Novomanželé
Kategorie: Pro inspiraci
Něco ze života a pro život.
Je to známá historie novomanželů, kteří se vrátili ze svatební cesty a tráví první ráno ve vlastním domě. Kdo připraví kávu? Kdo vstane první do studeného rána a nachystá snídani?
Mladý manžel říká, že doma to dělala vždycky jeho maminka. Kdo tu snídani nachystá dnes, když tu není jeho matka a jeho žena bezstarostně zůstává ležet? Začíná první starost. Radili mu, aby nenechal zahnízdit žádný zlozvyk. Nyní nastává okamžik, kdy by měl onu radu prosadit. Nenalézá odvahu, a proto se zase klidně položí a pokouší se spát dále.
Zatím jeho paní si říká: Sliboval mi hory doly, že pro mne půjde třebas na konec světa. A zatím už ode mne očekává takovou nepatrnou práci, kterou by mohl hravě udělat sám. Jaké zklamání! Je tedy jiný, než jsem myslila. Asi jsou všichni stejní. Rozhodně se ani nepohnu a nedám najevo, že již nespím...
Oběma se zdá, že kdyby vstali první, že by to byla kapitulace pro celou budoucnost. Vydání se na milost a nemilost druhému.
Říkají, že se milují... ale takhle daleko ještě nedošli. Kdyby jeden z nich byl okamžitě vstal s úmyslem, že učiní druhému radost, kdyby hned myslil na druhého, a ne na svoje pohodlí, byl by pocítil, že je bohatší, že je na tom lépe, že dovede dávat druhým radost a činit je šťastnými. Byl by měl spíše soucit s druhým, který – tím, že zůstal ležet, - ukázal svou ubohost a omezenost.
Pak by možná musel řešit jiný problém: Jak podám snídani, aby to bylo co nejsamozřejmější, co nejpřirozenější, co nejpřátelštější, aby v tom druhý neviděl pokoření?
Láska zapomíná na sebe, láska osvobozuje. Ale člověk nesmí váhat, musí bez přemýšlení vyskočit z teplé a příjemné postele. Kdo ztratí svůj život, nalezne ho, získá ho. Ale nejdříve musí člověk prožít onu ztrátu. Nejdříve musí podstoupit bolestné odtržení.
Sdílet
Autor: Míša Klímová |
Vydáno dne 31. 01. 2011 | 5249 přečtení
Počet komentářů: 3 |
Přidat komentář |
| Zdroj: Cyrilometodějský kalendář 1970