Společenství čistých srdcí

Kdo jsi bez viny, hoď první kamenem (4)

Kategorie: Články

Čtvrtá část příběhu.

Po prázdninách v roce 1954 došli po poledni na faru dva příslušníci StB a poručili P. Jaroslavu Hedvábnému, aby se oblékl, že pojede s nimi na okrsek, že je třeba prověřit si nějakou maličkost. Ta "maličkost" trvala čtyři roky. Při výsleších jej bili, chtěli, aby se přiznal, že je agentem Vatikánu a americkým špiónem. Zuby mu povyráželi a botami mu zpřelámali žebra. Výrok poroty zněl - dvacet let těžkého žaláře za to, že byl agentem Vatikánu, americkým špiónem, rozvracečem lidově demokratického zřízení a nepřítelem pracujícího lidu.
Kateřinka zůstala sama a požádala Žofinku, aby přišla bydlet k ní na faru. Místní národní výbor jí pak předhazoval, že podporuje rozvraceče státu. Žofinka teď pracovala jako listonoška, pobírala 1400 korun. Kateřinka se starala o zahradu, kterou jí nechali, všechna farská pole však zabrali pro družstvo, jež v roce 1956 založili komunisti a několik úpadkových sedláků. JZD zabralo jak pole farské, tak i obecní, a když zlikvidovali tři největší sedláky, které vystěhovali někam na Bruntálsko, hospodařilo na 120 hektarech.







Žofinka tedy bydlila s Kateřinkou na faře. Společně obdělaly velikou zahradu, z níž měly polovinu živobytí, a na ostatní vydělala Žofinka na poště. Z toho si ještě šetřila na nábytek, neboť svůj ještě neměla a dosud používala farský. Za ty čtyři roky, co žila na faře, si vydělala na sektorovou kuchyni, ložnici pro sebe a ještě nábytek do Petříkova pokoje. Měla velikou touhu mít také svůj obývací pokoj. Spolu prožily čtyři léta. Několikrát za rok dojel Petřík. Od státu dostal stipendium jako sirotek a nemajetný a to mu bohatě stačilo na pobyt v internátě. Při svém pobytu ve Vyškově často navštěvoval bohoslužby a tam se seznámil s panem děkanem. Ten ho několikrát pozval na faru. Jednou se mu Petřík svěřil, že po střední škole plánuje jít studovat bohosloví, a pan děkan mu to schválil.
V roce 1958 se přihlásil do litoměřického katolického semináře. Z šestaosmdesáti uchazečů brali třicet a on byl mezi nimi. V Rozložicích to vyvolalo veliký rozruch, zejména předseda MNV domlouval Žofince, aby to prý rozvážila, protože z Petříka by mohl být inženýr anebo ještě víc, při jeho schopnostech. Žofinka opáčila, že respektuje synovu volbu a že jim po tom nic není, a odešla.







Na sklonku roku 1958 přišel pater Hedvábný z komunistického vězení domů, protože se na jeho činy vztahovala amnestie z roku 1957. Vrátil se s viditelnými stopami po komunistických zvěrstvech: bez zubů, které mu vyrazili při výslechu, a s přelámanými žebry, jež mu špatně srostla.
Jelikož mu při vynesení rozsudku byl odebrán státní souhlas k vykonávání činnosti duchovního správce, musel si po návratu z vězení najít místo. Odmítl dělat metaře rousínovských silnic, neměl zájem o úšklebky kolemjdoucích komunistů z Rozložic. Do měsíce však musel začít pracovat. Našel si místo topiče v Dřevodíle a začal pracovat na směny. Byli na to tři. Jeho kolegové si s ním rádi vyměnili směnu, když na něj připadla neděle; v neděli měli v kotelně lehára. Topili jen napolovic a ten den obyčejně prospali, naopak v noci před pracovním dnem se muselo jet naplno, aby bylo v dílnách teplo. Otci Hedvábnému to však nevadilo, hlavně když mohl jít na mši svatou. Za dva roky nato mu byl navrácen státní souhlas a on - po šesti letech - s radostí nastoupil opět zde v Rozložicích.







