Společenství čistých srdcí

Jak proniká zlo do našeho srdce

Kategorie: Pro inspiraci

Bylo řečeno, že ke hříchu dojde jen tehdy, dá-li člověk svobodný souhlas, který spojí se špatnou myšlenkou. Ale jak můžeme bezpečně vědět, zda jsme svobodně souhlasili, či ne?

Některé skrupulózní osoby při zpovědi vyznávají, že "měly špatné myšlenky", ale nedokážou odpovědět na otázku, zda s nimi souhlasily, či ne. Dávní mnichové věděli, že taková nejistota velmi škodí pokoji v duši. Proto navrhovali důkladný rozbor myšlenkového pochodu, k němuž dochází při vnitřních pokušeních. Obvykle se rozlišuje pět období pronikání špatnosti do srdce: 1. navádění, 2. rozhovor, 3. boj, 4. souhlas, 5. vášeň.
To jistě vyžaduje vysvětlení.

A co je navádění?

Tento první stupeň se také nazývá "kontakt, styk". Je to první obraz, pocházející z fantazie, první myšlenka, první podnět. Tak například nějaký lakomec vidí nehlídané peníze a napadne ho: "Mohl bych si je schovat." Tímtéž způsobem se nám mohou vtírat tělesné obrazy, myšlenka, že jsem lepší než všichni ostatní, podnět nechat práce atd. V tomto případě ještě nic nerozhodujeme, prostě zjišťujeme, že se nám nabízí příležitost konat zlo, a zlo se nám představuje v líbivé podobě. Nováčci v duchovním životě dostanou strach a vyznávají, že "měli špatné myšlenky" i v kostele a během modlitby. Vypráví se, že svatý opat Antonín zavedl jednoho svého žáka, který si hořce stěžoval na své špatné myšlenky, na terasu a poručil mu, aby chytil vítr rukama. A po chvíli mu řekl: "Nemůžeš-li chytit vítr holýma rukama, tím méně ovládneš špatné myšlenky." Chtěl tak ukázat, že v tomto prvním navádění není ještě žádná vina a že se jej nebudeme moci zbavit, dokud budeme žít. Podobá se mouchám, které nás tím více obtěžují, čím více se stáváme netrpělivými.







A co znamená "rozhovor"?

Tento stupeň připomíná v knize Genesis 3. kapitola, když Eva začne rozhovor s hadem. Nevšímáme-li si prvního ponoukání, odejde, jak přišlo. Ale člověk to běžně nedělá, spíše se nechá provokovat a začíná uvažovat. Tak si řekne ten lakomec: "Vezmu-li si ty peníze, uložím je do banky." Pak ho ale napadne, že to není čestné a kromě toho je to nebezpečné. Co když by se o tom někdo dověděl? A tak myslí na to, že by bylo lepší celou věc utajit. Není však s to nic rozhodnout, ale ta věc s penězi mu vězí celý den v hlavě. Totéž se stává tomu, kdo se na někoho rozčílil. Dlouhou dobu se zabývá tím, kdo ho tak rozhněval. Představuje si, jak by ho zbil, urazil, jak by mu pak velkodušně odpustil, pak zase uvažuje, co by mu mohl provést... zapomene na to teprve po nějaké době. Jaká vina je v těchto vnitřních "rozhovorech"? Kdo nic nerozhodl, nemohl zhřešit. Ale kolik času a kolik životní energie se ztrácí těmito nesmyslnými vnitřními "rozhovory"!







Proč je boj teprve na třetím místě?

Jsme na třetím stupni. Po dlouhém rozhovoru se myšlenka zahnízdila v srdci, nedá se lehce vypudit. Smyslný člověk má fantazii tak prosáklou nečistými obrazy, že se jich nedokáže zbavit. Ještě je svobodný, nemusí souhlasit. Může a má z tohoto svého boje vyjít vítězně, ale stojí to velkou námahu: musí bojovat. Jeho vůle musí stát pevně, musí sám sobě opakovat: "Cítím, jak mě silně přitahuje hřích, a přece nechci souhlasit, svobodně rozhoduji opak a jsem s to odolávat."

Co to je souhlas?

