Společenství čistých srdcí

Kdo jsi bez viny, hoď první kamenem (2)

Kategorie: Články

Druhá část příběhu.

V sedmnácti letech pak poznala chlapce. Jmenoval se Martin Rozrazil, měl ji moc rád a spolu snili o tom, že se vezmou. Martin měl zamluvený menší domek po mamince Karla Pokorného, co má v Rousínově obchod s textilem. Jak budou mít po svatbě, půjdou spolu k přípisu a on mu ho prodá, za šest tisíc korun, ale nejdříve prý musí složit devět tisíc zálohy.
Martin dělal rubače v panském lese a vydělával měsíčně asi čtyři stovky a měl otop zadarmo. Z těch peněz živil maminku a dva bratry. Za osm let si našetřil jenom osm tisíc. Žofinka řekla, že má u pana starosty dva tisíce osm set šedesát korun a že mu tu tisícovku z toho dá, na ten jejich domek.
Žofinka maminku nikdy nepoznala a nikdo jiný jí nepověděl, že k oltáři musí jít čistá. Po dva roky se Martin s Žofinkou scházeli, až mu jednou potmě pošeptala, že je v požehnaném stavu. Martin byl z toho opravdu šťastný a hned druhý den šel na faru a domluvil s panem farářem ohlášky a svatbu do měsíce. Žofinka se těšila, že budou bydlet ve svém domečku, a chystala svatbu. Martinova maminka jí slíbila svatební oběd a večeři a od paní starostové dostala její svatební šaty. Musela je hodně pozahýbat, aby na ní nevlály jako prapor.







V domku po paní Pokorné bylo třeba opravit díry ve zdech a pěkně zamalovat, takže se dohodli, že ještě nějaký čas budou bydlet v Paluši. Žofinka si světničku pěkně vyčistila a vyšňořila ji na svatební den. Od paní starostové dostala dva pytlíky mouky, sádlo a nějaké maso ze zabíjačky, a tak se těšila, že uvaří první oběd Martinovi jako někde na gruntě.
Měla radost a prozpěvovala si, když před polednem ve čtvrtek před svatbou oknem zahlédla, jak čtyři muži nesou někoho na nosítkách z větví a zahýbají k nim. Vyšla jako omámená v předtuše, že se něco Martinovi stalo, a také že ano. Káceli s kamarádem lesní velikán - bor, nepodívali se dobře, kde má větší návis větví, a on se při pádu otočil. Martin chtěl utéct, ale bor se stočil, vzal ho silnou větví přímo na prsa a probodl ho naskrz. Když ho vytáhli, už dodělával. Jeho poslední slova byla: "Postarejte se o Žofinku s tím maličkým." Teď si teprve uvědomili tu hrůzu, která nastane, až to sdělí Žofince.
Žofinka pohlédla na probodeného Martina a sesula se k zemi. Kolik dní nemohla potom ani z lůžka slézt. Když doprovázela svého Martina na poslední cestě, musela být vedena dvěma ženami, jinak by bývala někde padla.







Po čase zašla do Rousínova k Pokornému s tím, že ten kup jejich budoucího domku ruší a že chce vrátit těch devět tisíc korun zálohy, co mu Martin před smrtí donesl. Pokorný se dušoval, že žádné peníze nedostal.
Ani pan starosta s ním nic nesvedl. Pokorný prý přece Žofince vrátil všechny její úspory i s úroky a ví, že z toho ona dala na zálohu tisícovku, a Martin měl z kampeličky vybranou celou částku osmi tisíc, tak kde ty peníze jsou?
Martin Žofince tehdy říkal, jak je rád, že už dal zálohu, a že jistě budou bydlet ve svém. Žofince se to tehdy jaksi nezdálo a divila se, že si od něj nenechal vystavit potvrzení na tak velkou částku. Martin však prohlásil, že mu naprosto věří a že nějaké potvrzení by ho mohlo urazit a třeba by s kupem mohl couvnout. O tom neuvažoval, že Pokorný je hyena a špína a že má za sebou několik podrazů. Martin si myslel, že ho lidé tak špiní, protože mu závidí. Teď se Žofinka přesvědčila, že lidé měli pravdu. Okradli tu nejpotřebnější z nejpotřebnějších. (Pokornému po letech umřela manželka a dvě děti a shořel mu dům se skladištěm a obchodem. Všechny jeho nakradené úspory shořely ve slamníku a on jako žebrák o hůlečce odešel do starobince, protože jeho dvě zbylé děti o něho neměly zájem, když je z domu vybavil bez koruny jako žebráky.).
Pokorný řekl tehdy Žofince, že to asi Martin někde propil a oni že se teď hojí na něm! Měla chuť se na něj vrhnout a vyškrábat mu oči za tu lež. Kolikrát, když ji Martin pozval na muziku, jí koupil sodovku a sobě nic, protože by mu to scházelo na domek, a když měl žízeň, šel se napít k Vojtově studni vody. To byl celý jeho alkohol. Vzpomínala, kolik zim chodil do lesa, aby něco ušetřil a mohli být ve svém. Podobné myšlenky ji trápily v bezesných nocích.







