Společenství čistých srdcí

Sv. Hyacint a bl. Česlav

Kategorie: Duchovní život

Bratři, které sám sv. Dominik do řádu přijímal a pro řád vychovával. Zakladatelé polské a české provincie.

Je nutné upozornit, že se po těchto bratřích nezachovaly písemné památky. Jejich životopis napsal až po sto letech od jejich smrti krakovský kanovník Stanislav, u něhož je dnes zřejmé, že si nedělal příliš velké starosti o to, aby byl přesný a historicky spolehlivý. O mnohém z toho, co dříve bylo považováno za jisté, se proto dnes pochybuje.
Byli to spíše příbuzní než rodní bratři, jak se říkávalo dříve. Oba pocházeli ze šlechtické rodiny Odrowazů a stali se kanovníky, jeden v Sandoměři, druhý v Krakově. Získali si veliké vzdělání. Když se jejich strýc Ivo stal biskupem, doprovázeli ho při jeho cestě do Říma. Tam se seznámili se svatým Dominikem a s jeho novým řádem. Milost je přitahovala. Neváhali, opustili vše a rozhodli se, že budou následovat Pána Ježíše po způsobu apoštolů.
Vypravuje se, že sám biskup Ivo prosil svatého Dominika, aby mu dal pro jeho diecézi několik bratří. V celém řádě tehdy ještě nebylo nikoho, kdo by znal některou ze slovanských řečích. Svatý Dominik mu proto odpověděl: "Mohu vám vyhovět jen tehdy, vstoupí-li někdo z vašich průvodců do řádu."
Před Hyacintem a Česlavem se v tu chvíli otevřely dvě cesty: cesta bohatství i církevních hodností a cesta chudoby a poslušnosti v apoštolském řádu. Vyvolili si jednu z nich. A biskup Ivo, jejich strýc, nelitoval, že zdánlivě ztrácí dva ze svých nejvzdělanějších a nejhorlivějších kněží.
Zdůrazňuje se a je jisté, že sám svatý Dominik jim dal hábit a sám je poučoval o životě a cíli řádu a o řeholní observanci. Když se vraceli do své vlasti, odnášeli si v srdci kousek dominikánského života.
Jací byli ti dva? Jakou měli povahu? O tom se velmi málo mluví. Na tyto otázky není možné dát podrobnější odpověď hlavně proto, že se tito světci stali více než kdo jiný "druhými Dominiky". Chtěli se mu co nejvíce podobat a po celý svůj život o to usilovali. Osvojili si zcela jeho lásku ke kříži, k Nejsvětější Svátosti i k Panně Marii, jeho touhu po spáse duší, jeho apoštolskou horlivost, spojení mnišského způsobu života s horlivým studiem i kajícnost. Stejně jako on chtěli být chudí, čistí, pokorní, poslušní. Naučili se stejné důvěře v otcovskou Prozřetelnost Boží i stejné lásce k bližnímu, která se uměla dávat.
Kdy, kde a jak dlouho konali tito dva Poláci noviciát, není možno zjistit. Dříve se obyčejně říkalo, že již po půl roce složili své sliby a vydali se na cestu domů, a že cestou založili mnoho klášterů. Mluvilo se hlavně o Znojmu a Olomouci, a potom o Praze, kam prý odbočil bl. Česlav. Ve skutečnosti to tak snadné a rychlé nebylo. Šli pěšky a bez peněz. Jak se lišila tato jejich cesta z Říma od cesty do Říma!
Zdrželi se delší dobu ve Friesachu, kde již asi dva bratři byli před nimi, avšk ve stísněných poměrech. Friesach je dnes bezvýznamným městečkem, tehdy však tam byly velké doly na stříbro, a proto šlo o město důležité. Tam tehdy skutečně položili základy k společnému životu.