To je čtvrtý stupeň. Kdo prohrál boj, rozhodne se vykonat při první příležitosti to, co mu vnuká špatná myšlenka, dá svůj svobodný souhlas ponoukání špatnosti. V tomto stadiu dochází ke hříchu v pravém a vlastním slova smyslu. I když se hřích navenek neuskuteční, zůstává v nitru. Morálka to nazývá "hříchem v myšlení". Bohužel lidé nedostatečně informovaní a nezkušení matou pojmy. Myslí si, že je hříšné již jen pomyslit na hřích. Tak se takoví lidé stávají skrupulózními a vyznávají při zpovědi, že se nedokážou zbavit "hříchů myšlení". Jak vyjít z tohoto zmatku? Je třeba umět se zastavit a říci si: "Co cítím, přitažlivost ke hříchu? Líbí se mi to? Cítím, jak mě to velmi přitahuje, abych to učinil? Udělám to? Ne! Rozhodnu se to neudělat." Toto poslední rozhodnutí nás musí utěšit. Ve chvíli, kdy jsme je učinili, objevili jsme svou svobodu. Člověk je tím, co rozhodne, a ne tím, k čemu ho přitahují smysly. V takových chvílích, kdy dá svobodný souhlas ke zlu, zakouší také hřích.







A co je vášeň?

Je to poslední, a také nejtragičtější stupeň. Kdo podlehne špatným myšlenkám, často postupně oslabuje svůj charakter. Tak vzniká stálá náklonnost ke zlu, která se může stát tak silnou, že je velmi obtížné jí odporovat. A právě vášeň dělá z člověka otroka pití, zneužívání sexu, bezuzdného hněvu atd. Lze říci, že svoboda u takového jednotlivce už je zničena? Na to jsou rozličné názory. Nedávno, jak někteří psychologové, tak často i někteří právníci, považovali lidi s velmi silnými vášněmi za nenormální. A neobviňovali je tedy z jiného než z přehnané slabosti. Naopak dávní Otcové, jako např. sv. Jan Zlatoústý, opakují těmto typům osob: "Stačí chtít!" Podle názoru Otců i vášnivý a slabý člověk zůstává člověkem, a tedy vůle není zcela potlačena. Jako by spala, a je tedy třeba ji vzbuit. V tomto smyslu je to problém zvláště aktuální i dnes, a to u těch, kteří zneužívají drogy.
Zkušenost ukazuje, že je třeba zvláštní kúru, aby se probudila a posílila vůle. Avšak je zapotřebí i mimořádné pomoci Boží milosti. Připomínáme, že jeden dávný mnich, vyléčený ze silné sexuální vášně, se považoval za zmrtvýchvstalého skrze Kristovu milost.

Opravdový hřích tedy nastává pouze ve čtvrtém stadiu?

Je dobré to zopakovat: Podmínkou opravdového hříchu je svobodný souhlas. To musí utěšovat skrupulózní, které děsí myšlenky a touhy po zlém a nezřídka vyznávají, že je měli, a kteří upadají do smutku, když se jim takové myšlenky vracejí i po zpovědi. Co tedy dělat, když cítíme, jak nás taková pokušení napadají? Musíme se zastavit a říci si: "Co chci dělat? Co rozhoduji? Před Bohem je člověk to, co svobodně chce, a ne to, co cítí proti své vůli." Objev vlastní svobody je velmi důležitý pro pokrok v duchovním životě.
Zůstává však pravdou, že zlé myšlenky, které přitahuji naši pozornost, jsou nepříjemné. Jak by se jim mohl člověk vyhnout? Za tímto účelem se duchovní lidé učí praxi, kterou nazývají pozornost nebo bdělost srdce nebo střízlivost mysli.

---

Sdílet

Autor: Míša Klímová | Vydáno dne 14. 07. 2011 | 7063 přečtení
Počet komentářů: 2 | Přidat komentář | | Zdroj: Cyrilometodějský kalendář 2001

---

Vyhledávání

Ubytování v České KanaděKomorníkUbytování KunžakChata rybníkaUbytování větších skupinChata KomorníkChata Jižní ČechyPenzion skupinyChata Česká KanadaPenzion Česká KanadaUbytování StrmilovRybařeníChata na Samotě

Přihlásit se (upravit nastavení)
Zapomenutí hesla
Zrušení účtu

Odhlášení

Registrace nového čtenáře