Společenství čistých srdcí

Ruce

Kategorie: Články

Úvaha vězně z koncentračního tábora o tak obyčejné, ale přitom vzácné věci, jako jsou lidské ruce.

Koncentrační tábor Dachau byl evropským Babylonem. Na ploše několika čtverečních kilometrů bylo stěsnáno 27 národností se všemi odlišnými národními zvyky a způsoby života - a přece mezi všemi národy jsi nalezl ruce bratří s jejich podivným posláním.
Ruka vztažená - nejčastější zjev na místě bídy a hořkosti života, ruka vztahující se po soustu chleba, po zbytku cigarety. Ve všech jazycích mluvila tato ruka. A někdy se jen mlčky natáhla, jako ta Petrova. Když dostal kousek chleba, zašeptal svoje "Dankešén". Řekli jsme mu, aby nám neříkal "dankešén", že jsme Češi, Slované jako on. A Péťa začal chodit denně, jenom lačně natáhl ruku a z jeho očí více jak z úst splynulo vděčné "Spasibo".
Bylo mu třináct, když jej vzali Němci a odvlekli na práce k německému sedlákovi, který jej místo jídla štědře častoval ranami pěstí i holí. Podařilo se mu utéct. Jeho slabé nohy jej nesly do blízkého lesa a pak na východ blíž k jeho široké, rodné ruské zemi. Za pět dní našli četníci vyhladovělého hocha s opuchlýma nohama uprostřed polí. A potom to šlo rychle, několik formálních protokolů a malý Petr se dostává do koncentračního tábora v Dachau jako zločinec nebezpečný říši.
Lidské šelmy hákového kříže si vytvořily zoologickou zahradu z lidí, které uzavřeli do klecí z ostnatého drátu a pásli své sadistické pohledy na vyhublých vztažených žebrajících rukách.
A k této ruce patří ruka druhá - ruka dávající. Myslíte, že je možno někdy v životě zapomenout dárce, který vám dal kus svého srdce, kus svého života? Takový kousek chleba, ochotně podaný v době, kdy ležíš na dně života, od stejně hladového bratra v bolesti, je hluboko vryt do tvého srdce, a co živ budeš, nezapomeneš na ruku vpravdě křesťanskou, která dávala, aniž druhá věděla, co činí. Nemůžeš zapomenout na ruce dávající, které dokazovaly bratrství činu. Byl vyhlášený kolektivní trest kněžskému bloku. "Faráři budou potrestáni tím, že přídavek jídla pro pracující, tzv. Brotzeit, jim vydáván nebude," A v pracovním komandě ti kamarádi dají každý ze svého takový díl, že tvoří právě tvoji porci, o niž tě lágrové vedení oloupilo. A tak to činí denně, dokud trest není odvolán.
A jiná ruka posvátná je ruka dávající zdraví. Ruka lékaře, který nesměl vyzradit svoje povolání a tajně a pokoutně přinášel trpícím úlevy a vracel zdraví nemocným. Jak neobdivovat ruce apoštolů lásky, kteří dobrovolně odešli do otevřeného jícnu smrti, aby poskytovali tělesnou i duševní pomoc bratřím odsouzeným k smrti skvrnivkou? Tyfus řádí a kosí jednu oběť po druhé. Blok za blokem je napadán, mnohý již několikrát vymřel a znobu je doplňován kandidáty smrti. Není ošetřovatelů! Ti, kteří byli, vymřeli a noví se nehlásí. Mají doma ženu, starou matku, mají doma děti a chtěli by se pro ně zachovat. Jako když kapitán lodi ve Wolkerově Baladě o námořníku volá: "Kdo by chtěl smazat hřích či napraviti vinu - kdo by chtěl život posvětit velikým činem - nastup!"
A z kněžského bloku jdou ochotné ruce. Jde Josef Kos, mladý, zdravý, veselý - a hrdinný. Jdou jeho ruce, ochotné ke službě, k žehnání, k oběti... A tyto ruce zde za několik dní ztuhnou v mrtvolný klid a hrdinné srdce dotluče svou píseň mládí. - A jde druhý. Jdou ruce Bedřicha Hofmana, aby unavený zakrátko ve službě lásky k bližnímu se zmítaly v horečce tyfového blouznění.
I tyto ruce dávaly. Dávaly ošetření, požehnání Věčného a často poslední službu - zatlačení očí k věčnému spánku, když před tím daly posilnění duši polibkem Kristovy lásky svátostné.
A ruce k modlitbě sepjaté? Co je pochopitelnější? Vždyť nikdy nejsi Bohu blíž, než když trpíš.