Po jeho smrti se rozneslo, že brzy nebude sama, a mnoho lidí se pohoršovalo nad nestoudností Žofinky, která si dovolí jít mezi slušné lidi do kostela. Když vycházela z kostela, dělali širokou uličku, jako by se jí štítili. Žofinka cítila, že není v kostele ráda viděna, a odcházela z něho dřív, než ostatní začali vycházet. Většina obyvatel Rozložic však byla rozumná a neodsuzovala ji za její prohřešek proti mravopočestnosti. Žádný nejsme bez viny. Ty nečestné skutky, co nejsou vidět, ty nikdo neodsoudí. V oku druhého plevu vidí, ale ve svém trám nevidí. Písmo svaté praví: Nesuďme a nebudeme souzeni.
Po porodu se jí moc dobře nežilo, musela se starat o malého Petříčka a nemohla chodit na pole a vydělávat. Naštěstí se našli tací, kteří dovedli Žofinčinu situaci pochopit a vypomohli jí jídlem i finančně. Když dlouho nekřtila, starosta se jí zeptal, jestli z něho chce mít pohánka? Smutně mu však odpověděla: "Kdo by tomu drobečkovi šel za kmotra?" Tu se starosta rozohnil, že on byl již tolikrát kmotrem děťátku z chudých poměrů, a slíbil, že to s panem farářem domluví na neděli po požehnání. V neděli po požehnání vyšel pan starosta s manželkou z Paluše a nesli malého Petříčka do kostela, aby Žofince položili do rukou nového křesťana. Paní starostová donesla veliký koš koláčů a konev mléka a navařili pro všechny kakao. Žofinka by jim bývala zlíbala ruce za ten křesťanský čin. "Žofinko, protože jsme kmotříčci malého Petříčka, tak vždycky když budete něco potřebovat, najdete u nás pochopení a pomoc."







Vesnická honorace byla pobouřená, že prý starosta ztratil rozum, když podporuje lidi mravně narušené, a dokonce navrhovali vyměnit ho ve volbách za někoho, kdo se nepaktuje se žebrotou. Ti chudší ale věděli, že je jich tolik, že nikdo nemá nárok je přehlasovat a tím zlikvidovat starostu, který je nestranný a dovede pochopit každého. Každý den nejmladší starostova dcera Julinka nosila do Paluše konvičku mléka, kus chleba nebo buchtu a pomazlila se s Petříčkem. A mnozí další, kteří o sobě neprohlašovali, že jsou dobrými křesťany, jí pomáhali, jak mohli. Žofinka rozuměla bylinkám a od půli května je sbírala a sušila. V zimě z nich balila sáčky léčivého čaje a dělala hojivé masti. Mnohokrát čaj nebo mast od Žofinky pomohly rozložickým od bolestí a choroby.

---

Sdílet

Autor: Míša Klímová | Vydáno dne 09. 01. 2011 | 5230 přečtení
Počet komentářů: 1 | Přidat komentář | | Zdroj: Karmelitánský kalendář 2003

---

Vyhledávání

Ubytování v České KanaděKomorníkUbytování KunžakChata rybníkaUbytování větších skupinChata KomorníkChata Jižní ČechyPenzion skupinyChata Česká KanadaPenzion Česká KanadaUbytování StrmilovRybařeníChata na Samotě

Přihlásit se (upravit nastavení)
Zapomenutí hesla
Zrušení účtu

Odhlášení

Registrace nového čtenáře