Jeho činnost s dětmi byla v troskách, protože soudruh řídící s paní učitelkou nelenili. Aby se zavděčili mocipánům z okresu Vyškov, organizovali ze své vlastní vůle v rozložické farnosti zastrašovací akce proti náboženství. Chodili po domech v Rozložicích a vyhrožovali, že jestli jejich děti budou chodit do náboženství, nedostanou se nejen do škol, ale ani do zaměstnání, a jejich rodiče že ze zaměstnání vyletí. Pilným zastrašováním dosáhli, že z Rozložic a přifařených Vícemilic přestalo na náboženství chodit 67 dětí. Tím výsledkem se ti dva organizátoři protináboženské akce potom chlubili. Tehdejší nomenklaturní kádry si daly závazek, že okres Vyškov bude první v Československu, kde se nebude učit náboženství, a tak i za tento čin oba dva vyznamenali a zvýšili jim prémie. Doba přála bezcharakterním.
Lidé v Rozložicích je ale proklínali a přáli jim všechno zlé, a také se stalo, že se učitelce narodilo slaboduché a ochrnuté dítě a po čase zemřel její mladý manžel. Řídícího to dvakrát kleplo. Farář Hedvábný mu šel poděkovat za to, že ho udal. Ten se moc divil: kdo prý mu to řekl? P. J. Hedvábný mu sdělil, že se o tom sám přesvědčil, když při výslechu zahlédl v rozevřeném spisu pod udáním jeho podpis. Řídící se červenal i za ušima, ale P. Hedvábný mu řekl, že on sám mu to odpouští a ostatní že nechává Nejvyššímu soudci. Zanedlouho po tom rozhovoru řídící zmizel z Rozložic, stejně už dva roky přesluhoval. P. Hedvábný navštívil místní JZD a chtěl, aby mu vrátili pole. Když se zdráhali, připomněl jim, že on sám žádná pole nedal a ta, která byla v nájmu, si stejně vzali. Pole, co užívali se sestrou, chce zpět. Po žních mu je vrátili, ale jeho vlastní mu zpátky nedali, vyměřili mu čtyři měřice přímo za farou. I tak byl spokojen a jeden soukromník mu je obdělal, aby mohl napřesrok sklízet.







V roce 1959 pomalu začal ožívat farský dvůr. Fasáda na rozložickém kostele a na faře byla oprýskaná. P. Hedvábný se pustil do opravování omítky a hodlal zalíčit žlutě celý kostel a faru. V roce 1963 se zaskvěly kostel a fara v novém hávu a byly připraveny na primiční mši svatou Petříka. (Po dvou letech na teologické fakultě musel Petřík narukovat na dva roky na vojnu do Jihlavy a po nic dokončit studium.) Když po žních vymlátili dobrou úrodu obilí, rozhodli se, že vykrmí vepře na Petříkovu primici. Žofinka protestovala, ale P. Hedvábný si přál velikou a slavnou primici. I ve svých kázáních připravoval celou farnost na tuto slavnost a malíř Křepil vymaloval nově celý kostel.
Petřík byl vysvěcen na kněze v Brně v katedrále sv. Petra a Pavla. P. Hedvábný nechal natisknout dva tisíce pozvánek na primiční mši v chrámě Nanebevzetí Panny Marie v Rozložicích, na sobotu 5. července 1964. Vyzval všechny věřící při mších, aby přispěli k pohoštění domácích i přespolních, a tak se stalo, že v týdnu před primicí se nashromáždilo velké množství potravin. Čtyři děvčata po tři dny pekla v peci u Trávníčků tvarohové koláče a makovníky, jiná zase pekla cukroví a pan farář nechal zabít onoho vepříka. Sezváni byli všichni kněží solnického děkanátu a také kapitulni vikář Ludvík Horký z Brna. Měla přijet i slovácká dechovka z Dolních Bojanovic se zpěvákem M. Račickým a s ní mnoho krojovaných muzikantů a tanečníků. Na farském dvoře pro ně byly sbity z desek lavice a stoly a všechno se připravovalo na slavnost, jakou Rozložice nepamatovaly jistě padesát let. Semtam se sice ozývaly hlasy těch, ktěří Žofinku a jejího syna neměli rádi, ale musely zmlknout, protože ostatní byli rádi, že jméno jejich dědiny bude známo po celém kraji, a byli na to hrdí.

---

Sdílet

Autor: Míša Klímová | Vydáno dne 16. 01. 2011 | 5201 přečtení
Počet komentářů: 0 | Přidat komentář | | Zdroj: Karmelitánský kalendář 2003

---

Vyhledávání

Ubytování v České KanaděKomorníkUbytování KunžakChata rybníkaUbytování větších skupinChata KomorníkChata Jižní ČechyPenzion skupinyChata Česká KanadaPenzion Česká KanadaUbytování StrmilovRybařeníChata na Samotě

Přihlásit se (upravit nastavení)
Zapomenutí hesla
Zrušení účtu

Odhlášení

Registrace nového čtenáře