A myslíte, že ruka rozhřešující je slabá? Dokud svítí slunko štěstí nad tvou hlavou, nedovedeš často ocenit její sílu. Ale stačí, ucítíš-li ruce napuštěné karbolem, stačí poznat tíhu nemoci, která se olovem zavěsí na tvé nohy - natož teprve džungli a močál koncentráku...
Byly ovšem i ruce zlořečené.
Ruka sobce, která neznala než sebe a dovedla sáhnout i na poslední hladové sousto, které jí nepatřilo.
Ruka bijící. Ne ruka esesmanů a jejich pomahačů v pruhovaných šatech heftlinských - u těch j to samozřejmé - ale ruka vězňů, která bila, místo aby dala chléb.
Koncentrační tábor je místo, kam svítí slunce hákovým křížem. A tento kříž zahaluje tábor do stínu smrti.
Přišel transport. Na apelplatze stál již několik hodin, než byly vyřízeny formality. Potom přicházeli nově příchozí na určené bloky. Jedni jdou volným krokem, jiní se potácejí, ostatní se sotva vlekou. Kdo nemůže jít, zůstává ležet na apelplatze. Ujmeš se jednoho z nich, vezmeš jej pod paží, zeptáš se na jméno, na národnost... "Tedy Slovinec..." a jdeš pomalu dál. Leč kroky jsou stále kratčí a kratší, a ten, jejž vedeš, je stále těžší. Ještě dva kroky, krok. Stojíš.
"Pojď, bratře, ještě pár kroků a budeš na bloku. Tam si odpočineš..."
Ticho. Dokonal. "A ruce bratří mých na prsou zkřížené..." ti mimoděk vyvstane v mysli a vzpomeneš na Otokara Březinu. Leč zde není zkřížených rukou při smrti. Ztuhlé ruce bratří leží bezvládně vedle těla. Vždy dva a dva v dřevěné truhle, bez rubáše, jsou na valníku po desítkách odváženi do krematoria. Jediným oblečením je jim lístek s vězeňským číslem, přivázaný k palci levé nohy.
Ani ty ztuhlé ruce nemají zde tradičního zkřížení na prsou...
Ruce Dachau žijí dnes jen v bolestných vzpomínkách a příšerách snů děsných nocí. Ne, ony nežijí jen ve vzpomínkách. Žijí v práci, kterou vykonaly v bratrském spojení s ostatníma poctivýma rukama v naší zemi od radostných květnových dnů čtyřicátéhopátého roku až dodnes.
Kéž Kristova trpící ruka žehná i nadále práci našich rukou, aby byly výkonné, aby byly poctivé, aby vytvářely opravdové materiální i duchovní hodnoty, aby nepřipustily opakování hrůz koncentráků, aby přinášely pokoj, radost a požehnání nám i budoucím.

---

Sdílet

Autor: Míša Klímová | Vydáno dne 09. 07. 2011 | 5349 přečtení
Počet komentářů: 0 | Přidat komentář | | Zdroj: Cyrilometodějský kalendář 1973

---

Vyhledávání

Ubytování v České KanaděKomorníkUbytování KunžakChata rybníkaUbytování větších skupinChata KomorníkChata Jižní ČechyPenzion skupinyChata Česká KanadaPenzion Česká KanadaUbytování StrmilovRybařeníChata na Samotě

Přihlásit se (upravit nastavení)
Zapomenutí hesla
Zrušení účtu

Odhlášení

Registrace nového čtenáře