Společenství čistých srdcí

Jeroným Savonarola (2)

Kategorie: Zajímavé

Druhá část životopisu.

Bratr Jeroným uměl pokárat každého, kdo si to zasloužil. Jeho přísným výtkám neušel ani vládnoucí rod Medicejský. Vyzval hlavu rodu Lorenza Magnifika, aby činil pokání. Vavřinec tyto výtky snesl mlčky. Když umíral, dal si k sobě přivolat převora od svatého Marka, bratra Jeronýma. Zůstalo tajemstvím, o čem spolu rozmlouvali. Je však jisté, že si Savonarola získal i svého největšího protivníka. Začalo se uskutečňovat Jeronýmovo mocné volání:
"Ježíš Kristus, Král králů a Pán pánů, chce být zvláštním Králem našeho města, a Jeho Matka Maria, vždy Panna, chce být jeho Královnou."
Místo světských písní, často nevázaných, začaly být všude zpívány písně duchovní. Matky konaly se svými dětmi společné modlitby podobně jako v klášteře. V mnohých domácnostech zavedli tehdy i čtení při jídle. Krčmy zely prázdnotou. Přestaly plesy a karnevaly. Ženy se začaly skromně oblékat.
Bratr Jeroným se zvláště věnoval dětem. Shromažďoval je na chodbách svého kláštera, mluvil k nim, učil je zpěvům. Později se mu někdy sešlo až pět tisíc dětí. Pak už chodby nestačily. Pořádal s nimi velkolepé slavnosti a průvody, při kterých měly nadšeně provolávat Krista za Krále Florenťanů.







K dětem byl vždy trpělivý a laskavý. Zabýval se také výrostky z ulice, kteří dříve bývali postrachem města. Děti měly také velký podíl na takzvaných "zbožných karnevalech". V letech 1496 a 1497 místo obvyklých maškarád děti procházely městem a sbíraly předměty, sloužící marnivosti a pověře. Lidé též sami přicházeli a přinášeli obrazy a knihy, škodlivé pro spásu duší, dále kostky, karty, líčidla a jiné předměty, v kterých si dříve renesanční Florencie libovala. Tyto věci pak byly páleny na náměstí za zpěvů a vyzvánění zvonů.
Dnes jsou právě tyto "zbožné karnevaly" Savonarolovi nejvíce vytýkány jako fanatismus. Není pravda, že by chtěl bratr Jeroným proměnit celé město v jediný klášter. Chtěl však návrat k prostému křesťanskému životu, proto káral přepych a nevázanost.
Šlo však o Florencii renesanční.
Nadšení mnohých brzy vyprchalo. Někteří lidé příliš lnuli ke svým klenotům a zábavám. Nejvíce nespokojenců bylo mezi těmi, kdo přišli o své bohaté výdělky. Přestávalo na ně působit ustavičné volání jejich proroka k pokání:
"Florencie, kolikrát jsem tě volal! Nechci od tebe nic, než abys konala dobro a stala se městem opravdu křesťanským. Nevděčná Florencie, kdyby Turci slyšeli to, co jsi slyšela ty, káli by se za své hříchy!"







Přesto měl úspěchy veliké a často i trvalé. Florencie byla tehdy nazvána branou do nebe. Vládly v ní mír a dobročinnost. Zámožní obchodníci si libovali v čtení Písma svatého.
Všichni ovšem nebyli stejní.
U některých nespokojenost vzrůstala.
Savonarola nikdy nechtěl vládnut a nikdy se nechtěl zabývat časnými záležitostmi. Avšak po smrti Lorenza Magnifika byl jeho syn Petr vypovězen z města a Savonarola byl proti své vůli zatažen i do politiky. Že se tomu bránil, nepopírají ani jeho nepřátelé. Mnozí lidé potají očekávali, že se za "Kristova království" budou mít dobře. Došlo však k hospodářské krizi. Bratru Jeronýmovi tím ubývalo obliby u lidu.
K tragickému konci Savonarolovu napomohla nejen tato situace ve Florencii, ale i jeho konflikt s papežem Alexandrem VI. - Borgiášem. O tomto papeži se mnoho píše a často se při tom zveličuje a zkresluje. Právě ti historikové, kteří ho nejvíce haní, dokazují, že od Petrova nástupce očekávají bezúhonný život. Vždyť Alexandr VI. nebyl horší než většina tehdejších panovníků. Bylo však někdy těžké vidět v něm "sladkého Krista na zemi". Mnozí to dokázali. Psali o něm s úctou ještě i po jeho smrti. Jiní však prohlašují, že "o Alexandru VI. je snadnější mlčet než něco skromného říci". Tuto větu mají ve svých poznámkách Bollandisté.
Alexandr VI. a Savonarola se nikdy nesetkali. Vyměnili spolu několik listů. Ještě v roce 1495 Alexandr VI. chválí převora u svatého Marka za jeho apoštolské působení a za dosažení nápravy mravů. Později však už pro něho Savonarola přestává být "milovaným synem".

---

Sdílet

Autor: Míša Klímová | Vydáno dne 30. 04. 2011 | 4307 přečtení
Počet komentářů: 0 | Přidat komentář | | Zdroj: Dějiny řádu kazatelského I., s. M. Zdislava Černá O.P.

---

Vyhledávání

Ubytování v České KanaděKomorníkUbytování KunžakChata rybníkaUbytování větších skupinChata KomorníkChata Jižní ČechyPenzion skupinyChata Česká KanadaPenzion Česká KanadaUbytování StrmilovRybařeníChata na Samotě

Přihlásit se (upravit nastavení)
Zapomenutí hesla
Zrušení účtu

Odhlášení

Registrace nového čtenáře