Společenství čistých srdcí

Bl. Markéta Savojská (1)

Kategorie: Duchovní život

Některé ze sester Kazatelského řádu, např. bl. Imeldu, si Bůh povolal do II. řádu téměř v dětství. Jiné si dlouho připravoval. Mezi tyto druhé patří bl. Markéta Savojská, žákyně sv. Vincence Ferrerského i sv. Kateřiny Sienské, protože je jisté, že měla pečlivě opsáno nejméně 80 jejích listů a že je stále znovu pročítala.

Mnozí autoři tvrdí, že se Markéta, dcera knížete Amadea Savojského a jeho manželky Kateřiny Janovské, narodila již roku 1382. Avšak některé archivní doklady z poslední doby dokazují, že se narodila roku 1390. Tím jsou některé události z jejího života, zvláště sňatek, postaveny do zcela jiného světla. Markéta měla jedn jednu o něco mladší sestru Matyldu. Matka se pečlivě starala o obě své dcery. Byly považovány za radost rodiny. Zvláště Markéta byla velmi půvabná a usměvavá.
Brzy však ji potkala první těžká zkouška. Její milovaná maminka, která ji s láskou vedla cestou ctnosti, zemřela dříve, než jíbylo deset let. Matčina smrt vyvolala u dívenky pochybnosti o láskyplném vedení a řízení otcovské Boží Prozřetelnosti. Hrozilo nebezpečí, že zvlažní.
Právě tehdy měla možnost vyslechnout několik kázání sv. Vincence Ferrerského, učitele bázně Boží, a rozmlouvat s ním i soukromě. Těchto několik rozhovorů stačilo k usměrnění celého jejího dalšího života.
7. května 1942 zemřel neočekávaně v osmatřiceti letech i její otec. Poručníkem Markéty i její sestry se stal její strýc Ludvík Savojský, bratr jejího otce, který chtěl udělat konec ustavičným sporům a válkám s markýzem Teodorem z Monferraty. Vyjednával s ním a uzavřel dohodu, jejíž obětí se měla stát třináctiletá Markéta. Byla postavena před hotovou věc: měla se provdat za Teodora, ačkoliv velmi toužila po řeholním životě. Avšak i kdyby nebylo této touhy, bylo jistě třináctileté dívence nesmírně těžké, že se má provdat za devětatřicetiletého markýze, vdovce a otce dvou dětí.







Strýc jí však řekl, že se má obětovat pro dobro míru. Nenutil ji, avšak výmluvně jí líčil velké výhody, které z jejího sňatku budou mít všichni poddaní, sužovaní dlouhými válkami.
Markéta dlouho bojovala a byla zmatená. Nakonec řekla své "ano", ačkoli při tom měla slzy v očích. Byla přesvědčena, že Bůh chce právě od ní tuto oběť.
A tak 17. ledna 1403 došlo ke svatbě třináctileté Markéty se skoro čtyřicetiletým Teodorem.
Manželé pak sídlili většinou na zámku v Trino. Markéta se snažila být matkou dvěma nevlastním dětem, Gian Giacomovi a Žofii, ačkoli byli oba jen o málo mladší než ona. To nebylo to nejtěžší.
Markéta brzy poznala, že její manžel má tvrdou povahu, nakloněnou ke hněvu, že je nesnášenlivý a náladový. Snažila se ho mírnit ne slovy, ale příkladem a silou usměvavé a tiché pokory. Obklopovala svého manžela pozornostmi. Vždy byla tichá a trpělivá.
Všechno snášela, na vše hned zapomínala, nic nevyčítala, vždy byla vyrovnaná. Nikdy si nestěžovala, že semusela zříci své touhy po řeholním životě.
Ve věku, kdy jsou jiné dívky ještě zcela bezstarostné, pečovala o domácnost a o služebnictvo. Hlavně však se věnovala dětem. Snažila se jim nahradit mateřskou lásku a péči. Poučovala je a modlila se s nimi.
Pokud na ní záleželo, oblékala se vždy prostě, chodila navštěvovat chudé a nemocné a pomáhala, kde mohla. Sílu ke všemu čerpala v modlitbě.
Několik let zůstávala v ústraní a věnovala se většinou jen rodině. Od roku 1409 do roku 1411 byla se svým manželem v Janově. Právě v té době tam propukl mor. Markéta se ihned stala andělem blíženské lásky. Rozdala vše, co měla k dispozici, a byla přesvědčena, že by nedala nic, kdyby nedala sama sebe. Po celé dny navštěvovala nakažené morem, po celé noci se modlila. Začala konat veliké kající skutky, protože byla přesvědčena, že mor je trestem za rozkol a uvolněnost mravů.







