zastávali názor, že Klára patří mezi panny. Byla prý slabá a čekalo se s dokonáním manželství, až zesílí. Proto prý Šimon dlel mimo Pisu a v době jeho smrti byla Tora v otcovském domě. Později se však zjistilo, že Šimon zemřel doma, a bl. Klára byla liturgicky zařazena mezi vdovy. Šimon pravděpodobně podlehl některé epidemii, které se ve 14. století často střídaly. Klára byla nemocná spolu s ním, a proto si ji otec vzal domů.
Pylo jí 15 let, když ovdověla. Ležela ještě nemocná, když Šimon zemřel. Báli se jí tuto zprávu oznámit. Ona však sama vytušila, k čemu došlo. Zůstala klidná. Otec s neuvěřitelnou pohotovostí začal pro ni vyjednávat další sňatek. Tentokrát však již jeho dcera nemínila ustoupit. Ostříhala si vlasy, oblékla chudé šaty a snášela trpělivě matčinu rozmrzelost i poznámky svých švagrových nad tímto počínáním.
Odvahy jí dodala sv. Kateřina Sienská. Seznámila se s ní osobně za svého pobytu v Pise a nyní jí poslala dva listy. Zřídkakdy asi měly podobné listy čtenářku pozornější.
Tora projevila neobyčejnou ráznost a rozhodnost. Začala vyjednávat prostřednictvím své služebné, která se rovněž chtěla stát řeholnicí. Potají odešla ke klariskám o svátku svatých apoštolů Petra a Pavla. Téhož dne měla obláčku a dostala při ní nové jméno: sestra Klára.
Její radost nad tím netrvala dlouho. Tořini bratři se vypravili s ozbrojenou tlupou ke klášteru a klarisky poslaly samy sestru Kláru pryč, aby se předešlo většímu zlu. Odešla tedy s bratry, avšyk hábit neodložila a také sestrou Klárou už chtěla zůstat a také zůstala.
Doma ji otec nechtěl ani vidět. Nařídil, aby byla jeho dcera uzavřena a přísně střežena. Zamkli ji tedy v jakési komůrce, která byla spojena malým okénkem se sousední místností. Tímto okénkem jí bylo podáváno jídlo. Přitom k ní byli její příbuzní tak tvrdí, že se jí ani o lůžko nepostarali.
Sestra Klára měla nyní dost samoty a mlčení, po kterých dříve často marně toužila. Zůstala v oné komůrce uzavřena pět měsíců. Po celou tuto dobu vytrvala v modlitbě a ustavičném spojení s Bohem přes všecku vyprahlost a jiné obtíže. Nikdy o nic neprosila, nikdy si na nic nestěžovala. Mezitím onemocněla její matka. Vše v domě se začalo točit kolem nemocné a na sestru Kláru zapomínali. Zašli v tom tak daleko, že jí někdy ani jídlo nedonesli. Nejtěžší však jí bylo, že nemohla jít na mši svatou a přistoupit ke svátostem.
Jen jednou jí v tom za celou dobu jejího zajetí její švagrové vyhověly. Musela jim ovšem slíbit, že se zase hned vrátí. O svátku sv. Dominika využily nepřítomnosti Klářina otce a bratrů a otevřely jí její komůrku.
Šla do kostela k dominikánům, vyzpovídala se tam a přistoupila k svatému přijímání. Již tehdy jí dal Bůh jasně poznat, že ji nechce mít klariskou, ale dominikánkou.







Pět měsíců bylo tedy s Klárou jednáno jako se zločincem. Obstála v této zkoušce. Prozřetelnost Boží ji zakončila tím, že do Pisy zavítal biskup Alfons Vadaterra, bývalý zpovědník sv. Brigity Švédské a zároveň i její žák, se kterým se Petr Gambacorta dobře seznámil při své pouti do Svaté země. Poznal u sestry Kláry, kterou měl přimět k poslušnosti, pravé známky Božího volání, a ujal se její záležitosti.
A tak jí otec nakonec sám vyjednával přijetí v klášteře sester dominikánek svatého Kříže a slíbil jí, že pro ni založí nový klášter.
Obláčka byla slavná, protože to otec vyžadoval. Po ní čekaly sestru Kláru nové těžkosti. V klášteře, do kterého vstoupila, byla uvolněná kázeň. Šlo spíše o jakýsi ústav pro zbožné paní, které se sice někdy společně modlily, ale jinak si šly každá svou cestou a o ostatní se nestaraly. Tak se stalo, že v tomto klášteře žily sestry bohaté i chudé, sestry prací přetížené i sestry, které dělaly jen to, co chtěly. Tento klášter byl nazván rájem pro vlažnost a prostřednost.
Sestra Klára tím jistě byla zklamána, avšak nedala se odradit. Začala nosit chudý, záplatovaný hábit, i chudé střevíce. Musela o tom vyslechnout různé poznámky. Jen sedm sester se v tomto klášteře našlo, které to myslely s chudobou vážně a chtěly mít vše společné.
Více než čtyři roky zůstala sestra Klára v tomto klášteře. Opět Boží Prozřetelnost chtěla, aby měla možnost získat zkušenosti, které jí později měly prospět. Zatím jí zemřela matka a otec se zakládáním nového kláštera nespěchal. Znovu se oženil a měl jiné starosti. Nevlastní matka sestry Kláry se však stala její spojenkyní a založení urychlila.

---

Sdílet

Autor: Míša Klímová | Vydáno dne 29. 07. 2011 | 5009 přečtení
Počet komentářů: 0 | Přidat komentář | | Zdroj: Dějiny řádu kazatelského I., s. M. Zdislava Černá O.P.

---

Vyhledávání

Ubytování v České KanaděKomorníkUbytování KunžakChata rybníkaUbytování větších skupinChata KomorníkChata Jižní ČechyPenzion skupinyChata Česká KanadaPenzion Česká KanadaUbytování StrmilovRybařeníChata na Samotě

Přihlásit se (upravit nastavení)
Zapomenutí hesla
Zrušení účtu

Odhlášení

Registrace nového čtenáře