Moravou asi jen prošli, avšak seznamovali cestou ustavičně s novým řádem a pomalu mu tam připravovali půdu. V říjnu 1222 přišli do Krakova. 1. listopadu 1222 je město slavnostně vítalo. Ubytovali se však zatím jen u biskupa. Kázali, jako snad už dříve, avšak nyní měla jejich slova novou důraznost a přesvědčivost. Na jaře následujícího roku jim byl svěřen farní kostel Nejsvětější Trojice. O svátku Zvěstování Panny Marie 25. břzna začali tam řeholní život a slavnostní modlitbu božského oficia, kterou pak již nepřerušili. Znamená to, že do té doby získali již dosti noviců, takže měl kdo konat chórovou modlitbu i za jejich nepřítomnosti. Brzy měli v Krakově 100 bratří. Zdá se, že se zpočátku jejich výchově věnoval sv. Hyacint, který se od sv. Dominika naučil i jeho lásce k novicům.
Teprve pak se asi Česlav s Hyacintem rozešli. Česlav šířil řád a působil ve Vratislavi a v celém Slezsku, na Moravě a v Čechách. Hyacint působil mezi Prusy, Litevci, Rusíny a jinými národy, ještě i mnohem vzdálenějšími.
Česlav byl pravděpodobně starší. Teprve asi roku 1226 převzal klášter při kostele sv. Klimenta v Praze, kde tehdy působili i němečtí dominikáni. Snad je zakladatelem i kláštera olomouckého, který vznikljen o málo později. Když se roku 1228 osamostatnila polská provincie, byly k ní české kláštery připojeny. Prvním provinciálem této nové provincie se stal Gerard Vratislavský.
Česlavovi a Hyacintovi nedovolovala pravděpodobně misijní činnost, aby se tohoto úřadu ujali. Přesto byl i Česlav polským a tedy i českým provinciálem v letech 1232 až 1238.
I přitom však Česlav pěšky procházel krajem, všude kázal příkladem i slovem, vedl k pokání a k lásce k Bohu. Vpád Tatarů do Polska, k němuž za jeho života došlo, prožil ve Vratislavi. Všichni byli přesvědčeni, že toto město zachránily před Tatary jen "Česlavovy modlitby a slzy".
Ve Vratislavi bl. Česlav také zemřel a byl tam pochován, a to roku 1242. Před svou smrtí prý řekl bratřím, kteří se kolem něho shromáždili: "K nebeské výšině se dostanete jen po cestě, po které před námi šel svatý otec Dominik."
Klement XI. schválil úctu k bl. Česlavovi r. 1713.
Sv. Hyacint se stal největším misionářem ve 13. století. Boží Prozřetelnost skrze něho uskutečnila přání sv. Dominika působit na východě a na severu Evropy. Hyacint zahájil toto své působení v Krakově.
Nejprvě pak odešel do Kyjeva, kde plně poznával, jakou ránu zasadil církvi rozkol, protože tam musel čelit nenávisti fanatických pravoslavných mnichů. Prošel celou Haličí.







Již roku 1228 se vydal na cestu k pohanským Prusům. Působil tam s několika bratry, které si sám vychoval a připravil hlavně v Gdansku. Ve své misionářské horlivosti pak došel až na hranice Mongolska. Není možné vyjmenovat všechny kraje, kterými prošel a kde hlásal evangelium, všechny jeho námahy, všechny únavy, snášené pro Krista.
Při své misijní činnosti pečoval též ustavičně o šíření řádu. Kolik nových povolání získal více svým příkladem, modlitbou, kajícností, čistotou a pokorou než slovy! Je jisté, že byl též na několika generálních kapitulách řádu, a to až v Paříži. Kolik to bylo kilometrů ve službách Kristu a řádu!
Tak se tedy sv. Hyacint zapsal do dějin řádu jako apoštol a misionář. Je však znám též jako veliký ctitel Panny Marie.
Když začínal pracovat, věděl dobře, jak nesnadného díla se chápe. Prosil proto ustavičně Matku Boží o pomoc. Jednou tížila jeho srdce zvláště veliká starost. Tu se mu zjevila Panna Maria s Dítětem v náručí a s úsměvem mu řekla: "Raduj se, Hyacinte, můj synu! Neboj se ničeho! Jdi a kaž, a já ti budu pomáhat!"
A Hyacint se tedy nebál, šel a kázal. A hle, po letech přišla chvíle, kdy se mu zdálo, že je jeho celoživotní dílo téměř zničeno. Tataři obsadili Rusko a hnali se do Polska. Dobývali Kyjev, kde právě dlel Hyacint v klášteře, který založil. Viděl, že bude muset s ostatními před Tatary utíkat. Vzal tedy ze svatostánku Nejsvětější Svátost, aby nebyla zneuctěna, a odcházel s ní. Když šel kolem sochy Panny Marie, slyšel ji říkat: "Jakže, ty odnášíš Syna a Matku tu necháváš?" - "Jsi těžká, Matičko. Neunesl bych tě." - "Jen mě vezmi. Láska ti vše ulehčí." Poslechl tedy, vzal i sochu Panny Marie a přešel s těmito dvěma břemeny suchou nohou Dněpr.
Je pravda, že se o této příhodě v Hyacintově kanonizačním procesu nemluví. Otec generál Aniceto Fernandez však o tom v listě, psaném polské provincii, krásně říká: "Tyto dva poklady sv. Hyacint jistě po celý svůj apoštolský život nosil s sebou v srdci. Tam čerpal sílu a útěchu."
Po tomto vpádu Tatarů Hyacint pomáhal, kde mohl. Zemřel v Krakově o svátku Nanebevzetí Panny Marie 15. srpna 1257, tedy o 15 let později než bl. Česlav. Svatořečil ho až Klement VIII. 17. dubna 1594.

---

Sdílet

Autor: Míša Klímová | Vydáno dne 13. 07. 2011 | 6703 přečtení
Počet komentářů: 0 | Přidat komentář | | Zdroj: Dějiny řádu kazatelského I., s. M. Zdislava Černá O.P.

---

Vyhledávání

Ubytování v České KanaděKomorníkUbytování KunžakChata rybníkaUbytování větších skupinChata KomorníkChata Jižní ČechyPenzion skupinyChata Česká KanadaPenzion Česká KanadaUbytování StrmilovRybařeníChata na Samotě

Přihlásit se (upravit nastavení)
Zapomenutí hesla
Zrušení účtu

Odhlášení

Registrace nového čtenáře