Po dvou letech se opět ubytovala v Casale.
Dostalo se jí té radosti, že po skončení rozkolu mohla hostit na svém zámku Martina V., jediného papeže, a přijmout jeho požehnání.
Po patnácti letech roku 1418 ovdověla. Byla by nejraději hned odešla do ústraní, považovala však za svou povinnost, postarat se o své nevlastní děti. Žofie z Monferrata nebyla šťastná. Provdala se za nejstaršího syna cařihradského císaře Jana Paleogola, ale byla od něho po mnoha pokořeních zapuzena. S pomocí Janovanů se vrátila do vlasti. Její další osudy nám nejsou známy.
Když se i Gian Giacomo oženil, opustila Markéta Casale a uchýlila se do paláce v Albě. Bylo jí teprve třicet let. Marně ji nevlastní syn zdržoval. Do Alby s ní šel větší počet dvorních dam a dívek, přitažených jejím příkladem. Společně tam vedly život modlitby a pokání.
Z paláce se pozvolna stával klášter.
Markéta brzy po svém ovdovění složila slib, že se už nikdy neprovdá. Pilně pracovala. Žila chudě, její cela byla už tehdy prostá. Bůh se stal jediným cílem jejího života.
Do klidu tohoto nového způsobu života zasáhl nečekaně návrh Filipa Viscontiho, vévody milánského, aby se za něho provdala. Byl to hrubý válečník, který měl na svědomí několik zločinů.
Když mu Markéta odpověděla, že už se neodvolatelně zasvětila Bohu, sám vyžádal od papeže dispens od jejího soukromého slibu. Energicky odmítla. Získala si tak velikého nepřítele.
Sv. Vincenc Ferrerský se brzy po své smrti zjevil Markétě a povzbudil ji ke vstupu do III. řádu. Skoro by se tu někdo zeptal: Proč ne hned do II.? Proč se měla stát dominikánskou mniškou až v tak pokročilém věku? Asi proto, že měla být pro II. řád velmi dobře připravena.
Po prvních přípravách odložila Markéta své světské šaty, poslední stopu světského života, kterého se už dávno zřekla, a oblékla bílý hábit. Její družky ji následovaly. Tuto skupinu horlivých terciářek vedl učený a zbožný dominikán otec Manfréd.
Sestry rozdělily svůj den mezi modlitbu a skutky lásky a zachovávaly přesný denní pořádek.
V roce 1440 měla Markéta velkou příležitost projevit svou lásku a věrnost církvi. Její příbuzný Amadeus VIII. připustil, aby ho v Basileji zvolili z vzdoropapeže, a dal si jméno Felix V.. Markéta mu s velkou pokorou, ale zároveň i pevností, vytýkala tento skutek a přispěla tak k tomu, že roku 1499 Felix V. odložil tiaru a vrátil církvi jednotu a mír.

---

Sdílet

Autor: Míša Klímová | Vydáno dne 13. 06. 2011 | 4894 přečtení
Počet komentářů: 0 | Přidat komentář | | Zdroj: Dějiny řádu kazatelského I., s. M. Zdislava Černá O.P.

---

Vyhledávání

Ubytování v České KanaděKomorníkUbytování KunžakChata rybníkaUbytování větších skupinChata KomorníkChata Jižní ČechyPenzion skupinyChata Česká KanadaPenzion Česká KanadaUbytování StrmilovRybařeníChata na Samotě

Přihlásit se (upravit nastavení)
Zapomenutí hesla
Zrušení účtu

Odhlášení

Registrace nového čtenáře